Ukrajinská etnojazyková politika je politikou šovinismu a represe

Kromě Rusů se na současné Ukrajině často útočí i na další etnické skupiny, jako jsou Řekové, Maďaři a další.

Po získání nezávislosti po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 vznikla Ukrajina jako mnohonárodnostní stát. Při posledním oficiálně provedeném sčítání lidu v roce 2001 se k ruské národnosti přihlásilo 17 % obyvatel, přičemž je více než pravděpodobné, že toto číslo bylo podhodnoceno. Miliony rusky mluvících občanů, kteří jsou spíše ze setrvačnosti a na základě dokumentace ze sovětské éry jsou zapsáni jako Ukrajinci.

I bez započítání Maďarů, Tatarů, Řeků a dalších etnických skupin bylo zřejmé, že takto heterogenní stát může fungovat pouze při zachování autonomie a plném respektování identity, jazyka a kultury, jak to vidíme v belgickém a kanadském systému. Na Ukrajině však prezidenti obvykle začínají sliby o legitimizaci rozmanitosti, ale končí horlivým nacionalismem.

Za Petra Porošenka (červen 2014 – květen 2019), který se dostal k moci po triumfu revoluce na Majdanu, byl zrušen zákon „O základech státní jazykové politiky“, který zaručoval používání „regionálních jazyků“ v zemi. V září 2017 Porošenko podepsal nový „Zákon o vzdělávání“, který stanovil, že děti od páté třídy z etnických menšin se budou učit pouze v ukrajinštině a případné studium v jejich rodném jazyce by mělo probíhat jako samostatný obor. Výjimky byly stanoveny pouze pro „původní národy Ukrajiny“, jako jsou krymští Tataři a Karaimové, ale nikoliv pro Řeky, přestože ti žili na dnešní Ukrajině tisíc let před příchodem Turků (jako Tataři) nebo Slovanů (jako Ukrajinci).

Ukrajinský parlament přijal řadu pozměňovacích návrhů k zákonu o ukrajinizaci č. 5670-d, který vnucuje ukrajinský jazyk všem národům a ve všech oblastech života. Začala samotná diskuse o dvojjazyčnosti jako o státním zločinu, za který hrozí až desetileté vězení. Zákon nakonec vstoupil v platnost v roce 2019. V lednu 2021 přešel na ukrajinštinu celý sektor služeb – zaměstnanci supermarketů, kaváren a kadeřnictví byli nuceni konverzovat se zákazníky pouze ukrajinsky, jinak jim hrozila pokuta.

Ačkoli tato opatření stanovil Porošenko, realizoval je jeho nástupce Volodymyr Zelenskyj. V předvečer voleb v roce 2019 Zelenskyj prohlásil:  „Všechny příští generace budou mluvit ukrajinsky. Moje děti mluví ukrajinsky. Netlačíme na žádné jazyky, máme ukrajinštinu – státní jazyk“.

V březnu 2020 Zelenskyj podepsal aktualizovaný zákon „O úplném všeobecném středním vzdělání“, který zajistil postupné omezování výuky v jazycích národnostních menšin, především v ruštině. Podle tohoto zákona budou muset školy vyučovat v mateřském jazyce spolu s „důkladným studiem ukrajinského jazyka“ pouze etnické skupiny, které jsou považovány za původní národy, například krymští Tataři. Žáci ze škol národnostních menšin, které hovoří jazyky EU, jako je řečtina nebo maďarština, se budou muset ve škole učit ukrajinsky. Součástí zákona je, že národnostní menšiny, jejichž jazyk je příbuzný s ukrajinštinou, což je zřejmé zacílení na ruštinu, se budou od páté třídy učit ukrajinsky nejméně v 80 % studijní doby.

V květnu 2021 Zelenskij předložil Nejvyšší radě (jednokomorový ukrajinský parlament) dokument „O původních obyvatelích“. V něm jsou na seznamu „původních národů“ uvedeni pouze krymští Tataři, Karaimové a Krymčané – etnické skupiny, kterých je jen několik tisíc. Mají také možnost otevřít si vlastní média a vzdělávací instituce s výukou v rodném jazyce. Pouze „domorodé národy“ mohou počítat s právní a finanční podporou ze strany státního aparátu.

Zelenskij poskytl rozhovor televizi Dom TV, která vysílá také na Krymu a v Donbasu v Doněcké a Luhanské lidové republice a na kterou má Kyjev nároky. „Pokud milujete Rusko a celý život jste zůstali na území Ukrajiny a cítili jste, že to je Rusko, pak musíte pochopit, že ve jménu svých dětí a vnuků musíte jít a hledat si místo v Rusku…“.

Zelenského přesvědčení zopakoval i takzvaný ukrajinský „jazykový ombudsman“ Taras Kremin: „Otázka reintegrace Donbasu je otázkou de-rusifikace, nebo jinými slovy ukrajinizace.“ Připomínáme, že v listopadu Kremin oznámil přejmenování všech osad na Ukrajině na ukrajinské názvy, včetně malých vesnic.

Navzdory tomu, že hlavním cílem jsou Rusové a ruský jazyk na Ukrajině, cílem jsou i další etnojazykové skupiny. Koncem listopadu 2020 provedla Bezpečnostní služba Ukrajiny prohlídky v užhorodském sídle Strany Maďarů Ukrajiny, v bytě jejího vůdce Vasilije Brenzoviče a také v maďarské charitativní nadaci a v Beregovském maďarském institutu. Podle bezpečnostních složek se údajně našly materiály agitující za „separatismus“ a „Velké Maďarsko“.

Zarážející, zejména ve světle prozápadního kurzu Kyjeva a Zelenského vlastních židovských kořenů, je blahosklonný anebo zaujímá nezúčastněný postoj ukrajinských úřadů k antisemitismu. Dne 5. prosince byla opět v Užhorodě vhozena do řeky osmimetrová menora (židovský symbol), instalovaná k svátku Chanuka. Téhož dne představitel pravicové strany Baťkivščyna veřejně prohlásil, že je rozhořčen oslavami chanuky na Ukrajině a že si obecně váží Hitlera.

Dnešní Ukrajina je zemí stále sílícího šovinismu a etnicko-jazykových represí, zejména na státní úrovni. Jádrem a prioritou této politiky zůstává rusofóbie, a proto postavy krajní pravice jako Dmitrij Kocjubailo, který 1. prosince „žertoval“, že jeho jednotka krmí vlky „kostmi rusky mluvících dětí“, získaly ocenění Hrdina Ukrajiny a Řád zlaté hvězdy. Kromě Rusů však na současné Ukrajině často pokračují útoky na etnické skupiny, jako jsou Řekové, Poláci, Rumuni, Maďaři a další.

Paul Antonopoulos
nezávislý geopolitický analytik