Vojenské možnosti USA proti Rusku v Evropě
„Rusko není tak silné jak si o sobě myslí, je ale mnohem silnější než si připouštíme my.“ – Winston Churchill
Už loni se pan Binkov zamyslel nad scénářem, kdy sranda stát Ukrajina zafunguje jako sud střelného prachu. Podle mého zcela správně odhadl o čem „česká“ média důsledně mlčí. Německo a Francie dají od konfliktu ruce pryč. Co by to znamenalo pro Spojené Státy?
Bílý dům má stále ještě nejsilnější armádu světa, ta je ale dílem doma, dílem rozptýlena po všech koutech světa, aby hájila zájmy Ameriky. Zájmy Ameriky jsou posledních sto let globální. Se zlomyslným úšklebkem bude západní podporu Kyjeva sledovat Turek, který nenechá z Bosporu udělat válčiště.
USA mají v Evropě:
150 stíhačů 4. generace na pěti velkých letištích. Podpora Ukrajiny by se musela opírat o letecký most, protože doktrína NATO je založena na získání vzdušné nadvlády před nasazením pozemních sil.
Rusové mají v Evropě:
517 stíhačů 4. generace. Nutno dodat, že východní filozofie je jiná. Pilot/operátor je jen ozubené kolečko v mnohem větším stroji. Dá se přirovnat k cibuli, která má další a další vrstvy. Populární technologie „stealth“ nijak neadresuje lokátory pracující v infračerveném spektru.
Spojené Státy by také přesunuly na východ tanky. V souvislosti s invazí do Iráku (2003) víme, že přesun jedné tankové divize trvá dva týdny. Jedná se o šestnáct tisíc vojáků a 400 000 tun materiálu. Ti by se přesouvali buď po rozbitých východoevropských silnicích anebo zamířili po vodě do přístavů v Pobaltí. Na dostřel od Kalinigradu.
Je zcela na místě dodat, že státy, které umožní přesun vojsk přes svoje území (v případě RF by to bylo jistě Bělorusko) se stávají aktivními účastníky a tedy legitimními cíli pro protiúder. Berlín to ví a Paříž také.
Michal Poláček
