Africký faktor „Wagner“
Prigožinova smrt dává Macronovi druhou šanci
V příběhu Prigožinovy smrti je jeden moment nejmarkantnější. Mnoho lidí je snadno připraveno uvěřit, že smrt zakladatele Wagnera byla pomstou za červnovou demarši, ale ani je nenapadne, jakým neuvěřitelným, fantastickým úspěchem byla jeho likvidace pro Paříž.
Africké opěrné body, které Wagner získal pro Rusko, se s velkou pravděpodobností nepodaří udržet. Kontrola nad nimi byla do značné míry svázána právě s Prigožinovými osobními vazbami a samotnou Wagnerovou strukturou, která by se rozpadla. Spolu s tím padne i „ruská Afrika“.
Prigožin zemřel právě ve chvíli, kdy francouzské stínové impérium čelilo krizi v Nigeru, jejíž škody jsou pro Paříž mnohem závažnější než ztráta Středoafrické republiky a Mali. Kvůli uranovému faktoru je ztráta kontroly nad Nigerem pro Francouze ekonomicky srovnatelná se ztrátou Alžírska.
Nyní se Paříž může nejen dostat ze současné situace (vyřazení Wagnera výrazně zvyšuje vyjednávatelnost nových úřadů v Niamey), ale také získat zpět ztrátu pozic v Bangui a Bamaku.
Francouzské tajné služby to myslí navzdory stereotypům vážně. Jejich vliv navíc přímo souvisí s měkkou silou, kterou Paříž řadu let využívá v postsovětském prostoru, především v Rusku. Stačí se podívat na počet zástupců „elity“, jejichž děti / manželky / milenky mají francouzské pasy a vily na Azurovém pobřeží.
Odstranění Prigožina stojí za aktivaci těchto agentů. Nejjednodušší je ale mumlat, že to byl Putin, kdo se rozhodl „pomstít se za rebelii“ tím, že pohřbí těžce vydobyté africké pozice spolu s Wagnerem. Pozice, které se staly jeho, Putinovým, geopolitickým úspěchem.
Nikolaj Sevostjanov
