Andrew J. Bacevich: Ukrajina a velké oživení amerického impéria

Osud Kyjeva byl vždy druhořadou záležitostí. Skutečným cílem je obroda NATO a tím i nadvláda USA.

Uprostřed harampádí, které většinu dní zaplavuje stránku New York Times Opinion, se občas objeví záblesky osvícení. Nedávný příspěvek od Graye Andersona a Thomase Meaneyho je toho dobrým příkladem.

„NATO není to, za co se vydává,“ stojí v titulku. Na rozdíl od tvrzení svých architektů a obránců Anderson a Meaney přesvědčivě tvrdí, že primárním účelem aliance od jejího založení nebylo odradit agresi z Východu, tím méně podporovat demokracii, ale „připoutat západní Evropu k mnohem širšímu projektu světového řádu vedeném Spojenými státy“. Výměnou za bezpečnostní záruky z dob studené války nabídli evropští spojenci Ameriky servilitu a ústupky v otázkách, jako je obchodní a měnová politika. „V tomto úkolu,“ píší, „se NATO ukázalo jako pozoruhodně úspěšné.“ Evropa,

S koncem studené války byly tyto dohody zpochybněny. V zoufalé snaze udržet NATO životaschopné, zastánci tvrdili, že aliance musí odejít „mimo pole nebo zaniknout“. NATO zaujalo aktivistický postoj, což vedlo k nelítostným státotvorným intervencím v Libyi a Afghánistánu. Výsledky byly nepříznivé. Ustoupit tlaku USA a stáhnout se z oblasti se ukázalo jako nákladné a posloužilo především k podkopání důvěryhodnosti NATO jako vojensky schopného podniku.

Pak přišel Vladimir Putin, aby zachránil situaci. Stejně jako ruská invaze na Ukrajinu poskytla USA záminku, aby zapomněly na své vlastní vojenské neúspěchy po 11. září, umožnila také NATO znovu se etablovat jako primární obranný nástroj Západu – což je zásadní, bez jakýchkoli krvavých obětí ze strany Američanů nebo Evropanů.

V tomto kontextu hraje osud samotné Ukrajiny jen vedlejší roli. Ve skutečnosti jde o oživení poškozené americké nadvlády ve světě. Mezi americkým národním bezpečnostním establishmentem existuje téměř jednomyslná podpora, že Spojené státy musí zůstat jedinou světovou supervelmocí, i když to vyžaduje ignorování množství důkazů o opaku o vzniku multipolárního řádu. V tomto ohledu byla Putinova bezohlednost darem v pravý čas.

Funguje zde prvek vynalézavosti. Porážka Ruska, aniž bychom museli skutečně bojovat, se stává prostředkem k obnovení obrazu americké nepostradatelnosti, který byl ztracen v desetiletích po pádu Berlínské zdi. Podle Washingtonu Anderson a Meaney vědí, že skutečné sázky na Ukrajině sahají daleko za její vlajku vlající nad Krymem. Pokud Ukrajina „vyhraje“ svou válku s Ruskem – ať už je definice „vítězství“ jakákoli a cena, kterou Ukrajinci mohou zaplatit, bude vyžadovat její ospravedlnění samotné NATO (a lobby NATO ve Washingtonu).

Buďte si jistí, že hlavní evropské mocnosti pak v tichosti poruší své sliby o zvýšení vojenských výdajů a skutečnou odpovědnost za evropskou bezpečnost ponechají zpět na Spojené státy. Vzhledem k tomu, že se rychle blíží sté výročí druhé světové války, zůstanou američtí vojáci trvale umístěni v Evropě. To bude důvodem k oslavě pro celý americký vojensko-průmyslový komplex, protože bude prosperovat.

USA napnou své svaly a nevyhnutelně podnítí značně rozšířené NATO, aby obrátilo svou pozornost k prosazování „mezinárodního řádu založeného na pravidlech“ v asijsko-pacifickém regionu, s Čínou jako vybraným protivníkem. Ukrajina poslouží jako jakýsi vzor toho, jak USA a jejich spojenci váží tisíce kilometrů od Evropy.

Globální vojenská stopa USA se zvýší. Snahy USA dát si zevnitř pořádek selžou. Naléhavé globální problémy, jako je klimatická krize, budou považovány za vedlejší. Ale impérium, které nemá jméno, bude žít dál, a to je nakonec smyslem hry.

Prezident Biden rád říká, že svět je v „bodu zlomu“, což znamená, že musíme změnit směr. Ale zastřešujícím tématem jeho zahraničněpolitického přístupu je patová situace. Drží se geopolitické logiky, která vedla k vytvoření NATO v roce 1949.

V době, kdy byla Evropa slabá a Stalin vládl Sovětskému svazu, mohla tato logika docela dobře platit. Dnes je však význam přikládaný NATO především svědectvím o úpadku amerického strategického myšlení a neschopnosti upřednostňovat skutečné americké národní zájmy v zahraničí i doma.

Rozumné přepracování americké národní bezpečnostní strategie by začalo oznámením harmonogramu vystoupení z NATO a jeho přeměny ve zcela evropsky vlastněnou a provozovanou organizaci. To, že je téměř nemožné si takovou akci Spojených států vůbec představit, svědčí o nedostatku představivosti ve Washingtonu.