Petr Michalů: A toto jste věděli a znali? Nebo je to pro Vás něco neznámého a naprosto nového? Nebo nechcete vědět a znát pravdu?

Obyčejné srovnání dvou událostí, které se nás týkají. Srovnání dvou okupací – z nichž pouze jedna byla okupací, a druhá „okupací“.

V tyto slavnostní májové dny oslavující osvobození Československa (a snad tedy i současné ČR) od německé okupace Rudou armádou (9. květen se vždy u nás slavil jako Den Vítězství Sovětského svazu nad fašistickým Německem a Osvobození Československa Rudou armádou) se nabízí a je k tomu velice vhodná příležitost daná historií učinit srovnání dvou okupací.

Jedna byla opravdovou, skutečnou okupací s postupným vyvražďováním českého a slovenského národa, s plánovanou a i již uskutečňovanou likvidací českého a slovenského národa, kdy jako oběti této okupace zahynulo na 365.000 československých občanů (i dětí!), kteří byli umučeni v německých koncentračních lágrech, pověšeni na šibenicích, či zastřeleni na popravištích, udušeni v plynových komorách, nebo jim byla useknutá hlava v sekyrárně – to byla německá, nacistická okupace (1939 – 1945),

a druhá byla ve skutečnosti „okupací“ (ano okupací v uvozovkách!!), při které bez jakékoliv plánované, natož uskutečňované, cílené likvidace našich národu (českého a slovenského) bylo asi maximálně 400 obětí – to byla ta srpnová sovětská (1968 – 1991).

Mladí lidé, mladé polistopadové (89) generace a naši nejmladší školáci – tito všichni zmasakrovaní polistopadovým systémem „vzdělávání a výchovy“ již záměrně nevědí o německé nacistické okupaci naprosto vůbec nic, ale za to o to víc mají plnou hlavu (někdy mi připadá, že tam ani nic jiného nemají) a plná svá demokratická liberální ústa řečí o okupaci „Rusáky“ (a myslí tím okupaci tehdejším Sovětským svazem, dnešním Ruskem). Napsal jsem plná ústa řečí, ale ve skutečnosti ani řečnit o tom nedokážou, spíše k tomuto tématu vždy jen „zasvěceně“ – vyprsknou ze sebe srpen 68 Rusko/Rusáci nás okupovali!! To je vše, co jsou schopni k danému tématu říci. Já tomu říkám výprsk, výprsky! Toto – tyto „výprsky“ používají aktuálně nyní u nás i Ukrajinci (neznající absolutně ničeho), aby podněcovali a přiživovali naši nenávist k Rusku a ke všemu ruskému, přičemž ale o tom všem, jak jsme žili, vědí a znají kulové.

Bohužel, jako tito mladí, nezkušení, jak jsem už napsal „zmasakrovaní polistopadovým systémem vzdělávání a školství“, se chovají i mnozí dospělí, kteří dodnes nepochopili, nechtějí chápat, či dokonce už pochopili, ale nechtějí si to přiznat, že celý svůj život věřili něčemu, co ve skutečnosti bylo úplně jinak, a nechtějí tak překročit svůj vlastní stín.

Další sortou lidí, kteří budou neustále něco mlít a mlít o srpnové sovětské okupaci, aniž by si ale vzpomněli a připomínali tu skutečnou německou okupaci, jsou všichni ti chorobně fanaticky nenávidějící vše ruské/sovětské. Všichni ti protiputinovští, protisocialističtí, protikomunističtí, protibolševičtí, protirudí a nevímco pošuci = psychopatičtí nenávistníci Ruska, havloidi, pravdoláskaři, sluníčkáři (či jak se úmyslně podprahově zvukomalebně a poeticky všem těm ve skutečnosti naprosto zvrhlým, úchylným exotům vylezlým listopadem 89 ze svých smrdutých stok a děr říká).

Podle všech těchto výše vyjmenovaných v několika odstavcích je vstup armád pěti států Varšavské smlouvy v čele s vojsky SSSR na území Československa v srpnu 1968 vnímám prý jako okupace a takto:

• žádná vypálená vesnice s žádnými jejími vyvražděnými obyvateli v době té sovětské prý okupace je daleko a nesrovnatelně horší zločin než desítky vypálených jiných vesnic i s jejich vyvražděnými obyvateli za německé nacistické okupace (Lidice – vypáleny Němci 10. 6. 1942, obyvatelstvo i s dětmi vyvražděno; Ležáky – vypáleny Němci 24. 6. 1942, obyvatelstvo vyvražděno; Juříčkův mlýn – vypálen Němci 3. 4. 1945, obyvatelstvo vyvražděno; Zákřov – vypálen Němci 18. – 20. 4. 1945, obyvatelstvo vyvražděno; Ploština – vypálena Němci 19. 4. 1945, obyvatelstvo vyvražděno; Prlov – vypálen Němci 23. 4. 1945, obyvatelstvo vyvražděno; Vařákovy paseky – vypáleny Němci 2. 5. 1945, obyvatelstvo vyvražděno; Leskovice – vypáleny Němci 5. – 6. 5. 1945, obyvatelstvo vyvražděno; Javoříčko – vypáleno Němci 5. 5. 1945, obyvatelstvo vyvražděno…),
• žádné umučené děti za té sovětské prý okupace je daleko horší zločin než 82 umučených „jenom“ lidických dětí za německé nacistické okupace (nelze nepřipomenout bestiální zločin NĚMCŮ spáchaný na bezbranných lidických dětech, kdy i naprosto malé děti ve věku dvou, tří let až patnácti let byly umučeny, zavražděny udušením ve speciálně pro to připraveném nákladním vozidle, jehož korba – nástavba byla uzpůsobena jako plynová komora, kde tato děcka byla udušena výfukovými plyny! Takto byly naše lidické děti zavražděny Němci dne 2. července 1942 v táboře Chelmno. Děti byly nahnány do nákladních automobilů se vzduchotěsnými korbami. Po nastartování motoru byly výfukové plyny vypouštěny do korby, kde byly namačkány nahé děti. Jak dlouho a v jakých křečích chudinky umíraly?!),
• žádné popravy československých obyvatel v pankrácké sekerárně a na kobyliské střelnici za té sovětské prý okupace je daleko horší zločin než tisíce takto popravených obyvatel za německé nacistické okupace,
• žádné uzavření českých vysokých škol, žádné popravy českých vysokoškolských studentů, žádné deportace českých vysokoškolských studentů do koncentračních táborů za té sovětské prý okupace jsou daleko a nesrovnatelně horšími zločiny než právě za německé okupace uzavření vysokých škol, za německé okupace popravených devíti studentů, za německé okupace odvlečených 1.200 vysokoškoláků do německých koncentračních táborů (17. 11. 1939 zastřeleno Němci v ruzyňských kasárnách devět představitelů studentských spolků, jedním z nich byl i student Jan Opletal, české vysoké školy uzavřeny Němci na tři roky),
• 400 obětí na životech v době celé té sovětské prý okupace (trvala 23 let, od 21. srpna 1968 – 21. června 1991) je daleko a nesrovnatelně horší zločin než 365.000 obětí Němci zabitých, umučených, popravených československých obyvatel za německé nacistické okupace (trvala 6 let, od 15. března 1939 – 9. května 1945). Takže ještě jednou – 400 mrtvých je daleko a nesrovnatelně horší zločin než 365.000 mrtvých!! K těm číslům obětí se ještě vrátím,
• žádná prováděná genocida na českém a slovenském národu v době celé té sovětské prý okupace je daleko a nesrovnatelně horší zločin než cílená, důkladně prováděná genocida, tj. likvidace českého a slovenského národa Němci za německé nacistické okupace,
• včasná a bleskurychlá pomoc a podpora přátel, záchrana našimi přáteli (Sovětským svazem, SSSR, ruským lidem a národem a spřátelenými zeměmi sdruženými vojensky Varšavskou smlouvou, jíž jsme ostatně také byli členem) za té sovětské prý okupace je daleko a nesrovnatelně horší zločin než ZRADA Velké Británie a Francie v Mnichově v září 1938 (v noci ze dne 29. na 30.), kdy zcela hanebně a bezostyšně nás právě tito dnešní vnucovaní nám falešní spojenci zradili a vydali do spárů a pařátů nacistického hitlerovského Německa!

Přitom bilance obětí na životech celkově za dobu celé té sovětské prý okupace (od 21. srpna 1968 – do 21. června 1991, za 23 let) je 400 lidí, z toho do konce roku 1968 137 lidí! Toto je přesný údaj, který sami přiznali čeští historici té současné doby – tedy doby zcela chorobně nepřátelské a nenávistné ke všemu ruskému! A tito – k Rusku zlí historici zpřesnili takto počet obětí té sovětské prý okupace. Do konce roku 1968 ZEMŘELO 137 lidí. Průměr obětí na životech za jeden rok celé té 23 leté sovětské prý okupace je tak 17 (ano, slovy sedmnáct) lidí! Zajímavé – čtěte dále – ti historici dokonce sami píšou, že ZEMŘELO!! Ne byli zastřeleni, ne byli umučeni, ne byli pověšeni, nebyla jim setnuta hlava, nebyli zplynováni!!

Tyto oběti na životech, tito lidé, kteří – jak píšou i sami čeští historici, ZEMŘELI (tedy během té sovětské prý okupace), nepřišli rozhodně o životy v důsledku nějakých urputných bojů a statečném bránění své země se zbraněmi v rukou proti přicházejícím vojskům armád pěti zemí Varšavské smlouvy (mainstream by jistě jenom napsal proti vojskům Sovětského svazu!), ale v naprosté většině případů to byly nešťastné nehody, tragické náhody a neúmyslná zabití mnohdy i zcela zbytečně úmyslně vyprovokovaná. Mnozí z těch srpnových a po srpnových tragicky zahynulých občanů Československa byli provokatéři!! (Ať se vám to líbí, nebo nelíbí, je to tak! A bylo tomu tak i v Liberci!!)

Nikdy (naprosto NIKDY!!) žádný sovětský/ruský voják (nebo jiný voják zemí Varšavské smlouvy) nevzal samopal a nezačal pálit do bezbranných obyvatel jako například 10. června 1942 na Horákově statku v Lidicích, kdy po zuby ozbrojení Němci začali pálit, postříleli a pozabíjeli všechny muže jen tak! Pak se klidně procházeli mezi mrtvolami a každému ještě vpálili pro jistotu ránu do hlavy. Poté se šli fotografovat, veselit a opíjet. Během tedy jen několika málo hodin němečtí fašisté pozabíjeli jen v jedné vesnici a jen na jediném dvorku více lidí, než ti Rusové a celá Varšavská smlouva za celou dobu trvání té sovětské prý okupace na území celého Československa!! Jistě havloidé, pravdoláskaři, svoloč z kaváren, nic neznající „přidezerterující“ Ukrajinci a další proamerická špína vám budou ukazovat postřílené zdi třeba na Národním muzeu na Václavském náměstí, snad i jinde. No a co?! Pro výstrahu a možná i ze strachu bych do vzduchu a nad hlavy lidí a davu střílel i já.

Bilance obětí na životech celkově za dobu celé německé nacistické okupace (od 15. března 1939 – do 9. května 1945, za 6 let), která trvala podstatně kratší dobu (6 let německých proti 23 rokům sovětským) než ta sovětská prý okupace, je 365.000 NĚMCI ZABITÝCH československých obyvatel!! (tj. přímo zastřelených, oběšených, popravených, zplynovaných

Ale hrajeme si štěstím bez sebe na to, jak Němce za to všechno milujeme, kamarádíme se s nimi, objímáme se s nimi v jedovatém hadím fašistickém hnízdě Čtvrté říše zvané Evropská unie (ostatně EU založili poražení nacističtí pohlaváři a esesáci), vlísáváme se jim do přízně, nejen, že před nimi poníženě klečíme, olizujeme jim nejen boty, ale i jejich anály, podbízivě a úlisně nechceme na jejich zločiny – genocidu českého národa vzpomínat, nechceme si to pamatovat, je nám vnucováno muset nevědět, muset neznat, muset zapomenout!

A na druhou stranu muset nenávidět tehdejší Sovětský svaz, dnešní Rusko (ale to je jedno, ať SSSR, nebo Rusko – hlavně je – Rusy nenávidět, nesnášet, plivat na ně, štvát proti nim, popichovat je na pro ně nejcitlivějších místech – druhá světová válka, dráždit, pomlouvat, škodit, ničit a hanobit památníky rudoarmějců – našich osvoboditelů od tehdejšího německého hitlerovského fašismu a nacismu, oslavovat nacisty a fašouny, stavět úmyslně provokativní pomníky vlasovcům …) za to, že nás před skutečnými bestiemi, vrahy, okupanty, likvidátory našeho národa dvakrát zachránili!!

Ano 2 x nás Sovětský svaz zachránil – v květnu 1945 a v srpnu 1968!! (a vlastně nás zachránili i v roce 1947, kdy bylo takové sucho a neúroda, že by celý český a slovenský národ vychcípaly hlady, a SSSR nám opět okamžitě pomohl tentokráte obrovskými dodávkami obilí, i když ve válkou zničeném SSSR lidé sami měli málo a umírali od hladu!!

Řekne-li se kdykoliv a kdekoliv slovo „okupace“ v souvislosti s Československem, okamžitě se nám v mysli musí vybavit právě tato skutečná německá okupace!

Ne ta, jak je, a bylo více jak 34 let (tj. po listopadovém puči v roce 1989), záměrně vsugerováváno a všemožně i podprahově podsouváno lidem, zejména vždy lehce zmanipulované nic neznající mládeži, všem narozeným po listopadu 89, sovětská, prý okupace!!

Ta sovětská, prý okupace, ve skutečnosti a v porovnání s tou opravdovou německou nikdy žádnou okupací nebyla!!

Dá to ještě mnoho a mnoho práce změnit k pravdě myšlení lidí, aby při slově okupace jim na mysli okamžitě vyvstala ta německá likvidující a vyvražďující český a slovenský národ. Pokud se i tímto nezmění myšlení a uvažování lidí, zejména těch mladých, k pravdě, český národ bude zahuben a zahyne. A po pravdě, nechtěl bych ani žít v takovém prolhaném, falešném, pokryteckém národě, který se nechá lehce obalamutit a nechá si zločinci vnutit jiné dějiny a přepsat svou historii! To raději ať takový národ zahyne!

Mgr. Petr Michalů