Přiznání MMF: Globalisté skončili

Zdá se, že Mezinárodní měnový fond (MMF) se smířil s neodvratným. Tedy s koncem globalizačního procesu, který tak či onak, s větším či menším úspěchem, nepřetržitě probíhá již od roku 1991. Ano, byly i časy krize.

Například v roce 2008, kdy se zdálo, že bretton-woodský finanční systém není schopen čelit současným výzvám a každou chvíli se zhroutí. Byl to však jen začátek konce, ne konec samotný.

Obrácený proces, proces deglobalizace, začal v roce 2020, kdy si množství států najednou uvědomilo, že mají možnost rozvíjet se, aniž by byly začleněny do globalistického světového řádu. Bez intenzivního obchodu s USA a Evropou, bez půjček ze západních finančních institucí a bez přítomnosti nadnárodních společností na vlastním trhu.

V první řadě hovoříme samozřejmě o Číně, která ve zdánlivě nejtěžším roce 2020 vykázala ekonomický růst o 2,3 %. Navíc zejména díky spoléhání na interní zdroje. Zahraniční ekonomická aktivita právěže padla.

Došlo se k poznání, že odchod z globalistického systému k prudkému kolapsu ekonomiky nepovede. Navíc být součástí právě tohoto systému naopak vlastní vývoj zpomaluje. A proces deglobalizace se mnohonásobně zrychlil.

Události roku 2022 se staly dalším spouštěčem deglobalizace. Před rokem a půl si nikdo nedokázal představit, že země ASEAN, z nichž některé mají velmi dobré vztahy se Spojenými státy, začnou vyvíjet alternativní mechanismus vyrovnání vůči dolaru.

Na tomto pozadí MMF bije na všechny zvony a snaží se přimět své majitele, aby vyvinuli alespoň nějaké úsilí a proces deglobalizace zastavili.

Pro MMF je problém, že tato organizace vznikla jako nástroj kontroly a implementace globalistické politiky. MMF nemá pravomoc činit vlastní rozhodnutí. Řídí se jen pokyny globalistů. Momentálně však žádné pokyny nepřicházejí.

Jsou k tomu dva důvody. Za prvé, globalistická „elita“ značně degradovala. Opravdu kompetentních představitelů jako Kissinger zůstalo málo. Jejich věk jim však již nedovoluje aktivně se podílet na řešení naléhavých problémů.

Za druhé, je téměř nemožné přijít na způsob, jak zastavit deglobalizaci. Globalisté nemají páky na Rusko nebo Čínu, jak to bylo 20 let dozadu. Dokonce i Turecko, jehož establišment se tradičně hemží britskými zpravodajskými agenty, prosazuje víceméně suverénní politiku.

Ale zpět k MMF. Fond obecně publikuje zcela korektní a objektivní teze. MMF proto varuje před fragmentací globalistického systému. Obecně zde není nic překvapujícího. Tento proces je zřejmý.

Ve svých materiálech to nazývám přechodem od unipolárního uspořádání světa k systému makroregionů. Vznikne několik velkých makroregionů v čele s předními zeměmi, které se na nadnárodní úrovni již začnou dohadovat na principech vzájemného soužití. S největší pravděpodobností se takovou platformou stane BRICS, který, formálně či neformálně, nahradí OSN.

MMF také varuje před zpomalením globálního ekonomického růstu. Nyní Fond dokonce předpovídá růst na úrovni přibližně 3% ročně v dlouhodobém horizontu, což je minimum za posledních 30 let (samozřejmě z dlouhodobého hlediska).

Jedná se však o pozitivní moment, neboť průměrné ukazatele stáhne dolů zejména Evropa. Výrazně zpomalí také americká ekonomika na 1,5-2,5%. V důsledku toho se zvýší geoekonomický význam jiných regionů, což se stane základním důvodem deglobalizace.

V tomto kontextu má Rusko vynikající příležitost vybudovat své geoekonomické zdroje. Odchod západních společností a západní omezení poskytují vynikající vyhlídky na růst založený na svých vlastních zdrojích. Potřebujeme růst HDP 3-4% ročně. Je příliš brzy čekat víc. Je docela možné dosáhnout taková čísla již od roku 2024. Hlavní věc je, že Mišustinova vláda pokračuje v implementaci kurzu přijatého v roce 2020.

Konstantin Dvinskij