100 let – Ve vlastní věci

Bude tomu rok, co jsem obdržel dotaz od IDCPC (Oddělení mezinárodních vztahů ústředního výboru Komunistické strany ČLR), zda bych mohl odpovědět na několik otázek. Po dlouhém váhání, sledování změn v bilaterálních vztazích mezi ČLR a USA, EU a ČR a vývoji ve třech hlavních civilizacích (Euroatlantické, Eurasijské a Asijské) jsem dal souhlas. Při zamyšlení jak odpovídat jsem nemohl ignorovat důležité skutečnosti.

Tu první představuje vysychající americké a evropské potenciály hospodářských, finančních, komunikačních a diplomatických sankcí a snaha hegemona v odcházení (USA) koncentrovat se na použití vojenské síly na zemi, na vodě i pod vodou a ve vesmíru. Druhou představuje skutečnost, že jsem nikdy nebyl členem žádné politické strany nebo hnutí a souhlasil odpovídat na otázky orgánu největší komunistické strany na světě. Třetí skutečnost představovalo uvědomění si možnosti rozšířit odpovědi v kontextu oslav a připomínek komunistických stran založených před sto lety, zkušenosti z mnohaletých pobytů v zahraničí a návštěv ČLR. Tak vznikla kniha bez propagandistického záměru nabízející reference založené na osobních zkušenostech, vnímání současného stavu a vývoje nejenom ČLR v představitelné budoucnosti.

Kniha ve čtyřech jazykových mutacích – češtině, němčině, ruštině a čínštině s dodatkem The World in 2021 – a personal view v angličtině představuje sborník zamyšlení, odkazy na literaturu a pro mnohé i četné novinky. Jedná se o empirickou, ne vědeckou práci. Odvedenou v době deficitu důvěry, transformace hodnot a společenských systémů. Kniha nabízí těm, kteří jsou schopní a odhodlaní vědět více než co hlásají oficiální média a časopisy několik příčin a důvodů pro naději věřit, že sociální nerovnosti, nespravedlnosti, nelidský materialismus a konzumismus mohou být v představitelné budoucnosti zaměněny plody realizovaných levicových myšlenek. Ty jasně definují podstatu skutečné katastrofy: neodehrává se na úrovni hospodářství, ale na úrovni lidské, ve sféře subjektu a cílů, ne ve sféře zdrojů a technologií.

Proto již v Prologu konstatuji: Nikdo se nemůže zbavit potřeby znalosti historie a politiky a s nimi spojených výzev, o to více dnes, v době globálních změn a otřesů. Přesto ale můžeme denně pozorovat, že lidé včetně politiků se z historie neučí. A klade si otázku: Proč je tomu tak a staly se komunistické strany, od jejichž založení uplynulo 100 let, moudřejší, nebo ani trochu?

Jeden z žijících moudrých a kritických příznivců levicového myšlení (JUDr. Marian Grígel) mi ve spojení s knihou mimo jiné napsal: I když autor o souhlasu jako takovém nemluví, naznačuje však, a nejen pro ty, kteří chápou a rozumí, proč se do života společných souputníků v proměnách času nepromítají poučení z historie, ale především zkušenost nových generací osobovat si právo vlastního pohledu na činy generací předcházejících. Problémem však zůstává zápas o to, jaké hodnoty život ve všech jeho aspektech již promítal a nově promítat bude do civilizačních proměn světa, například z pohledu moderního desatera či hlavních výzev, které autor v patnácti bodech nastínil. A to je výzva, výzva pro všechny, kdo rozvažuji nebo se zamýšlí nad další perspektivou matky Gáie, tedy i osudem lidského rodu. Tady již věc nestojí, zda souhlasit či nesouhlasit, ale jak se s důsledky civilizačních proměn vyrovnat. Za tento podnět, a nejen k diskusi, patří autorovi právem uznání.

V první recenzi knihy Radomír Silber (Ph.D.) mimo jiné píše: Uplatňuje přitom a zmiňuje svou osobní zkušenost a poznatky o Číně a československo-čínských vztazích a jejich tradici…Následují ilustrativní, stručnější informace a postřehy v souvislosti se stým výročím vzniku komunistických stran o některých z nich, a to počínaje Komunistickou stranou Velké Británie přes Komunistickou stranu Československa po skutečně jen letmé zmínky o vzniku a působnosti dalších…Formuluje poznámky o politické a kulturní cestě Číny od císařství k republice, o roli konfucianismu a vlivu marxismu, črty o působení komunistické strany a o úsilí o socialistický rozvoj Číny… Čtenáři podává autor také informace a postřehy o filozofických zdrojích, zkušenostech, z nichž vycházejí zásady vnitřní výstavby a fungování i uplatňování moci… Poukazuje na přístupy a politiku (moci- pozn. autora), kterou nyní prosazuje v samotné Číně a kterou promítá do vedení veřejné správy a státu i do zahraniční politiky. Pozoruhodné jsou zde i poznatky o uplatňování velmi specifické vnitřní kontroly v komunistické straně vůči vlastním členům včetně šetření a postihu zneužívání moci a projevů korupce… Při kritickém hodnocení současného světa a jeho problémů a při konstatování a posuzování rozporných a konfliktních mezinárodních vztahů poznamenaných soupeřením velmocí dospívá J. Campbell k závěru, že „Západ ztratil kompas a orientaci, bude muset vyměnit své elity, opět studovat koncepty marxismu a socialismu, které nabízejí levicové strany“. Vyzvedá v tomto kontextu zatím poněkud odvážnou hypotézu, že „dále lze tvrdit, že ČLR vyhrála boj v konkurenci systémů“. Práci poté uzavírá přímým, takřka didaktickým výčtem „hlavních výzev“, kterým je zapotřebí se věnovat a „jejichž řešení ovlivní budoucnost“. Čtenář, který… nalezne v publikaci poměrně obsáhlou škálu inspirativních myšlenek, postřehů, svébytných názorů a náhledů souvislostí historických, politických, ale také zajímavých pohledů na současný rozpory rozervaný a rozdělený svět a zejména na soudobou Čínu a její komunistickou stranu, jejich postavení, vývoj a směřování.

V druhé recenzi Petr Schnur (SRN, historik) mimo jiné píše: Campbellova kniha jasně nastavuje zrcadlo dnešní post-sametové době. Kdo se na ČLR dívá brýlemi československé „normalizace“ 1970. let, jen s opačným znaménkem a tedy maximálně zúženou primitivní antikomunistickou optikou, ten nemůže pochopit čínskou realitu dneška a zbavuje se možnosti aktivní, pozitivní diplomacie, jejíž příklady z minula i dneška autor uvádí. Ale tato autorova výzva k návratu do reality se netýká jen Česka a jeho současné i budoucí politické reprezentace, obdobná výzva platí i Evropě, jejíž úhel pohledu je určován v podstatě dvěma negativními faktory: nově vzkříšeným euro-centrizmem a americkou dominancí tzv. transatlantického společenství. První brání Evropě uvědomit si a v praxi přiznat, že Čína, mimochodem podobně jako Rusko, nejsou jen významné politicko-ekonomické subjekty světového dění, ale především dvě velké, svébytné civilizace s bohatou autentickou, byť mnohdy pohnutou historií. Redukce Číny na oblíbený pojem transatlantického mainstreamu „komunistická diktatura“ prozrazuje nejen ahistorické pojetí světa, ale zároveň i politickou omezenost s rovněž velmi omezeným diplomatickým rádiem. Totéž se ostatně týká stejně ahistorické interpretace dějin socialistického a komunistického hnutí, obecně i v jednotlivých zemích, bez toho, že by bylo bráno v úvahu fyzikální i psychologické pravidlo, že bez příčiny není důsledku. I v tomto směru vyzývá Campbellova kniha ke změně metody přístupu. Druhý faktor, problematika potenciálu USA být „vůdcem“ euroatlantické civilizace, rovněž vystupuje v této knize do popředí: zatímco Spojené státy chápou jejich globální leadership v hegemoniálním smyslu, jako dominanci vlastních hodnot nad ostatními hodnotami, zdůrazňuje prezident Si čínský vzestup a princip zahraniční diplomacie přinejmenším v deklarativní podobě jako vztah rovného s rovným, založený na multilateralizmu při plném respektování civilizačních zvláštností… Závěrem bych chtěl připomenout dvě autorovy myšlenky, které se mi z hlediska duchovního i fyzického přežití Evropy zdají zásadní a zároveň si jejich smysl dovolím interpretovat v naději, že autor tuto „svobodu“ obdaří jistou velkorysostí a blahovůlí. Jde o výzvu levici na pozadí loga „Moudřejší, nebo ani trochu“. Obzvláště fascinující rovněž shledávám autorovy odkazy na čínského filozofa Konfucia a evropské osvícenství, speciálně na německého filozofa Immanuela Kanta… Nejde v něm o metafyzicky zakotvená dogmata, ze kterých dnes mnozí opět odvozují politická paradigmata založená na principu absolutních hodnot „dobra“ a „zla“… Tato Konfuciova racionalita komunikativní metody s vysokou etickou hodnotou koresponduje s osvícenstvím…V naději, že jsem se důstojně zhostil „úkolu srdce“, který mi byl velkou ctí a připravil potěšení z četby, opakovaně doporučuji lekci této knihy nejen těm, kteří se v aktivním politickém prostředí probouzí ze sametového deliria a kteří si uvědomují existenciální potřebu aktivní diplomacie bez předsudků, v zájmu vlasti a příštích generací. Janu Campbellovi patří dík a respekt za kompetenci i odhodlání k nevšedním tématům.

Díky a respekt vyjadřuji knihkupectvím Academia a Futura, která přijala knihu (ISBN 978-80-270-8820-1) do prodejního programu, knihovně Bohumíra Šmerala za možnost vypůjčování a transform! europe za propagaci knihy v síti 39 organizací sídlících ve 23 evropských státech. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell