Thomas Röper: Jak se Macron chce chopit role vyjednavače EU v ukrajinském konfliktu
V rozsáhlém rozhovoru, který Macron poskytl předním evropským novinám, se také zmínil o svém záměru etablovat se jako evropský vyjednavač v ukrajinském konfliktu, čímž se opět postavil proti kancléři Merzovi. Spor v rámci EU ohledně této otázky již propukl.
Už včera jsem informoval o velkém rozhovoru , k němuž francouzský prezident Macron před pár dny pozval přední evropské noviny. Ve svém článku jsem jedno téma vynechal, protože si zaslouží samostatný článek: jednání o Ukrajině a vztahy EU s Ruskem.
Jak je dobře známo, v současné době panuje v EU zmatek ohledně postupu v ukrajinském konfliktu, a to od neúspěšného pokusu o zabavení ruských finančních prostředků zablokovaných v EU v prosinci, který odhalil rozpory v EU, a poté, co Trump vydal své hrozby Grónsku. EU od té doby bloudí, protože její vedení si nikdy nedokáže představit svět, ve kterém jsou USA protivníkem EU a její politiky – ale přesně to se nyní stalo, jak Trump otevřeně uvedl ve své Národní bezpečnostní strategii .
EU nyní hledá novou politickou strategii, protože čelí otázce, zda se postavit sama proti Číně, Rusku a USA, nebo zda hledat nové strategické partnery. Tento boj o směřování ovlivňuje i válku na Ukrajině a vztahy s Ruskem, protože EU samozřejmě ví, že bez USA nemůže ve válce proti Rusku na Ukrajině pokračovat – natož vyhrát. Jelikož si však vedení EU a většiny jejích členských států rusofobii vstřebalo do morku kostí, je pro ně těžké si to přiznat a přizpůsobit se nové realitě.
Tento spor o směřování nyní probíhá v EU a Macronův rozhovor byl jeho pokusem ujmout se vedení, což se kancléři Merzovi, který také usiluje o vedení, jistě nelíbilo, zejména proto, že Macronova prohlášení o Rusku a Ukrajině jsou opakem toho, co Merz dosud říkal.
Nejprve se podívejme na Macronova prohlášení a poté se podívejme na postoje dalších dosud známých států EU v daném sporu.
Macron chce mluvit s Putinem
Jak je dobře známo, Merz kategoricky vyloučil jednání s Ruskem, a proto ho zřejmě velmi rozčilovalo, když minulý týden v Moskvě byl klíčový Macronův poradce, aby obnovil kontakty s Ruskem „na technické úrovni“. Merz to ze Saúdské Arábie okamžitě kritizoval a odsoudil jednostranné kroky členských států EU. Jako příklad uvedl Orbánovu cestu do Moskvy v létě 2024, ale všem bylo jasné, že má na mysli Macrona.
Jelikož je Macron také jednou z hybných sil „koalice ochotných“ a hovoří o vyslání evropských vojsk na Ukrajinu po příměří, což Rusko odmítá jako nepřijatelné, rád bych byl během rozhovorů v Moskvě mouchou na zdi, protože rozhodně nebyly snadné. Macron ale často náhle změnil názor, a proto s napětím čekám na jeho další prohlášení ke „koalici ochotných“.
Cesta se ale uskutečnila a Macron ve svém rozhovoru znovu potvrdil, že je připraven s Putinem jednat. Jeho argumentace byla zajímavá a začínala takto:
„Už několik měsíců vstupujeme do nové fáze této války. Co tuto fázi spustilo? Dvě věci: Zaprvé, dosáhli jsme bodu, kdy tato vyčerpávací válka vstoupila do své závěrečné fáze, což znamená, že ztráty a vyčerpání na obou stranách legitimně kladou otázku, jak tuto válku ukončit. A zadruhé, Američané vyjádřili svou vůli ji ukončit.“
To je dost cynické, protože Macron v podstatě říká, že Západ nemohl válku vyhrát a že s Ukrajinou je konec. Mluví o tom, že „obě strany“ jsou vyčerpané, ale samozřejmě ví, že to platí pouze pro Ukrajinu, které prostě docházejí vojáci. V ideálním případě by, jak Macron v posledních dvou letech několikrát řekl, nyní poslal na pomoc evropské jednotky, ale USA nebudou spolupracovat a bez USA se Evropa bojí přímé konfrontace s Ruskem.
Více než milion úmrtí bylo tedy zcela marných. Macron by ale rád pokračoval ve válce, pokud by USA nadále podporovaly EU, ale ty (bohužel z Macronova pohledu) „vyjádřily vůli ji ukončit“. Takže teď musí s Ruskem jednat.
Macron dodal:
„Moje úvaha je celkem jednoduchá: Chceme delegovat tyto diskuse na jiné? Naše geografická poloha se nezmění, ať už se nám Rusko líbí, nebo ne; Rusko tu bude i zítra. Je přímo na našem prahu. Proto je důležité, abychom strukturovali obnovení evropské diskuse s Rusy, aniž bychom byli naivní, aniž bychom vyvíjeli tlak na Ukrajince, ale také abychom v této diskusi nebyli závislí na třetích stranách. Proto jsem několika evropským kolegům navrhl, abychom dialog obnovili. Pro některé bylo na vyslání diplomatických poradců, jak jsme to udělali, trochu brzy.“
Macron zde jednoduše říká, že válka je prohraná a že bude mír. Jedinou otázkou je, zda se o jejích podmínkách rozhodne společně s Evropany, nebo bez nich. A také otevřeně prohlašuje, že v EU neexistuje konsenzus v otázce jednání a že se této role ujal sám.
Jak se Macron hodlá ujmout vedoucí role v EU
Zdá se, že Macron si uvědomil realitu a nyní se chce ujmout iniciativy v otázce, kdo bude s Ruskem vyjednávat. Opakuji se, ale je nepravděpodobné, že by to v Berlíně bylo přijato s nadšením. A znovu to ukazuje, jak narušené jsou francouzsko-německé vztahy, když Berlín a Paříž místo koordinace v tak zásadní otázce, jako obvykle, otevřeně jednají proti sobě.
EU se stále neshodla na otázce „Měli bychom s Ruskem vyjednávat, ano, či ne?“, ale zdá se, že v jednom bodě panuje shoda: pokud k jednáním dojde, měla by být vedena na úrovni EU, a nikoli jednotlivými státy.
V posledních týdnech se z některých států EU a také z Bruselu ozývají výzvy k vyslání zvláštního vyslance EU, přičemž Kaja Kallas si tuto roli v případě potřeby nárokuje sama, zatímco z členských států zaznívá, že by jednání s Ruskem za EU měl vést jeden z velkých států EU.
A přesně tuto roli si Macron pro sebe přeje, jak také v rozhovoru zcela jasně uvedl:
„Obnovili jsme diskusní kanály na technické úrovni. A doufám, že se o to pak podělím s mými evropskými partnery a že budeme mít dobře organizovaný evropský přístup. Nemělo by být příliš mnoho partnerů; potřebujeme mandát, jednoduché zastoupení – uvidíme, jak se zorganizujeme, ale musí být možné obnovit dialog s Ruskem.“
Neshoda v EU
V EU přetrvávají neshody ohledně jednání s Ruskem. Jedním z největších motorů protiruských nálad je samotná Evropská komise, která záměrně jmenovala von der Leyenovou do skupiny zapřisáhlých rusofobů, kteří jsou odhodláni pokračovat ve válce proti Rusku a stále doufají, že ho jako stát porazí a rozloží. Kromě samotné von der Leyenové je mezi nimi pravděpodobně nejradikálnější vysoká představitelka EU Kaja Kallasová, která se v posledních dnech několikrát ozvala.
Například znovu prohlásila, že Rusko za posledních sto let zaútočilo na 19 zemí, z nichž žádná nikdy nenapadla Rusko, ačkoli tyto země nejmenovala. Řekla však, že problémem je tedy Rusko, a požadovala :
„Musíme od Ruska získat ústupky ohledně omezení jeho vojenského rozpočtu, armády nebo jaderných zbraní.“
Asi je všem jasné, že se tato žena opět diskvalifikovala jako vyjednávací partnerka s Ruskem a že nikdo v EU by ani neměl uvažovat o vyslání této ženy do Ruska na jednání.
Evropská komise však uvedla, že si všimla změny postojů několika zemí EU k otázce kontaktů s Ruskem, jak 6. února uvedla mluvčí Evropské komise :
„Mezi zeměmi EU zatím neexistuje společný postoj, ale pozorujeme změny v postojích jednotlivých zemí. Počkáme a uvidíme, jak se věci vyvinou a zda většina zemí EU podpoří obnovení kontaktů s Ruskem.“
Litevský prezident Gitanas Nausėda 11. února kritizoval politiky EU za jednostranné navazování kontaktů s Ruskem a vyzval k jednotnému přístupu EU namísto „klepání na dveře Kremlu“. Prohlásil, že Evropa by se mohla účastnit americko-ruských mírových rozhovorů o Ukrajině, ale pouze pokud by existovala vzájemná dohoda o trvalém a spravedlivém míru. Dodal, že to podkopává důvěryhodnost EU, když evropské země střídavě diskutují o možných krocích směrem ke kontaktu s Ruskem a poté se zaměřují na 20. kolo sankcí.
Přesto se v zákulisí Bruselu pravděpodobně již projednávají podrobnosti, neboť agentura Bloomberg 10. února informovala , že v Bruselu se připravuje několik možností, jak v možné mírové dohodě zakotvit budoucí členství Ukrajiny v EU.
Zda se však mezi členskými státy najde většina, která s tím musí souhlasit, je zcela otevřené, protože alespoň země, které jsou příjemci fondů EU, chápou, že by následně z Bruselu dostaly mnohem méně peněz, protože Ukrajina by se pak stala zemí číslo 1, která by jim pomohla.
Rusko zůstává skeptické
Jak již bylo zmíněno na začátku, politici EU si dosud plně neuvědomili novou realitu a nemohou pochopit, že prohráli válku proti Rusku. Rusko nemusí mít problém s přistoupením Ukrajiny k EU, protože by to nevyhnutelně vedlo k bankrotu EU, a tím by se výrazně snížily hrozby pro Rusko z Evropy.
Ale když si vzpomeneme na Kallasovy požadavky, tak tohle Rusko ani nezvažuje, zvláště když EU není dostatečně silná na to, aby vůči Rusku kladla jakékoli vážné požadavky. V jednáních nedokázala ani využít svou (alespoň zbývající ) ekonomickou váhu, protože díky sankcím již přerušila veškeré ekonomické vazby s Ruskem, a tím ztratila veškerý ekonomický vliv na něj.
Reakce Moskvy zní podobně skepticky. Například ruský náměstek ministra zahraničí Gruško řekl :
„Pokud se pozorně podíváte a prostudujete všechna prohlášení hlav států a vlád Evropské unie, zjistíte, že nikdo nezmiňuje bezpečnostní záruky pro Rusko. To je však nezbytná součást jakékoli dohody. Bez tohoto bodu není žádná mírová smlouva možná.“
EU neustále tvrdí, že Rusko chce zaútočit na Evropu, což ruský prezident Putin opakovaně odmítá jako „nesmysl“. Ruský ministr zahraničí Lavrov v prosinci prohlásil , že Rusko nemá v úmyslu zaútočit na Evropu a je připraveno to zajistit vzájemnými zárukami. Pokud by EU měla zájem o rozhovory s Ruskem, byl by to ideální okamžik k navázání kontaktu a projednání těchto bezpečnostních záruk.
Ale z Evropy nepřišla žádná reakce, jak nyní řekl Gruško:
„Tento bod v samotném postoji EU chybí. Zároveň vytrvale usilují o ‚místo u jednacího stolu‘. Tento postoj však vylučuje nejen konstruktivní, ale jakoukoli smysluplnou účast v mírovém procesu.“
Jak jsem řekl na začátku, rád bych byl „mouchou na zdi“, když se Macronův poradce setkal s poradcem ruského prezidenta, protože ruská vláda v posledních letech často říkala, že „s touto EU“ – tedy s EU, která zásadně nemění svou politiku – nemá o čem diskutovat.
A pravděpodobně jsme stále ještě daleko od změny politiky EU. Na druhou stranu by nové geopolitické reality mohly vést k tvrdé kontrole reality a nucenému přehodnocení pro rostoucí počet politiků z EU a jejích členských států.
Prohlášení mluvčí EU komise bylo zcela jasné: EU chce „vyčkat a uvidí, jak se věci vyvinou a zda většina zemí EU podpoří obnovení kontaktů s Ruskem“.
Tento přístup zabrání EU hrát významnou roli v nových geopolitických realitách. A také zabrání jednáním s Ruskem.
Místo toho se svět bude dál smát Kajě Kallasové, protože EU v současnosti do mezinárodní politiky nepřispívá ničím víc než tímto smíchem.
