České národní zájmy a geopolitika v době „přestavby“ světa. Koho si vybrat za partnera a spojence?
Politická reprezentace dosazená k formálnímu řízení země zcela rezignovala na definici a následné prosazování českých národních zájmů. To však nic nemění na to, že české zájmy je potřeba formulovat a uvažovat o jejich prosazování.
Co je český národní zájem a jaké jsou podmínky pro jeho prosazování?
Velmi jednoduše řečeno je to „přežití českého národa ve stávajících hranicích v nejvyšší možné etnické homogenitě, při udržení základních národních a lidských svobod a rozumné míry ekonomické prosperity“.
Jinými slovy to znamená etnicky homogenní české obyvatelstvo (bez Ukrajinců, Vietnamců, Arabů, černochů a dalších cizích národů s výjimkou Slováků a malých minorit z okolních zemí…), které bude žít ve stávajících hranicích a mít vlastní do maximální míry soběstačnou ekonomiky a zemědělství. Podmínkou toho je kvalitní široce dostupné vzdělání, vysoko technologický výzkum a armáda, která dokáže zemi ubránit/odstrašit potenciální agresory a dobré vztahy s velmocemi, které jsou schopné a ochotné zajistit potřebné energetické zdroje (ropa, plyn vzácné kovy atd.) a případnou ochranu proti velkému agresorovi. Také to znamená „vyřešení problému“ tradičních skupin obyvatelstva, které se historicky vždy podílely na rozvracení země a likvidaci kultury a národa v zájmu globálních elit. Zkrátka se jedná o stát budovaný na národním principu. Kde Češi jsou jediní páni země a o všem rozhodují!
Tohle jsou neměnné axiomy, které se nemohou a nesmí změnit ani pod dojmem nejlákavějších módních trendů.
Česká Republika nestojí ve světa osamoceně a je to malá země. Bude proto muset vždy velmi opatrně interaktovat s globálními mocnostmi a významnými sousedy.
V současné době existují 3 kulturně-mocenské globální okruhy.
- Kolektivní Západ – reprezentovaný a řízený USA
- Čína
- Rusko (ruský svět)
Podívejme se proto podrobně, jak mocenská politika těchto jednotlivých mocenských bloků zapadá do výše definovaných českých národních zájmů.
USA – je hlavním propagátorem současné politiky masové imigrace s cílem likvidace původního obyvatelstva, multikulturalismu, LGBT, deedukace a likvidace průmyslové základny. Nedostatek vlastních zdrojů vede nutně k vykořisťování cizích území. Rovněž jsou po celém západě rychle demontovány tradiční národní a občanské svobody. To vidíme v naší zemi v přímém přenosu. Stejně tak vidíme kulturní imperialismus a snahu zničit místní národní kultury. Kolektivní Západ a jeho politika a kultura je tedy v tuto chvíli zcela neslučitelná s českými národními zájmy. Pokračování současného trendu „patříme na západ“ musí nutně vést k národní a státní likvidaci.
Čína – je sice nová (uměle vytvořená) velmoc, ale i u ní vidíme tradiční rysy nám nepřátelské politiky. Čína tradičně vyváží své obyvatelstvo s cílem nahradit to původní. Čína nemá dostatek vlastních zdrojů a proto má novodobou historii ekonomického vykořisťování (Afrika) a snahu o teritoriální expanzi (Vietnam, Filipíny, Mongolsko, Indie, Myanmar atd). Čínský model totální kontroly společnosti je zcela v rozporu s nejzákladnějšími národními a lidskými svobodami. Proto patřit pod Čínu rozhodně není v tuto chvíli v našem národním zájmu.
Rusko – má dostatek zdrojů a nemá tedy potřebu ekonomického imperialismu a nemá dokonce ani historii ekonomického imperialismu. Existuje tradiční ochota Ruska sdílet své energetické zdroje se státy patřícími do jeho sféry vlivu za výhodných podmínek. Rusko nikdy nestěhovalo své obyvatelstvo na nová území, spíš byla snaha začlenit ho do ruského kulturního světa (Rusové mluví o ruském mnohonárodním svazku). Rusko je autoritativní stát, úroveň lidských svobod je zhruba na úrovni současného Západu a u obou se pravděpodobně bude zhoršovat. Rusko nemá tradici likvidace národních kultur. Rusko má historii totalitárních státu, zde je ale nutno podotknout, že se na jeho instalaci podíleli z velké části židovští revolucionáři inspirováni ideologií jejich soukmenovce K. Marxe a podporováni finančně jejich soukmenovci v USA a Londýně.
Takticky tedy vychází z výše definovaných národních zájmů pro Českou Republiku v tuto chvíli nejlépe orientace na Rusko a ruský kulturní svět. To nemusí platit věčně, pokud se západ dokáže kulturně obrodit, ale dnes je situace jasná.
