Jak ukrajinské vojáky záměrně mění ve zvířata

Konflikt na Donbasu pokračuje už sedm let a jeho oběťmi se stalo kolem 13 tisíc lidí. Od letošního února se situace začala zhoršovat: Došlo k atentátu na velitele praporu Lidové milice DNR, ukrajinští vojáci ostřelovali z minometů město Gorlovku a okrajové části Doněcka, přitvrdily boje. V samovyhlášených LDNR mají za to, že v Kyjevě připravují rozsáhlou ofenzívu, stahují k linii dotyku nové síly. V ukrajinské metropoli tuto informaci částečně potvrzují: Vrchní velitel ukrajinských ozbrojených sil Ruslan Chomčak 22. února oznámil, že armáda propracovává scénář útoků v městských podmínkách. Šéf delegace Kyjeva ve Třístranné kontaktní skupině OBSE k Donbasu, někdejší ukrajinský prezident Leonid Kravčuk*) prohlásil, že se v regionu může rozvinout rozsáhlý konflikt.

Pokud jde o nedávnou smrt malého chlapce po útoku ukrajinského dronu, vyjadřuji upřímnou soustrast jeho rodičům a příbuzným, ale připadá mi, jakoby se někteří politici právě probudili a bědují nad smrtí toho chlapce. Mládenci, pánové, pět let – dokonce už sedm – tam střílejí do civilistů, a umíraly tam ženy, děti i starci! A vy jste na ně jaksi neměli čas? A najednou jsou tu volby a všichni se stali humanisty? Kdepak! Je nutné důsledně tlumočit a budovat svoji politiku – jestliže jste řekli, že Donbas ochráníte, tak buďte tak laskavi a ochraňte jej! V opačném případě utrpíme takové reputační ztráty, které nesmyjeme nikdy.

Mnoho výhrad mám k vedení neuznaných republik. Někdy vzniká dojem, jakoby ti lidé jen formálně odehrávali svou roli. Protivník přisunul obrovské zdroje, s velkou pravděpodobností jsme na pokraji války, ale v informační sféře – nula! Místo posílení informačního působení, mj. na civilní obyvatele Ukrajiny, místo vysvětlování jim, že vysláním svého syna, otce, manžela na frontu je posílají na jistou smrt – ve jménu čeho? Aby oligarchát získal na své účty další nuly? Za co se máme vzájemně zabíjet – za co? Podíváme-li se na oficiální propagandu Kyjeva, tak oni říkají, že musí vyčistit Donbas od teroristů a zajistit jednotu Ukrajiny, atd. To je ale přece blaf! Protože kdyby k sobě chtěli přiblížit Donbas, tak by sedm let neničili jeho civilní obyvatelstvo a chovali by se úplně jinak. Protože konflikt začal od oligarchů a oligarchové v něm také pokračují. Jak řekl jeden poctivý kněz na Donbasu: „Peníze, všude kolem jen peníze!“. Proto je nutné v informační sféře šířit pravdu – Bůh není v síle, ale v pravdě!

Přicházejí informace o manévrech, které Ukrajina společně s NATO provádí pod názvem „Defender Europe 2021“, kde nacvičují válku s Ruskem na hranici s Krymem. Pokud jde o pravděpodobnost přímého střetnutí Ukrajiny s Ruskem, tak toto cvičení, stejně jako jiná, má určitý cíl.

• Především vytvoření oblastí napětí pro naši zemi, pro náš bezpečnostní systém a ozbrojené síly, protože jsme nuceni na tyto věci reagovat. Naše operativní štáby jsou ve stavu zvýšení pohotovosti a napětí. A napětí je to obrovské. Kdo působil jako operační důstojník nebo generál, ten velmi dobře chápe, jaká odpovědnost na bedrech těchto lidí leží.

• Těmito manévry NATO stimuluje Ukrajinu k bojovým činnostem na Donbasu – zdůrazňuji – na Donbasu. Je to jakési představení, asi jako: „Podívejte se, my jsme s vámi, tak se do toho pusťte! Máte za sebou celý atlantický blok atd.“ Ale, ať si Ukrajinci trochu pogůglují a najdou odpověď na otázku, kdy za posledních 20 let Anglosasové bojovali vlastníma rukama – aspoň někde…? Když jsem sloužil v ozbrojených silách, často jsem se zabýval činností našich partnerů – Anglosasů. Oni vstoupí do země, zformují tzv. opozici, nebo teroristickou enklávu v této zemi, vyzbrojí je – a pak sedí na velvyslanectví, kouří bambus a sledují, jak se tamti vzájemně pobíjejí. Copak se to nepodobá tomu, co se dnes děje na Ukrajině? Jako vejce vejci! Jsem přesvědčen, že se NATO nikdy přímo nepostaví za Ukrajinu. Proč by to dělalo? Aby na sebe přivolalo jaderný úder jaderné velmoci? Ovšem pošťuchovat, navádět a vrhat do boje Ukrajince – to jim líto není vůbec. Napumpovali je rusofobií, nenávistí tak, že se mnozí už nezamýšlejí nad tím, proč, jak, a koho ve jménu čeho střílet. Vychází z toho, že je válka sama sobě cílem. To je šílenství!/////

Pokud jde o zprávy, že svoje hranice opevňuje i Bělorusko, jsem více než přesvědčen, že to nahromadění běloruské techniky a mužstva na hranicích s Ukrajinou vůbec nesouvisí s plánovaným útokem Minska na Ukrajinu, a Lukašenkovi toho vůbec není třeba. On neutáhne dvě fronty – jednu s Ukrajinou a druhou s vnitřní opozicí – jinak mu země vzplane. To, že se preventivně opevňuje, je velmi rozumné – protože v případě vzplanutí ozbrojeného konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou bude muset zastavovat migraci (z Ukrajiny) – nikoli civilních obyvatel, ale mj. ozbrojené lidi, nácky, extremisty. Na Ukrajině je připraveno 19 tisíc bojovníků schopných boje ve městech, teroristické činnosti, atd. Kde je psáno, že část těchto bojovníků nepřejde do Běloruska? Pochopte, že strategické plánování neprovádí Kyjev – ten jen vypouští jakési banality a hlouposti. Strategické plánování dělají v Londýně – dokonce ani ne v USA – a USA to následně realizují na Ukrajině. Proto Kyjevu ani nemusí sdělovat, co plánují, ale postaví ho před hotovou věc. Proto Alexandra Grigoriče v tomto případě chápu a podporuji jeho kroky.

Pokud jde o morální kvality ukrajinských vojáků, tak když došlo v roce 2014 v Kyjevě k převratu, tak jsem ho tehdy charakterizoval následujícím vtipem: „Ukrajinský chlapec se chystá do války a přiskakuje k němu maminka, předává mu ruksáček se slovy: ‘Synku, a kam ti mám napsat?’, a on jí odpoví, ať mu píše rovnou do zajetí.“… Dnes je to ale úplně jiná armáda! Chci upozornit na to, že v jejích řadách je velmi mnoho ruských lidí, hovořících rusky, myslících rusky a majících ruského vojenského ducha. Bohužel, nutno přiznat úspěch vnějších sil, ti lidé jsou velmi silně motivováni, přičemž jim odsekli historické kořeny. Všechny ty učebnice, uměle napsaná historie Ukrajiny, celý ten systém řady let psychologické přípravy, to vše přineslo svoje ovoce a proto je jejich motivace dost vysoká. V důsledku toho se mohou ozbrojené síly Ukrajiny na válečném poli projevit velmi agresivně a velmi odolně.

Fakticky je oficiálně známo, že když se západní experti setkávají s bojovníky, motivují je navíc rabováním, ve smyslu: Chlapci, jakmile tam přijdete, nejste ničím omezeni, žádné tři dny na rozkradení, ale vše, co vidíte, je vaše. Ženy, děti – znásilňujte, střílejte je, zabírejte osobní majetek, my vám dokonce zajistíme i jeho odvoz… A to je strašné. Víte proč? Protože člověk začíná divočet. Já jsem prošel mnoha horkými místy a viděl jsem, jak se lidé mění ve zvířata…

V Luhanské a Doněcké lidové republice byla poprvé za 7 let vyhlášena, zatím dobrovolná, mobilizace. Pokud jde o situaci tam, musím říci v první řadě, že lidé jsou tam zklamaní – především chováním vedení republik, obohacováním určitých sociálních skupin, také tím, že lid vlastně nikdo zvlášť nepotřebuje. Jak mě informují přátelé, dokonce i humanitární pomoc jde do obchodů překupníků – to na jedné straně. Na druhé straně obyvatelstvo velmi dobře chápe, že nemá jinou volbu. Pětatřiceti až čtyřicetiletý člověk se rozhlíží a vidí své děti, svoji ženu, své rodiče… Jakou má volbu? Jen jít tam! Proto, aby všelijaká zvěř nepřišla, neznásilnila, nezabila jeho blízké, neodvezla je k odebrání orgánů atd. Nemá na výběr. V tom je zásadní rozdíl mezi Donbasem a ukrajinskou armádou. Mám na mysli to, že pokud by v informačním poli pracovali profesionálové, chytří lidé s přihlédnutím k připravenosti k informační válce, tak by dnes apelovali na matky na Ukrajině. Pro mámu je ten chlapec všechno, je to smysl jejího života, svatá bytost – v tom jsou všecky mámy stejné. Pokud budete těmto mámám vysvětlovat, že jejich dítě, které v bolestech porodily, jde teď jako „kanonenfutr“, lze zorganizovat hnutí matek, žen – proto, aby se postavily tomu bezpráví, které se chystá. Není třeba se upalovat na náměstích. Je třeba, aby se mámy a babičky obracely bezprostředně ke svým synům a vnukům a vysvětlovaly jim nesmyslnost té války, ve které oni nejspíš zahynou. Co mají dělat ponížené a okradené touto státní mocí? Kdo je ochrání? Dnes je situace na Ukrajině taková, že každý musí přežít sám, jak může.

Nikdo ale (v LNR a DNR) tak nepostupuje, nikdo se k nim (k těm na druhé straně hranice) neobrací. Být na místě vedení LDNR a dokonce i Moskvy, tak bych dávno rozjel lidovou diplomacii – to je nejefektivnější, nejproduktivnější nástroj k rozbití toho, co po léta vtloukali do hlavy Ukrajincům. Hoře matky v Kyjevě se od hoře matky v Moskvě ničím neliší…

*) Leonid Kravčuk (1934) byl první prezident samostatné Ukrajiny (1991-1994), do roku 1991 byl členem KSSS, byl vedoucím oddělení a později ideologickým tajemníkem KS USSR…

Ukraina.ru