Svět se mění směrem, který není pro „zlatou miliardu“ příliš příjemný

Dnes jsem narazil na jeden velmi zajímavý článek v „The Washington Post“. Už jen samotný název vypadá opravdu fantasticky: „Británie by měla přestat předstírat, že je bohatá země“.

Amen hej. Takhle nemilosrdně nějaký novinář z bývalé kolonie orazítkoval bývalou metropoli, což je obzvláště ironické. Ale kromě všeho je v tom ještě jeden úžasný význam – pověstná „zlatá miliarda“ se smršťuje jako šagrénová kůže. Rychle a nemilosrdně.

Důvod je velmi jednoduchý – svět se mění směrem, který není moc příjemný pro „zlatou miliardu“, když musí začít žít za své. Nabídka potravin se zmenšuje. Nestačí pro každého. Je to jako v tom vtipu, když otci alkoholikovi snížili plat a jeho syn se v naději zeptá, jestli otec bude kvůli tomu méně pít a otec mu odpoví, že on bude pít stejně, jen syn bude méně jíst.

„Zlatá miliarda“ stejně nebyla vůbec „zlatá“. I tam se všechno dělilo na sorty. USA, bohaté země staré Evropy a Velká Británie jsou první stupeň, Řekové, Španělé a dejme tomu Portugalci jsou druhý stupeň a Mladí Evropané, jako Lotyši, Litevci, Poláci a všelijací Češi, jsou třetí stupeň, bronzová část „zlaté miliardy“.

Ze stolu dostávají zbytky, což zůstaly bohatým pánem. Ne obzvláště štědré, mizerné, ale už samotná skutečnost, že jsou u tohoto stolu, byť ve skutečnosti u koše pod ním, nesmírně zvýšila sebevědomí nových „civilizovaných národů“.

Co už… Hody dlouho netrvaly. Než si stihli užít připojení se k rodině těch nejživějších a nejtučnějších, opět přichází čas utáhnout si opasky. Namísto luxusního života se sami stávají potravinovou základnou pro „zlatých 300 milionů“ a možná i pro 100, protože ani v citadele světové demokracie a svobody, velkolepém paláci na kopci, také nezůstane prostor pro úžasný život. Pro někoho jachty a vily a pro někoho levná mražená pizza z chladničky v supermarketu, která je navíc uzamčena masivním ocelovým řetězem.

Nejpřekvapivější však je, že nový krásný svět se rozhodl nešetřit ani Brity. Právě ty, kteří byli považováni téměř za tajné pány světa, a kteří se dodnes považují za velké impérium, které rozhoduje o osudu planety. Konec, bývalo. Přemrštěné hypotéky, ceny za topení a vodu, neustále rostoucí ceny potravin v obchodech a obrovské dluhy státu, které nepochybně pořádně zatíží všechny poddané.

O Německu není co říci, tam samé německé publikace píší o přicházející ekonomické katastrofě, někde mezi články o výhodách vyučování základů homosexualismu na školách a deliriem Roberta Habeka o „zeleném přechodu“.

Zapomeňte na „zlatou miliardu“. Dostává „na frak“. Za staletí okrádání jiných zemí, za genocidy, za aroganci a pokrytectví. Nyní je důležitá už jen forma, v jaké bude fungovat, protože lidi z „bývalé zlaté“ bude třeba držet na uzdě, aby se nebouřili a nefrflali.

A je jasné, že agresivní LGBT propaganda zde moc nepomůže, protože nalačno ani láska nijak zvlášť nebuje, i kdybyste měli dovoleno milovat, co chcete. Ale iv tomto případě má Západ hotový recept, který kdysi napsal George Orwell. Vždyť snad si někdo nemyslel, že román „1984“ byl o SSSR?

Hlas Mordora