Douglas Macgregor: Washington prodlužuje utrpení Ukrajiny

Odmítnutí Washingtonu uznat legitimní bezpečnostní zájmy Ruska na Ukrajině a vyjednat ukončení války je cestou k vleklému konfliktu a lidskému utrpení.

Náměstek polského ministra národní obrany (MON) Marcin Ociepa v projevu z 29. listopadu řekl: „Pravděpodobnost války, do které budeme zapojeni, je velmi vysoká. Příliš vysoká na to, abychom tento scénář pouze předpokládali.“ Polský MON údajně plánuje v roce 2023 povolat 200 000 záložníků na několik týdnů výcviku, ale pozorovatelé ve Varšavě mají podezření, že by tento krok mohl snadno vést k celonárodní mobilizaci.

Mezitím v Bidenově administrativě rostou obavy, že válečné úsilí Ukrajiny se zhroutí pod tíhou ruské ofenzívy. A vzhledem k tomu, že na jihu Ukrajiny konečně zamrzla půda, jsou obavy vlády oprávněné. Šéf ukrajinských ozbrojených sil generál Valerij Zalužnyj v rozhovoru zveřejněném v The Economist připustil, že ruská mobilizace a taktika fungují. Dokonce naznačil, že ukrajinské síly by nemusely být schopny odolat nadcházejícímu ruskému útoku.

Zalužnyj přesto zamítl jakoukoli myšlenku na vyjednané urovnání, místo toho se dohadoval o větším vybavení a podpoře. Trval na tom, že s 300 novými tanky, 600 až 700 novými bojovými vozidly pěchoty a 500 novými houfnicemi může stále vyhrát válku s Ruskem. Ve skutečnosti generál Zalužnyj nežádá o podporu, ale o novou armádu. V tom spočívá největší nebezpečí pro Washington a jeho spojence v NATO.

Když je washingtonská zahraniční politika v nesnázích, skuteční věřící ve věc vždy čerpají hluboko ze studnice ideologického sebeklamu, aby se připravili na poslední bitvu. Blinken, Klain, Austin a zbytek Válečné strany nadále slibují Kyjevu trvalou podporu, bez ohledu na cenu. Stejně jako „nejlepší a nejchytřejší“ z 60. let jsou ochotni obětovat realismus zbožným přáním a utápět se v šílenství publicity a sebevyjádření při jedné veřejné návštěvě Ukrajiny za druhou.

Tato podívaná je mrazivou připomínkou toho, co se stalo před více než 50 lety, kdy selhala zástupná válka Washingtonu ve Vietnamu. Ti, kteří v Johnsonově administrativě pochybovali, zda je moudré zasáhnout na zemi, aby zachránili Saigon před jistým zničením, se schovali. V roce 1963 měl Washington ve Vietnamu již 16 000 vojenských poradců. Myšlenka, že Washington podpoří vládu v Jižním Vietnamu, která možná nevyhraje proti Severnímu Vietnamu, byla zcela zamítnuta. Ministr zahraničí Dean Rusko řekl: „Nestáhneme se, dokud nebude válka vyhrána.“

Na jaře 1965 již umírali američtí vojenští poradci. Generál Westmoreland, tehdejší velitel vietnamského velitelství vojenské podpory, řekl LBJ: „Je stále jasnější, že dosavadní pomoc Spojených států nemůže zabránit kolapsu Jižního Vietnamu…Severní Vietnam se mstí…Na žádost jihovietnamské vládě, musí být učiněno rozhodnutí vyčlenit 125 000 amerických vojáků co nejdříve, aby se zabránilo komunistickému převzetí moci.

Bezpodmínečná podpora Zelenského režimu v Kyjevě ze strany Bidenovy administrativy dosáhla strategického bodu obratu, ne nepodobného tomu LBJ v roce 1965. Stejně jako LBJ náhle v roce 1964 prohlásil, že mír a bezpečnost v jihovýchodní Asii jsou klíčovým strategickým zájmem USA, Bidenova administrativa nyní argumentuje podobně za Ukrajinu. Stejně jako Jižní Vietnam v 60. letech prohrává Ukrajina válku s Ruskem.

Ukrajinské nemocnice a márnice jsou přeplněné raněnými a umírajícími ukrajinskými vojáky. Zástupce Washingtonu v Kyjevě promrhal svůj lidský kapitál a značnou západní pomoc v sérii sebedestruktivních protiofenzí. Ukrajinští vojáci, kteří obsazují obranné linie proti ruským vojákům na jihu Ukrajiny, jsou stateční muži, ale nejsou hloupí. Sparťané u Thermopyl byli stateční a stejně zemřeli.

Skutečným nebezpečím nyní je, že se Biden brzy objeví v televizi a zopakuje vystoupení LBJ z roku 1965 a nahradí slovo „Jižní Vietnam“ slovem „Ukrajina“:

Dnes večer, moji kolegové Američané, chci s vámi mluvit o svobodě, demokracii a boji ukrajinského lidu za vítězství. Žádná jiná otázka naše lidi tolik netrápí. Žádný jiný sen tak neuchvátí miliony, které žijí na Ukrajině a ve východní Evropě… Nemluvím však o útoku NATO na Rusko. Spíše navrhuji, aby byla na Ukrajinu rozmístěna koalice ochotných pod vedením USA, skládající se z amerických, polských a rumunských sil, za účelem vytvoření pozemního ekvivalentu „bezletové zóny“. Mise, kterou navrhuji, je mírová, vytvořit bezpečnou zónu v nejzápadnější části Ukrajiny pro ukrajinské síly a uprchlíky, kteří se snaží přežít ničivé útoky Ruska…

Katastrofa zabalená do rétoriky není způsob, jak zachránit lid Ukrajiny. Válka na Ukrajině není fantasy Call of Duty. Je to umocnění lidské tragédie způsobené expanzí NATO na východ. Oběti nežijí v Severní Americe. Žijete v regionu, který většina Američanů nenajde ani na mapě. Washington vyzval Ukrajince k boji. Teď jim Washington musí říct, aby přestali.

Vlády NATO jsou v otázce války na Ukrajině rozděleny. S výjimkou Polska a možná Rumunska žádný z členů NATO nespěchá s mobilizací svých sil k dlouhé vyčerpávající opotřebovací válce s Ruskem na Ukrajině. Nikdo v Londýně, Paříži nebo Berlíně nechce riskovat jadernou válku s Moskvou. Američané nejsou pro válku s Ruskem a těch pár, kteří ano, jsou ideologové, mělcí političtí oportunisté nebo chamtiví dodavatelé obrany.

Když se americké síly konečně stáhly z jihovýchodní Asie, Američané si mysleli, že Washington bude projevovat větší zdrženlivost, uzná limity americké moci a bude prosazovat méně militantní a realističtější zahraniční politiku. Američané se tehdy mýlili, ale nyní Američané a Evropané vědí, že odmítnutí Washingtonu uznat legitimní bezpečnostní zájmy Ruska na Ukrajině a vyjednat ukončení této války je cestou k vleklému konfliktu a dalšímu lidskému utrpení.