Petr Hannig: Bez naděje. Nebo snad malá jiskřička naděje zbývá?

Mé každotýdenní rozjímání se jmenuje Rozumné pondělí. Měl bych, tak jako všichni, popřát krásný rok 2023. Ovšem to bych nesměl být předseda politické strany ROZUMNÍ. Zdravý rozum nemůže nevidět, jak nás nic krásného nečeká. Česká republika, a potažmo i celý kontinent Evropa, se řítí do propasti. Tak pokud bych měl popřát s malým zrníčkem naděje, tak popřeji, ať se alespoň nemáme o mnoho hůře, než jsme se měli v roce 2022.

Ať alespoň nevypukne jaderná válka, která zachvátí celou polovinu Evropy od středu po východ. Tento segment Evropy byl vždy pro, geopoliticky řečeno, velmoci moří Velkou Británii a Spojené státy dobrý jen pro rozbušky světových válek. Bosna a Hercegovina, Srbsko 1914, Československo 1938, 1939, Polsko 1939. A dnes je to Ukrajina.

Oproti stavu před první světovou válkou je situace v něčem jiná a v něčem podobná. Válka tehdy vpadla do ekonomicky zdravé a rozvíjející se společnosti. Národy nebyly zvyklé na utrpení válek. Poslední byla v Evropě v roce 1870, mezi Německem a Francií. Takže se lehce dařilo těm, co válku chtěli kvůli upevnění hegemonie peněz, lidem na obou stranách barikády vpravit do hlav nebezpečný pocit, že přeci oni jsou silnější a že válka bude vítězně ukončena co nevidět.

Mocnosti pevniny, Německo a Rakousko–Uhersko, byly poraženy na hlavu. Podunajská monarchie se rozpadla úplně, v Německu vznikla z císařství republika s katastrofální inflací a tudíž i ekonomickou situací, která připravila cestu pro vítězství nacismu. Rusko mělo být revolucí také zničeno, ovšem, tam se to režisérům tak nějak vymklo z rukou. Protože po slibném vývoji, kdy byli hybateli tamního vývoje Lenin, Trockij a další, kterým nešlo o Rusko jako takové, respektive jim na Rusku a jeho obyvatelstvu vůbec nezáleželo, ale šlo jim o celosvětovou revoluci, tak v roce 1924 nastoupil k moci Stalin a vše se změnilo. Rusko (Sovětský svaz) nejenže nebylo zničeno, ale naopak po vítězství ve druhé světové válce bylo ještě silnější než Rusko carské.

Jaký je rozdíl mezi stavem před první světovou válkou a situací, která panuje nyní? Jsou zde styčné body. Evropa už 77 let nezažila válku, nepočítaje v to válku v bývalé Jugoslávii. Proto je jednoduché do myslí lidí vpravit názor, my přeci musíme vyhrát, bez ohledu na útrapy, které nám to přinese. V tom je situace podobná té z roku 1914. Jiná je v tom, že se už deset měsíců bojuje na Ukrajině, je to jakási zástupná válka západního světa (mocností moří) proti mocnostem pevniny (Rusko).

Ale pozor, ačkoliv se to nezdá i proti dalším mocnostem pevniny Německu a Francii. Německo se svou silnou ekonomikou touto válkou ztratí své postavení na celosvětových trzích, neboť s enormními cenami plynu a elektrické energie ztratí konkurenceschopnost. Ještě navíc se Německo nechalo zcela hloupě strhnout destruktivním Green Dealem. Prezident Francie Emmanuel Macron se za každou cenu snaží najít cestu k jednání s Ruskem. Tato jeho snaha je však nabuzeným davem kvalifikována jako zbabělost.

Čili sečteno a podtrženo, jsme v pěkné bryndě. Navíc, při enormních zálohách na plyn se lidé ve vícegeneračních domech snaží šetřit. Jenomže, to co snesou mladí, 18 až 19 stupňů, nesnese starší člověk, který přece jenom vzhledem k tělesné konstituci a menší pohyblivosti potřebuje těch 21 stupňů. A tak přibývá onemocnění horních dýchacích cest starších občanů, které je vždy komplikované.

A jaká je ta malá jiskřička naděje. Že se lidé při tom všeobecném marasmu budou k sobě chovat ohleduplně. Nebudu v tomto článku psát o prezidentské volbě. Špatných zpráv je i tak dost. Takže přeji vám všem pokud možno alespoň jenom o něco horší rok, než byl ten minulý. Vše dobré, alespoň v duši, přeje

Petr Hannig, předseda politické strany Rozumní a bývalý prezidentský kandidát