P.C.Roberts: Neokonzervativci připravují svět na nukleární válku

Známý americký režisér, scénárista a producent Oliver Stone na Facebooku píše, že zběsilá protiruská propaganda vytvořila na Ukrajině ideální jeviště pro menší nukleární výbuch, který bude pochopitelně připsán na konto Rusů. Úspěch washingtonského pojetí války s neustávajícím obviňováním Ruska z  nejčernějších zločinů by podle tvůrců takto vedené propagand  mohl vést k nadějím, že předmětná nukleární událost, vedená pod falešnou vlajkou, by mohla vést k pádu Putinovy vlády, po čemž by nějaký nový Jelcin vrátil Rusko zpět do amerického područí. Čína by tak zůstala opuštěná a jako taková by se stala posledním cílem amerických hegemonistických  choutek.

Takovýto vývoj není žádnou fantazií, je jen vyjádřením Stonova přesvědčení o neúchylném dychtění neokonzervativců po světovládě. Bidenovi podřízení ostatně tento pohled potvrdili, když prohlásili, že Amerika je ve válce, v níž Ukrajina představuje jen zástupný problém a cílem hlavním je ekonomické vyčerpání Ruska a svržení Putina.

Avšak akce vedená pod falešnou vlajkou není jedinou cestou vedoucí k nukleární válce. Rozšíření NATO o Finsko a Švédsko je cestou další. Washington nejen že tlačí vlády těchto dvou zemí, aby požádaly o členství v NATO, ale podplácí i jednotlivé členy obou těchto vlád, aby s žádostmi o toto členství už déle neotálely.

Zauvažujme nyní na okamžik, co by toto rozšíření NATO o další členy znamenalo. Jedním z důvodů ruské imtervence na Ukrajině bylo příkré odmítnutí Washingtonu i NATO brát ohled na jakékoli obavy Ruska o jeho bezpečnost. Členství Ukrajiny v NATO je pro Rusko totálně nepřijatelné, takže z jakého důvodu bylo a je tak vytrvale Západem protlačováno? Anebo se zeptejme ještě aktuálněji: Proč se západní snahou přijmout Finsko a Švédsko do NATO lije benzín do už tak dost planoucího ohně? V současnosti je Skandinávie i státy na Baltu oblastmi bez nukleárních zbraní. Přijetí Finska do NATO by tuto alianci přivedlo ještě blíž k hranicím Ruska, což je vývoj, který Kreml už nespočetněkrát označil pro sebe za nepřijatelný. Ale zřejmě právě proto je v tomto okamžiku a tak usilovně prosazován.

Důvod je zřejmý. Konflikt, který byl uměle vypovokován, je nutno ještě dále rozšířit.

A zcela jasné je tedy i toto: Finsko a Švédsko se chovají nezodpovědně a ještě víc destabilizují současnou situaci, když a zrovna v tomto čase žádají o vstup do NATO. Dmitrj Medvěděv to dostatečně objasnil, když řekl, že členství v NATO by bylo též koncem Baltu bez nukleárních zbraní. A že čím víc NATO na ruských hranicích bude, tím víc se zostří světová nerovnováha, kterou Rusko bude muset napravovat dodatečným rozmístěním svých nadzvukových nukleárních raket.

A jak si vlády Finska a Švédska mohou vůbec myslet, že svou účastí v NATO zvýší svou bezpečnost, když výsledným efektem této účasti bude fakt, že ze svých zemí učiní jen další z cílů nukleárních zbraní? Vždyť Finsku a Švédsku žádné nebezpečí, pokud ovšem nevstoupí do NATO, ze strany Ruska nehrozí. Nikdo se zdravým rozumem tudíž nemůže členství Finska a Švédska v NATO

považovat za cokoli jiného než za svévolný akt světové destabilizace.

Každý si musí dnes uvědomit, že současná ideologie světovlády neokonzervativců je ideologií expanzivní. A je to americké impérium, které expanduje směrem k Rusku, a není to Rusko, které by expandovalo směrem na Západ. A je v té souvislosti udivující, jak vzhledem k této skutečnosti dokáže protiruská propaganda líčit současnou situaci tak, jako by tomu bylo přesně naopak.

Jak mí čtenáři vědí, trápí mě už roky obava z toho, že mírné reakce Ruska na provokace Západu s sebou přinášejí další a ještě nebezpečnější provokace, které mohou vést až k nukleární válce. A všiml jsem si též, že podobně uvažuje i vláda Činy, když její mluvčí prohlásil, že Čína nemůže od Washingtonu přijmout žádné provokace, protože ty by jen vedly k provokacím dalším a ještě nebezpečnějším.

Kremelská politika spoléhání se na rozum, jednání a dobrou vůli není ze strany Západu opětována, a bohužel, ani kremelská omezená vojenská operace nebyla a není vedená s dostatečnou tvrdostí, která jediná by snad mohla Západ přesvědčit, aby svoji politiku provokací zavrhl. A tak se zdá, že Washington bude ve svých provokacích pokračovat tak dlouho, dokud i ona pověstná fatální linie nebude překročena.

Překlad: Lubomír Man