Írán požaduje ukončení policejního násilí ve Francii
Poté, co prezident Macron prosadil své důchodové reformy bez hlasování v parlamentu – tak „demokraticky“ může prezident ve Francii uzákonit – vztek ve Francii roste a miliony lidí protestují proti Macronově vládě. Již příslovečné francouzské policejní násilí , které se ještě smutně pamatuje z dob žlutých vest, je zpět. Na Západě, kde lidé rádi kritizují policejní násilí v cizích zemích, i když k policejnímu násilí vůbec nedošlo , lidé mlčí. Pouze Írán zatím oficiálně protestoval a vyzval k ukončení policejních excesů ve Francii.
Situace ve Francii byla také předmětem týdenního přehledu zpráv v ruské televizi v neděli a přeložil jsem z pořadu zprávu zpravodaje. Pokud máte možnost se na zprávu podívat, vřele ji doporučuji, protože je snáze srozumitelná společně s vyobrazenými obrázky. Spolu s mým překladem je zpráva srozumitelná i bez znalosti ruštiny.
Začátek překladu:
Granáty nad hlavami: policie si na Francouzích vybíjela vztek
Macron se konečně rozhodl poskytnout svůj první rozhovor – chtěl se lidem vysvětlit o důchodové reformě, která prošla kolem parlamentu. Co je to za demokracii? Macron ale řekl, že nemá v úmyslu ustoupit. Pokračuje reforma s cílem prodloužit 43letý pracovní život potřebný pro plný odchod do důchodu. Macron také neplánuje odvolat vládu.
Další den odbory vyvedly do ulic více než milion demonstrantů. Střety s policií byly nejdivočejší od studentských nepokojů v roce 1968, kdy byl svržen prezident De Gaulle. V Paříži rostly barikády a hořely ohně. Situace byla tak špatná, že Macron odřekl anglického krále Karla III. zavolal a požádal ho, aby zrušil plánovanou čtyřdenní návštěvu Paříže. Kdysi luxusní Paříž je vlastně k nepoznání. Tuny nesebraných odpadků a krysy hemžící se ulicemi města inspirovaly zpěváka a skladatele Pierra Perreta k napsání vtipné písně Paris Destroyed:
„Ach, Paris, vyděšená, víme, kdo ti to udělal.
Jsou to všichni chytří lidé, kteří sedí na radnici a žvýkají pistácie.
Ach, Paris, co se ti stalo – přehnal se přes tebe hurikán ošklivosti.
Lavičky a fontány v parku nikdy nevypadaly tak strašně.
U stanic metra Barbes, La Chapelle, Stalingrad squatují domy bezdomovci.
Děti si tam už nehrají a chůvy nahradily hadry.
Ano, Paříž, město sraček, jen krysy se tu cítí dobře.
Velký Charles de Gaulle by se při pohledu na tuto Paříž – zničenou Paříž rozzuřil.
Naše zpravodajka Anastasia Popova hlásí z Francie.
Probíhají tu pouliční bitvy za hluku omračujících granátů a petard, hlavní a nejúčinnější zbraně povstalecké mládeže. Policie na ni zaútočí jako první, když se rozběhne do davu. Demokratické rozpuštění francouzských protestů se provádí obušky a slzným plynem. Za pár minut celé náměstí pohltí dým a lidé samozřejmě odpoví kameny a dlažebními kostkami – vším, co jim přijde pod ruku.
Proti hořícím barikádám vypadají černé štíty a helmy policistů zlovolně a mají k tomu dobrý důvod. Jak se nad městem snáší noc, na obou stranách vládne chaos a bezpráví. Ve všech větších městech v zemi hoří barikády, v Bordeaux byla zapálena radnice a v Paříži hoří hory odpadků tak, že se oheň málem rozšířil na obytný dům. Obyvatelé se museli urychleně evakuovat.
Policie je drsná, dokonce krutá. Zde někdo hodí omračující granát přímo na hlavu demonstranta, který exploduje. Tato žena, která zjevně nepředstavuje žádnou hrozbu, před nimi utíká prázdnou uličkou. Dohoní ji, postříkají jí obličej pepřovým sprejem, pak ji praští štítem do obličeje a nakonec ji vyhodí do odpadu. Člověk má pocit, že si policisté vybíjejí zlost na náhodných kolemjdoucích.
Ulice francouzských měst jsou poseté rozbitým sklem a potřísněné krví. Explodující flashbang utrhl ženě prst a železničář přišel o oko.
„Náš aktivista, železničář s 25letou praxí, byl po čtvrteční demonstraci v Paříži zmrzačen a přišel o oko. Našemu kolegovi, který je právě v nemocnici, hodně podporujeme, jsme naštvaní, to nezůstane bez trestu!“ prohlašuje Julien Trokkaz, mluvčí odborového svazu železničářů.
Hněv kvůli střetům vede ve městě Angers k rvačkám. Policie je také obviněna z nastražení nelegálních pastí jako ze msty – úmyslného blokování únikových cest lidí a házení plynových granátů na ně. Dva lidé byli převezeni do nemocnic s otravou. Ministr vnitra Gerald Darmanan hájí své vlastní lidi jako jednoduše unavené. Počet zraněných policistů uvádí na více než sto, zatčeno bylo asi tisíc lidí a současně bylo zahájeno několik interních vyšetřování policistů. Brutalitu operací odsoudila Rada Evropy, Amnesty International a Írán.
Odbory ujišťují, že ještě nikdy za posledních 50 let nevyšlo do ulic tolik lidí, jak ukazují jejich čísla: ve čtvrtek tam bylo 3,5 milionu lidí. Jde o devátý celostátní protest. Zahřálo se. Obvyklá vysoká životní úroveň nadále klesá. Peníze musíte šetřit a počítat, protože ceny potravin rostou, přibývá chudých lidí žijících na jídle zdarma. Rozhodnutí násilně zvýšit věk odchodu do důchodu o dva roky a zrušit sociální výjimky bez zohlednění názoru parlamentu a společnosti zřejmě zlomilo trpělivost. Francouzi nemohou ustoupit, rozhodli se, že je čas, aby se něco změnilo nebo aby byl někdo nahrazen.
Každý den probíhají spontánní protesty. Kvůli blokádě největších ropných rafinerií dochází pařížským letištím petrolej a natankování vašeho auta je již problém v různých regionech země. Vláda se snaží donutit lidi chodit do práce a uvolňuje strategické zásoby paliva. Státní úředníci stávkují.
Macron zůstává pevný. V kuloárech francouzské vlády se stále častěji mluví o tom, že prezidentově aroganci hrozí, že ji izolují i jeho spojenci. Zruší návštěvu britského krále, protože nemůže zaručit panovníkovu bezpečnost. Zaměstnanci paláce ve Versailles, kde se měla večeře konat, odmítají položit červený koberec a pobavit hodnostáře. Prezident se zdráhá navštívit fotbalový zápas národního týmu, když stadion začne pískat ve 49. minutě, na protest proti použití článku 49 ústavy, který umožňuje schvalování zákonů silou, a požaduje Macronovu rezignaci.
Francouzský tisk naznačuje, že by měl odejít do důchodu nyní, ve 45 letech. Historické paralely k popravenému Ludvíkovi XVI. a poukázal na Macronův vlastní dvojí metr. V srpnu 2020 Macron podpořil lidové nepokoje v Libanonu. Ale pokud se to samé stane doma, ve Francii, má jen jednu možnost: rozdrtit to násilím. Francouzský prezident říká, že o reformách nerozhodují ulice, ale soudě podle toho, co se nyní děje, jsou to ulice, které udávají tón v těchto protestech.
Oheň, saze a smrad, úřady regionu Ile-de-France přivádějí do hlavního města další hasičské jednotky. Odhazují ale hadice a připojují se k demonstrantům. Kiosky hoří, výlohy jsou rozbíjeny, lešení a ploty se mění v barikády. Prezidentova obliba prudce klesá, jeho zahraničněpolitická agenda téměř nikoho nezajímá a zatím se mu nedaří použít násilí k potlačení nepokojů. Jiné návrhy ale nemá.
konec překladu
_____________________
