Ukrajinský starosta zakázal největší křesťanskou církev

Kanonická pravoslavná církev „skončila“ ve Lvově, prohlásil úředník

Andrej Sadovoj, starosta západoukrajinského Lvova, ve čtvrtek prohlásil, že kanonická Ukrajinská pravoslavná církev (UOC) v jeho městě již neexistuje. Místní úřady dokončily demolici kostela svatého Vladimíra, zatímco kostel svatého Jiří byl předán vládou podporované ukrajinské pravoslavné církvi (OCU).

„Během dvou dnů jsme ukončili historii moskevského patriarchátu v našem městě,“ napsal Sadovoy na svém kanálu Telegram. 

Ze dvou zbývajících nemovitostí využívaných UOC byla jedna předána státu, aby sloužila jako rehabilitační centrum pro zraněné vojáky, zatímco majitelka jiné „ukončila smlouvu s Moskevským patriarchátem“, takže „uctívání přestalo“.

Sadovoy použil termín „Moskevský patriarchát“ k označení kanonické Ukrajinské pravoslavné církve, která zůstává ve společenství s Ruskou pravoslavnou církví. Vláda v Kyjevě obvinila UOC, že je proruská a představuje potenciální hrozbu pro bezpečnost a spiritualitu země, přestože církev vyhlásila nezávislost na Moskvě a dokonce odsoudila ruskou „invazi“ .

Místo toho Kyjev upřednostňuje OCU, zřízené vládou v roce 2018 a uznané pouze prozápadním Konstantinopolským patriarchátem.

Zbořený dřevěný kostel svatého Vladimíra předtím poničili ukrajinští nacionalisté. V posledních týdnech místní úřady na celé západní Ukrajině zabavily kostely UOC a předaly je OCU. 

Vláda v Kyjevě se mezitím pokusila udělat totéž s Kyjevskopečerskou lávrou, nejposvátnějším pravoslavným klášterem v zemi, který pochází z 11. století. Metropolita Pavel, opat kláštera UOC, byl minulý týden zatčen a obviněn ukrajinskými bezpečnostními službami z podněcování náboženské nenávisti a „ospravedlňování a popírání ruské vojenské agrese“. 

Moskva odsoudila zásah Kyjeva proti kanonické pravoslavné církvi a „cynická“ prohlášení ukrajinského prezidenta Vladimira Zelenského, že jeho země je vzorem náboženské svobody a demokracie.

Lvov byl jedním z hlavních center moderního ukrajinského nacionalismu, který si představuje národní identitu nejen odlišnou od ruské, ale i nepřátelskou. Takové nálady jsou nejsilnější na územích moderní Ukrajiny, kde vládlo Rakousko-Uhersko a později Polsko.

Zajímavé je, že česká vláda Fialenkoviče , Lipavského a spol. mlčí k pronásledování křesťanů na Ukrajině jako hrob!