Nadřazené německé rase měly děti sloužit jako živé krevní konzervy

Také jeden z příběhů, o nichž se dozvídáme postupně, ačkoli od konce děsivé války uplynulo 76 let.

Necelých 150 dětí z dětského domova bylo zachráněno statečným ředitelem, partyzány a piloty dvou letadel, která na otočku odvážela děti do bezpečí. To, že nakonec byly zachráněny všechny děti, bylo ale možné díky oběti jednoho pilota, 28letého Alexandra Mamkina. Při posledním letu s dětmi na palubě byl letoun poškozen německými zbraněmi. Kabina začala hořet.

Pilot, který byl v plamenech přesto posadil letoun v bezpečném místě, kde už jednotky Rudé armády byly blízko. Dodnes nikdo nechápe, jak mohl člověk, s na kost ohořelýma nohama a leteckými brýlemi doslova vtavenými do tváře, vůbec letět. Když vypadl už na zemi z letadla, přesto jeho první otázkou bylo: co děti? Chlapec Šiškin ho ujistil, že otevřel dveře a všichni vycházejí. Kdykoli se účastníci této akce po válce setkali, jejich první přípitek, bez výjimky, zněl „za Sašu“.

A víte, proč musely děti utíkat, jet na vozech s koňmi a jít v naprosté tichosti desítky kilometrů (a byly mezi nimi i děti ve věku 3-5 let, které starší nesly), než se dostaly k letadlům? Protože Němci potřebovali hodně krve a dětská krev jim připadala jako velmi výhodná varianta. Nadřazené německé rase měly děti sloužit jako živé krevní konzervy.

Nikdy na to nesmíme zapomínat. NIKDY! Protože jinak si ty hrůzy budeme muset prožít znovu.

Radka Zemanová-Kopecká

Zdroj: FB Radky Zemanové-Kopecké