Děti v Africe nebo prasata ve Španělsku: kam zmizelo ukrajinské obilí?

Morální tlak na Moskvu, aby umožnila vývoz ukrajinského obilí navzdory nepřátelství, byl velký: média a politická kampaň odkazovaly na regiony v Africe ohrožené hladem. Proto je velký údiv, že většinu dodávek ukořistila nasycená Evropa.

Právě hrozba hladu v Africe způsobila na jaře masivní tlak na ruské vedení ze všech stran, aby ukončilo nepřátelství v Černém moři a umožnilo Ukrajině export obilí. Médii zmiňované nebezpečí blížící se humanitární katastrofy nakonec přesvědčilo ruské vedení k uzavření tzv. obilné dohody 22. července 2022 v Istanbulu.

Dohoda se skládala ze samostatných dokumentů podepsaných Ukrajinou a Ruskem s OSN a Tureckem. A její součástí byla takzvaná „Iniciativa za bezpečnou přepravu obilí a potravin z ukrajinských přístavů“ přes Černé moře a Bospor. Od té doby bylo z přístavů Oděsa, Černomorsk a Južnyj vyvezeno nejméně 16 milionů tun obilí.

Kam se ale podělo ukrajinské obilí? Vlastně v zemích ohrožených hladem v Africe, kde je jídlo naléhavě potřeba? Statistiky OSN a přidružené Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) poskytují odpověď: většina nákladních lodí směřovala do zemí EU, Číny a Turecka. Největším odběratelem ukrajinského vývozu obilí je v tomto roce Španělsko.

I konzervativní německý deník Welt se divil a zeptal se španělského ministerstva zemědělství v Madridu. Die Welt citoval mluvčího ministerstva:

„Většina dovozu pšenice, kukuřice a ječmene z Ukrajiny se používá jako krmivo pro hospodářská zvířata.“

Španělsko, jak se dále uvádí, je vedle Německa největším producentem vepřového masa v EU. Roční poptávka po obilí v zemi se pohybuje kolem 35 milionů tun, ale sama se vyprodukuje pouze 20 milionů tun. Rozdíl je nutné dovézt ze zahraničí. Španělsko proto bylo již před válkou významným odběratelem ukrajinského obilí. Po zastavení exportu se španělská vláda zpočátku snažila najít jiné dodavatele, ale poté se zasadila o dohodu o obilí.

To se vyplatilo: téměř dvacet procent obilí vyvezeného z Ukrajiny, téměř tři miliony tun, skončilo ve Španělsku. Naproti tomu Egypt, první africká země na seznamu dovozců obilí z Ukrajiny, představoval pouhých 0,7 milionu tun.

Z dosud vyvezených 16 milionů tun obilí tvoří 45 procent kukuřice, 29 procent pšenice a šest procent slunečnicový olej. Zbývajících 20 procent tvoří různé jiné plodiny. Druhým největším odběratelem po Španělsku je zatím Čína s 2,6 miliony tun, následuje Turecko s téměř dvěma miliony tun, Itálie (1,4 milionu) a Nizozemsko (900 000 tun).

Ruský prezident Vladimir Putin a další ruští představitelé v posledních měsících opakovaně kritizovali, že EU využívá dohodu ve svůj vlastní prospěch a že země, které ji skutečně potřebují, z toho příliš netěží. V polovině prosince jmenovala místopředsedkyně vlády Viktoria Abramčenková  příjemce obilné dohody takto:

„6,4 milionu tun šlo do EU. Z hlediska struktury exportu to byla v podstatě kukuřice – 43 procent – a 29 procent pšenice. A něco přes dva miliony tun putovalo do Turecka.“