K vrcholu šílenství: Energetické hry vstupují do dalšího kola

Spolková vláda a EU se chovají, jako by probíhala soutěž o největší nesmysl, který lze udělat, který bezpodmínečně chtějí vyhrát. Poslední perla: nyní se obejít bez černého uhlí dováženého z Ruska.

V současnosti pochází polovina černého uhlí spáleného v Německu z Ruska. To je 14,5 milionu tun ročně, z čehož polovina se spotřebuje na výrobu elektřiny a druhá polovina na výrobu oceli. Podle zprávy ministerstva hospodářství, kterou cituje Business Insider  , se očekává, že tento podíl v následujících týdnech klesne na 25 procent „kvůli změnám ve smlouvách“. Ale ani čtvrtina má k nule daleko.

I proto zmíněná zpráva předpokládá, že nejpozději po těch čtyřech až šesti týdnech, na které mají stávající zásoby stačit, by se projevily důsledky: „Po vyčerpání zásob by jednotlivé elektrárny pravděpodobně musí být vypnuty,“ píše se.

Z těch několika citátů, které byly z této zprávy zveřejněny, však není jasné, zda zahrnovaly i možnost, že by došlo nejen ke ztrátě dodávek uhlí, ale možná i zemního plynu. Ostatně není ani zdaleka jasné, zda se federální vláda může přimět k tomu, aby zaplatila dodávky v rublech.

Odtržení německé pobočky Gazpromu od mateřské společnosti a její virtuální vyvlastnění spolkovým ministrem hospodářství Habeckem by mohlo vést k situaci, která může tento problém prohloubit – smlouvy o dodávkách existují právě s touto dceřinou společností, která je pak pod kontrolou Federální síťová agentura, ale bohužel nemá žádnou dispoziční pravomoc nad ruskými ložisky plynu. Se samotnou mateřskou společností však žádné smlouvy neexistují; pak by musely být znovu podepsány za nové ceny. Určitě další bod v soutěži GAU.

Vzhledem k tomu, že většina jaderných elektráren byla odstavena, je zabezpečení dodávek v německé energetické síti založeno na dvou pilířích, uhelných a plynových elektrárnách, které musí zajistit, aby světla nezhasla v noci nebo při bezvětří. k nevyhnutelným výkyvům v milované obnovitelné energii. Rizika, která si sami vytvořili v dodávkách plynu, která jsou nakonec založena pouze na tom, že člověk nebyl ochoten zastavit jatka v Donbasu a pak si myslel, že Rusko musí být potrestáno, pokud tak udělá, se nyní stupňují. doplněna o další rizika v dodávce uhlí.

Bohužel i uhlí je žádanou komoditou a hlavním odběratelem a producentem je ze všech míst Čína. Černé uhlí se v EU již téměř netěží; a za rohem nejsou ani největší producenti uhlí po Číně – jmenují se Indonésie, Indie, Austrálie a USA. Pokus najít náhradu za ruské uhlí by však pro některé kandidáty na tomto seznamu mohl narazit na geopolitické potíže.

Kromě toho, že Čína a Indie jsou z velké části samospotřebiteli vlastního uhlí, mohou se zdráhat pomoci Němcům ze svazku, do kterého se dostali svou protiruskou politikou. Na to by se člověk musel ptát i v případě Indonésie. Austrálie by mohla být šťastná, protože Čína přestala dovážet jejich uhlí, protože se mstivě vrhla na protičínský vlak; to by také mohlo vyřešit problém, že polovina německé spotřeby uhlí jde do výroby oceli a že jsou zapotřebí určité kvality uhlí, které nejsou všude dostupné. Na celém světě ale není žádný vzdálenější dodavatel, což by mělo mít dopad na cenu.

Uhlí si samozřejmě můžete koupit i v USA místo v Rusku. Každému, kdo to zní tak moc, by mělo být vlastně jasné, že závislost na ruských dodávkách energie je bezpečnostním rizikem, že závislost na Spojených státech pak vyžene ďábla  Belzebubem. Zatímco Rusko a před ním Sovětský svaz mají za sebou historii spolehlivých dodávek i v neklidných obdobích, USA jsou známé svým sklonem k vydírání všeho druhu. Nahrazení ruských dodávek plynu americkými je v nejlepším případě v omezené míře inteligentní; vytvořit závislost na uhlí poté, co se vymyká popisu.

Mezitím ukrajinská vláda hlasitě požaduje, aby Západoevropané úplně zastavili dodávky plynu z Ruska. Samozřejmě v žádném případě neprohlašuje, že sama chce udělat totéž. Pak by jí došel benzín. Ale my Západoevropané bychom měli rádi zmrazit, abychom zachránili kůži ukrajinské kleptokracii. Což si trochu odporuje. Koneckonců, z Kyjeva i z Varšavy byly roky intrik, jak srazit Nord Stream 2, a Kyjev stále inkasuje asi miliardu ročně za přenos, takže by měli být oba spokojeni, když Scholz a spol. obětovali rusofobní šílenství. V současné době prý propouštějí potrubím hodně plynu .

Ačkoli německá politika je v ukrajinském šílenství všechno, jen ne nevinná; bezprostředně po rozpadu Sovětského svazu byl horlivě podporován návrat nacistických kolaborantů držených v Bavorsku a jejich potomků na Ukrajinu; Julia Tymošenková se svým účesem BDM, která zbohatla pouhým vyloupením potrubí, byla velmi populární a pučistickou vládu v roce 2014 podporoval Steinmeier jako ministr zahraničí, jako od té doby každá ukrajinská vláda. To, že se jejich představitelé včetně pana Melnyka nyní chovají, jako by jim patřil svět a ne nejchudší země Evropy, je samozřejmě pro vnitroevropskou kolonii poněkud nevhodné; ale tento had se hřál na vlastních prsou.

Mimochodem, tento plaz má dvě matky najednou. Nebo, dalo by se to vyjádřit jinak, vášnivá vášeň pro kousání jakékoli ruky, která ji krmí. Koneckonců, Ukrajinu Rusko po desetiletí ošetřovalo tím, že převzalo podíl na sovětském dluhu a dodávalo zvláště levný plyn. Za což Ukrajina poděkovala válkou na Donbasu.

Samotná existence Nord Streamu 1 je produktem tohoto ukrajinského šílenství, i když lze předpokládat i hmatatelnější důvody. Když měl být v 90. letech sanován ukrajinský ropovod, ukrajinská vláda odmítla s odůvodněním, že součástí konsorcia, které chce sanaci financovat, je ruská společnost. Ve skutečnosti mohlo být důvodem to, že zahraniční operátoři, ať už ruští nebo ne, chtějí převzít kontrolu i nad tímto plynovodem, což by mělo značně ztížit jednoduché krádeže plynu.

Kdyby byli ukrajinští lupiči včas zastaveni, bez ohledu na to, na které straně, asi bychom ani při sebemasivnějším úsilí USA nebyli v takové šlamastyce, v jaké jsme dnes. Ale Ukrajina je kolonie a vládnou jí kompradoři a za takových podmínek vždy spláchne ty nejzkorumpovanější a nejbezskrupulóznější. Komu je blaho vlastní země stejné jako v kterékoli jiné, jen stav jejich vlastního konta nikoliv, a proto je lze bez problémů použít jako zbraň ve dvou směrech.

Protože ve skutečnosti, jak je vidět z energetických her, USA vedou válku proti dvěma stranám v Evropě a to proti Rusku a zároveň  proti západní Evropě. Jen to Západoevropané a hlavně my Němci ještě nepochopili a místo toho dál soutěží o největší nesmysly, které se dají udělat.