Za měsíc oslaví ekonomie 250. narozeniny. Dne 9. března roku 1776 totiž v Londýně vyšla dodnes funkční bible ekonomie: zakládající dokument, který v podstatě založil nový obor lidského zkoumání, dnes nazývaný ekonomie. (Technicky řečeno vydělil ten obor z ještě starších oborů filozofie a práva.) Tu bibli napsal jistý Adam Smith a nazval ji Pojednání o podstatě a původu bohatství národů.

Spousta ekonomických dohadů se od té doby ukázala jako slepá vývojová větev. A někdo je musel prozkoumat a ověřit, že „tudy ne, přátelé“. Je jen škoda, že jsme museli být více než 40 let součástí jednoho takového „pokusu na lidech“, jestli třeba nebude lepší výrobu všeho centrálně naplánovat. Nebylo. Ale i dnes se někdy zdá, jako by hlavním posláním kdejakého politika bylo popírat na každém kroku to, k čemu ekonomie za těch 250 let dospěla.

Jedním z těch stále platných ekonomických zákonů je, že čím více lidí ekonomika má, tím je bohatší. A to nejen celkově. I na hlavu. Tedy, že každý je pak bohatší. Přesto i dnes, v přípravě na narozeniny ekonomie, stupňují někteří politici rétoriku, která těch 250 let popírá. Tvrdí, že naše chudoba a neněmecké platy nejsou následkem onoho čtyřicetiletého experimentu, ale že nás ochuzuje záplava Ukrajinců. Že nám něco berou a že pak zbývá méně pro „naše lidi“.

Není jednoduché si představit, jak si politici představují, že by k takovému obírání mohlo dojít. Možná kdyby šlo o braní ve smyslu kradení. Ale Ukrajinci nepáchají více zločinů a přečinů,(Skutečně, kdyžto bylo rozpočítáno i na matky a děti včetně nemluvňat?)  než kolik páchají starousedlíci. Podle dat. Asi si to mnozí politici představují tak, že jsme na nějaké lodi uprostřed oceánu a že máme jen omezené zásoby kysaného zelí proti kurdějím, a čím více nás bude, tím to zelí projíme rychleji, a tím méně bezkurdějových námořníků se dostane do přístavu. Jinými slovy zapomínají, že v ekonomickém systému není jen spotřeba, ale i výroba. Že loď uprostřed oceánu je dost specifický případ, kde nelze kysané zelí jednoduše vyrobit. Ale v ekonomice je každý nejen spotřebitelem, ale i výrobcem.

Všimli jste si, jak se darebák vyhnul slovu „pendleři“? Že ti pracují za mzdu, za kterou Češi nezaplatí ani činži? A peníze posílají na Ukrajinu? Že to na žádný důchodový a sociální účet nejde a posílají to ven? Víte, že v Praze je 30% uprchlíků, mnozí s dětmi nepracují a kdo jim platí byty v hodnotě 12 milionů, ale kde jsou jen ubytováni?

A ano, Ukrajinci také pracují ve stejné míře jako starousedlíci. Už dávno uběhlo těch pár týdnů po jejich úprku před prvotním bombardováním, už si tu našli práci. Respektive my jsme jim dovolili najít si práci. Ekonomicky se tak Ukrajinci podílejí na výrobě stejně jako na spotřebě a nic nám neujídají.

To by snad mohlo dojít i mnohým politikům, na to snad ani rok ekonomie není potřeba, natož pak 250 let. Kouzlo těch let ale spočívá v tom, že nám umožňují jít v té analýze dál. Shrňme si:

• Politici si myslí, že více lidí znamená nižší spotřebu každého.

• Lidé si oproti tomu myslí, že více lidí znamená stejnou spotřebu každého. Protože se alespoň na mikrosekundu zamysleli a uvědomili si, že ti extra lidé si tu extra spotřebu odpracovali ve výrobě té spotřeby.

• Ale ekonomové již 250 let vědí, že více lidí znamená možnost vyšší spotřeby pro každého. Včetně starousedlíků. (Nesmysly. To platí v rozdílu lidí v počtu České republiky a Číny, např. A i Čína není soběstačná a musí vyvážet i dovážet!)

Důvod je, že nemůžeme počítat jen potřebný objem výroby více věcí pro více lidí, ale i způsob té výroby. Když máme k dispozici více lidí, tak se výroba jakékoli věci více lidmi může rozkouskovat na víc jednotlivých částí té výroby. A tím pádem se každý z těch lidí ve výrobě může specializovat na ten menší kus, který vyrábí. A stane se v tom lepším. No a více specialistů znamená menší neumětelství. Je to mimochodem i hlavní důvod, proč jsou všude na planetě města bohatší než vesnice. V nich musí každý být tak trochu všeuměl, a tím pádem více zůstávat na povrchu. I o tom psal už Smith. (Ano, to napsal, ale za jakých PODMÍNEK! Viz výše) 

Ano, jistě. Existují přechodové fáze. Když se za průmyslové revoluce v Anglii nahrnuli lidé k parním strojům do měst, na chvilku tam byl život těžší než na vesnicích. Pokud bychom okamžitě zdvojnásobili počet lidí ve stejném zdravotnickém systému, budou pak po nějakou dobu větší fronty v ordinacích. Rychlým změnám se rychle nepřizpůsobí žádný systém. Ale všimněme si, že nestíhat budou zejména ty věci, které organizuje stát. Jako třeba české zdravotnictví.

Jenomže kopáč se naučí u pásu pracovat  ihned, ale z kopáče lékaře většinou nikdo neudělá ani za celý život! A ti lékaři, zubaři či jiné vysoké kvalifikace schází! Neskutečný žvást! 

Ale stát se nemůže vymlouvat, že na rozšíření nebude mít peníze. Bude, a ještě mu dokonce nějaké zbydou. Data jsou i v tomto neúprosná. Do roka od začátku bombardování Ukrajiny už začali Ukrajinci v Česku odvádět státu více, než kolik z něj čerpali. O několik měsíců později tím „splatili“ i tu prvotní historickou dotaci a od té doby už „staročeši“ na Ukrajincích vydělávají nejen ekonomicky, ale i rozpočtově.

Takže většina zde byla dle statistik matky a děti. A těch pár (vůči počtu) mužů zázračně rozdrtilo naše zaměstnance a zaplatilo všechny české nezaměstnané a zdravotně postižené? Co je to za hovadinu? Navíc je zde mnoho načerno bez placení daní díky polským agenturám a nepřihlášení? 

A s tím, jak Ukrajinci pracují více a více (včetně pověstných matek a důchodců), tak už jsme tak daleko, že každý měsíc stát vybere na Ukrajincích více než dvojnásobek peněz, které jim dá náš stát na (veškerých) dávkách. Dnes tzv. humanitární dávku (méně, než kolik by dostal Čech) pobírá jen méně než třetina těch, co na začátku.

A na závěr data nejvíce šokující. Natolik šokující, že snad sejmou mlhu z očí každého, kdo by stále úpěl pod tvrzením některých politiků. Ze státního rozpočtu (za minulý rok, z letošního to logicky vyčíst nelze) lze dopočítat, kolik miliard stát vydá na dávky českým nezaměstnaným. (Ukrajinci dávky nezaměstnaným nedostávají.) Zároveň také, kolik vydává na dávky pro zdravotně postižené. (To jsou mimochodem ti nejsnáze obhajitelní příjemci státní pomoci a je téměř trestuhodné, že jim černého Petra, kterého si od života vylosovali, kompenzujeme jen jednou třetinou toho, co platíme nezaměstnaným.)

Když si tedy sečteme veškeré výdaje státu na nezaměstnané a zdravotně postižené Čechy, je to méně, než kolik státu zbude peněz vybraných od Ukrajinců poté, co jim zaplatí veškeré dávky. Tedy ne z hrubých odvodů, nýbrž z čistého výdělku státu na Ukrajincích se zaplatí všichni čeští nezaměstnaní a postižení. Takže, kdo tady na kom vydělává a kdo na koho doplácí?

Jistě, ekonomové z televizních obrazovek se na spoustě věcí neshodnou. Ale na užitečnosti většího počtu lidí se už 250 let shodují. A na tom, že je důležité sledovat skutečná data. Prosím, aspoň letos na ně dejme, když mají ty kulatiny.

Autor je hlavní ekonom investiční skupiny Natland