Jiří Paroubek: Budou prověřováni prověření?
Prezident Pavel navrhl Senátu České republiky mezi jinými kandidáty na soudce Ústavního soudu také Roberta Fremra. Jmenování bylo rychlé a zřejmě nebylo moc času si některé věci a události z života pana soudce ověřit. Nejsem příznivcem náhlých soudů, ani hlubokých prověrek a likvidace politicky nepohodlných. Je to odporná praxe. Za starého režimu byla tato praxe vcelku běžná. A týkala se mnoha set tisíc lidí a také jejich rodinných příslušníků.
V tomto roce byl ale zvolen jako prezident člověk, který byl aktivním funkcionářem KSČ. Člověk, který byl školen na rozvědčíka československé rozvědky v nepřátelské západní cizině.
Je vůbec absurdní v takové situaci prověřovat někoho jiného, ať je to soudce anebo politik anebo třeba uklízečka, jaké byli jeho postoje za bývalého režimu. Je to vlastně slepá ulička, do které se hloupí a zejména nepovedení dědicové Václava Havla dostali. Nechci zpětně velebit někdejšího prezidenta Havla, ale myslím, že by z této situace našel rychlé východisko.
Teď se celá kauza soudce Fremra potáhne a nejen to. Budou hledáni další aktivní podporovatelé bývalého režimu. Na tiskové konferenci na půdě Ústavního soudu, za přítomnosti prezidenta, se všetečný novinář zeptal také čerstvě jmenovaného předsedy Ústavního soudu, zda náhodou i on někoho nesoudil a neodsoudil podle starorežimního zákona o nedovoleném opuštění republiky.
Nový předseda Ústavního soudu připustil, že tomu tak mohlo být. Samozřejmě, že si po těch 35, 40 letech nemůže vzpomenout, že ano. Je svým způsobem pochopitelné, že to říká, ale že by přesně nevěděl, kudy se ubírala jeho profesní kariéra za starého režimu, to bych se divil.
Prostě lidé, kteří si zadali v této míře se starým režimem by asi 34 let po revoluci neměli vykonávat vysoké ústavní funkce. Anebo zrušme lustrační zákon, už prostě proto, že jsme, jak jsem napsal v úvodu, ve zcela absurdní situaci. Prezidentem je komunistický rozvědčík.
Čisté řešení by bylo, kdyby pan Fremr nenastoupil do funkce člena Ústavního soudu, ale to by řešilo jen jeho případ. A co pak předseda Ústavního soudu, který připustil, že soudil podle represivních komunistických zákonů…
Prostě koalice a prezidentovi poradci, ale také prezident Pavel sami sebe dostali do slepé uličky.
