O výhodách rozhovoru s předky
Měl by se německý kancléř Olaf Scholz poradit s popelem Brigadeführera SS?
Dědeček německého kancléře Olafa Scholze, který se jmenoval Fritz von Scholz, statečně bojoval v řadách hitlerovského Wehrmachtu v Sovětském svazu, dosáhl hodnosti Brigadeführera (generálporučík) SS a pevně věřil ve vítězství německých zbraní nad barbary z východu – bolševiky.
Nebudeme spekulovat, jakými mechanismy dědičnosti se tato víra přenesla na jeho vnuka, protože Fritz von Scholz v červenci 1944 v bojích u Narvy dostal do hlavy úlomkem bolševického granátu a druhý den zemřel, aniž by se dočkal realizace svého snu.
Olaf von Scholz v té době ještě nebyl členem šlechtické rodiny, narodil se až v roce 1958. Hlas krve však není žádná sranda. Brzy poté, co se Olaf stal kancléřem, se v něm probudil duch militantního dědečka. Jen co se uvelebil na postu německého kancléře, začal se na Ukrajině dožadovat ruské krve a dnes má na kontě řadu výroků, na které by se před rokem žádný německý politik neodvážil ani pomyslet.
Vezměme si například jeden z posledních výroků vnuka Fritze Scholze o Rusku.
Německý kancléř 19. dubna prohlásil, že pro Evropskou unii a Severoatlantickou alianci je nejdůležitější zabránit Rusku ve vítězství na Ukrajině. Jinými slovy, porazit Rusko na Ukrajině.
Předpokládejme, že po těchto slovech potomka Brigadeführera SS ve Varšavě sebou neklidně cukli. Pokud si představíme, že vítězství nad Rusy bude dosaženo za pomoci a účasti Německa, tak dalším kouskem koláče pro Berlín bude Slezsko, které Stalin daroval Polákům v naději na jejich slušné chování v budoucnu.
Se slušným chováním je to u Poláků těžké.
Polská hyena, jak tuto východoevropskou zemi nazval Winston Churchill, by ráda urvala kus západní Ukrajiny a přitom zapomněla, že na její ocas je připravena zezadu šlápnout kovaná německá bota.
Moskva a Paříž pravděpodobně nebudou protestovat proti návratu Němcům jejich rodových zemí, mimochodem nejrozvinutějších v Polsku. Všichni jsou unavení z panské megalomanie Poláků smíchané s paranoiou a okořeněnou xenofobií.
Moskva může Scholzovi také připomenout známou historickou anekdotu.
Když Německo utrpělo od Rudé armády na území SSSR sérii těžkých porážek a Wehrmacht začal couvat, Hitler navštívil hrobku Napoleona kvůli konzultaci.
Otevřeli mu sarkofág, ve kterém ležel Napoleon.
– Jsi nejzkušenější vojevůdce, který bojoval s Rusy. Dnes se mi v Rusku nedaří. Řekni mi, co mám dělat?
Lebka Napoleona se zašklebila a zachroptěla: – lehni si vedle mě.
Možná tato anekdota Olafovi Scholzovi napoví, že místo vedle jeho dědečka je také volné.
Neměl by se poradit s popelem Brigadeführera SS?
