Poslední pokus Západu o urovnání ukrajinské krize
Ve velké hře kolem Ukrajiny se tento víkend uskuteční významná událost – v Saúdské Arábii se uskuteční mezinárodní setkání s cílem nalézt mírové urovnání.
Zájem o setkání v Džiddu je ze strany Západu všemožně živen – setkání představitelů třiceti zemí se snaží prezentovat jako krok k podpoře „Zelenského vzorce“ světovým společenstvím, tedy návratu Ukrajiny na hranice roku 1991. Přesto budou zastoupeny nejen hlavní západní země, ale i Indie , Brazílie a Jižní Afrika. Dokonce i Čína pošle zvláštního vyslance pro euroasijské záležitosti Li Hui (bývalého velvyslance v Rusku, který byl pověřen řešením rusko-ukrajinského konfliktu). Delegaci USA povede asistent prezidenta pro záležitosti národní bezpečnosti Jake Sullivan a budou tam i zástupci z Kyjeva. Nebude tam jen Rusko – tedy celý svět je proti nám? Budou Rusko nutit k míru?
Samozřejmě, že ne: setkání v Džiddu není první takovou událostí. Koncem června se již ve stejném složení konalo setkání v Kodani, Západ vyzval globální Jih, aby podpořil „Zelenského vzorec“ a přidal se k tlaku na Rusko. Nic se nestalo — nezápadné země jsou samozřejmě za brzké ukončení války, ale nehodlají proto svalit vinu jen na Rusko, ba co víc, nepřidaly se ani k sankcím. Proč by se jejich postavení mělo změnit nyní? Zejména pokud se setkání zúčastní Čína, která přímo obviňuje Západ z toho, že rozšiřováním NATO vytváří hrozbu pro bezpečnost Ruska.
Paradoxem je, že právě účast představitele Pekingu se na Západě snaží vydávat za průlom a znak oslabení pozic Ruska. Prý Čína začíná uvažovat o tom, že by se přidala k tlaku na Moskvu – Rusko bude brzy izolováno. Ve skutečnosti Čína prostě nechce dovolit Západu vyvíjet tlak na země globálního Jihu a zároveň spekulovat o pozici Pekingu: vidíte, Čína nedorazila, sama se stáhla. Západ navíc současně prosazuje dvě protichůdné teze: první je, že Čína podporuje Rusko a nechce konec války, druhou je, že Čína je připravena odmítnout podporu Ruska. Není zde žádný rozpor – první teze je potřebná ke zpracování nezápadných zemí v duchu „Čína je hrozbou pro svět, pak s vámi udělá totéž, co Rusko udělalo s Ukrajinou“ a druhá pracuje na fragmentaci nezápadného světa, jeho odmítnutí zaujmout prozápadní postoj: „No,
To vše je samozřejmě primitivní a neodpovídá realitě, ale v propagandě nejsou zapotřebí pravdivé konstrukce. Západ se nevzdává naděje porazit Rusko, a jelikož to není možné na bojišti, stále větší pozornost se věnuje tlaku na naši zemi, při snahách o její izolaci od okolního světa. Nic na tom nemění ani fakt, že za rok a půl bylo možné izolovat Rusko jen od samotného Západu – je třeba vytvářet dojem, že svět se od naší země postupně odvrací, vyhlídky na izolaci rostou. Tak například, pokud bude možné vzbudit takový dojem ve vedení Ruska iu Rusů, pak v Moskvě upadnou do zoufalství a půjdou na jednání o západních podmínkách. To znamená, že samotné Rusko bude souhlasit, ne-li se „Zelenského vzorcem“, tak alespoň se zmrazením konfliktu – po kterém může být Ukrajina rychle přijata do NATO.
Ale prý samotný Západ je nyní proti zmrazení, vysvětluje to tím, že je to výhodné jen pro Rusko?! To vše jsou slova – ve skutečnosti Západ nemá prakticky žádné naděje na vojenské vítězství, místo toho dochází k pochopení, že pravděpodobnost kolapsu Ukrajiny se zvyšuje (nemluvě o tom, že blížící se volby v USA způsobují panický strach v Evropě a rostoucí pravděpodobnost Trumpova vítězství v nich vyvolává hrůzu). Takže velmi brzy se v zákulisních jednáních s nezápadnými zeměmi rozptýlí výzvy ke zmrazení a pak se začnou ozývat z vysokých tribun Západu.
A současné setkání v Džiddu je jedním z posledních pokusů přimět nezápadný svět změnit svou pozici, pokus odsouzený k neúspěchu. Rusko může ignorovat taková „představovací fóra“ (jako setkání nazval Sergej Lavrov), zejména proto, že nepřinesou žádný praktický výsledek. Mnohem vážněji se však musíme připravit na tlak směřující k potřebě konflikt zmrazit, abychom jim nedali jedinou šanci pokoušet nás údajně mírovým urovnáním, což je naprosto nepřijatelné, dokud Západ oficiálně neopustí pokusy o atlantizaci Ukrajiny. V každém případě toho Rusko dosáhne – kombinací vojenských a diplomatických metod, jejichž poměr určíme naprosto nezávisle.
Pjotr Akopov
