Peter Haisenko: Proč Willy Brandt nesměl zůstat kancléřem?
Willy Brandt byl také známý jako „kancléř srdcí“ a podle výsledků posledních voleb se měl ujmout úřadu o čtyři roky dříve. Tomu zabránila koalice vytvořená proti němu. Pak se to stalo nevyhnutelným. To vyvolává otázku: proč se vůbec neměl stát kancléřem a proč byl pak předčasně z funkce odvolán?
Realita píše nejlepší politické thrillery. To platilo i pro Willyho Brandta. Jeho vzestup a pád je proces, který většina lidí jako politický thriller nepovažuje. Proto se jím chci zabývat.
Ti z nás starší si jistě vzpomenou, jak euforicky Brandta oslavovali jeho příznivci. A dalo by se říci, že právem. Brandt však nezapadal do poválečné politické krajiny. Sám si to neuvědomoval. Nepatřil k těm, kteří by chápali důležitost rozdělení Německa pro poválečnou německou politiku. Byl jediným kancléřem až do Helmuta Kohla, který to nechápal. Proto musel být od samého začátku, ještě předtím, než se stal kancléřem, pečlivě omezován. Jeho Ostpolitik (východní politika) představovala hrozbu pro pokračování studené války, která proměnila obě části Německa ve státy na frontové linii. To zajistilo, že Východ a Západ pečlivě spravovaly svou kořist a obnovovaly svou sílu, čímž vytvořily frontovou linii mezi „svobodným světem“ a komunismem.
Právě jsem zmínil pár věcí, které nejsou úplně všeobecně známé. Ale přesně v tom okamžiku se politika vede bez vědomí těch, kterých se to týká, nebo voličů. Ani v pozdějších dobách ne, protože pak by si někteří mohli promnout oči a říct: „Aha, takže o to tehdy šlo. Byli jsme oklamáni.“ A pak by se přemýšliví lidé mohli dále zamyslet a zeptat se, jak si v tomto ohledu stojí současná politika. Proč je pro nás tak těžké, nebo dokonce nemožné, pochopit některé věci, které se dějí? No, s odstupem času je snazší alespoň zjistit, o co tehdy šlo. Reinhard Leube si v této oblasti zasloužil velké zásluhy svým pečlivým výzkumem politických dějin Německa, který nyní vydal v jedenácti svazcích u nakladatelství AnderweltVerlag. Dnes mluvíme o nejnovějším, jedenáctém svazku, a tedy o Willym Brandtovi, který se ve skutečnosti narodil jako Herbert Frahm. Ale to není téma, které probíráme.
Proč Němci vyvolali studenou válku?
Abychom skutečně pochopili, proč musela být Brandtova Ostpolitik omezena, měli bychom si přečíst tyto dva svazky od Reinharda Leubeho: „Ani jedna mírová smlouva“ a „Rozčarovaní – Kohl a Genscher, tito dva“. Tyto knihy, stejně jako novější kniha „Kometa bledne“, jsou podpořeny více než 500 zdroji. Ano, Willy Brandt byl jako kometa, ale taková, která nesměla lidem dlouho přinášet radost. Pokusím se co nejstručněji vysvětlit, o co v tom jde. V roce 1943 se Churchill a Roosevelt na schůzce v Maroku dohodli, že od Německa přijmou pouze bezpodmínečnou kapitulaci. Dnes víme, jak se to odehrálo s první světovou válkou a Versailleskou smlouvou. Němečtí důstojníci a další vysoce postavení civilisté v odboji proti Hitlerovi si uvědomovali, že Německo tuto válku prohraje.
Vymysleli plán, jak tentokrát zabránit úplnému zničení Německa. Zničující mírová smlouva, zcela v souladu s „Morgentauovým plánem“, měla mít katastrofální dopad. Zpravodajští důstojníci Gehlen, Canaris a spol. tomu chtěli zabránit plánem, který lze označit pouze za největší spiknutí všech dob. Krmili USA dezinformacemi o Sovětském svazu. Falešně tvrdili, že SSSR má v úmyslu dobýt celou Evropu, a dokonce že je toho schopen, a tím zajistili, že obě okupační zóny budou zřízeny a udržovány jako protichůdné státy frontové linie. Jak víme, fungovalo to dobře. Všichni západoněmečtí pováleční kancléři byli s plánem obeznámeni, s výjimkou Willyho Brandta. Brandt si tak v jistém smyslu naivně vybudoval svou Ostpolitik. A od samého začátku mu v tom bránili. Hned na začátku, ještě než bylo příliš pozdě na to, aby se mu zabránilo stát se kancléřem, byla v jeho nejbližším kruhu umístěna „nouzová brzda“: Günter Guillaume.
Největší spiknutí všech dob?
Celý tento příběh je politický thriller nejvyššího řádu. Thriller, jehož konec známe, ale ne to, co se doopravdy stalo a proč. Otevřeně i v zákulisí. Jakou roli hrála Moskva, co věděl Kreml a jak se k Brandtovi choval? Které mediální osobnosti do toho byly zapojeny a jak daleko to zašlo? Co věděl Východní Berlín a co se tam dělo? Byl mezi zasvěcenými i Herbert Wehner? A nezapomínejme na roli Helmuta Schmidta, který byl také mezi zasvěcenými. Vidíte, že to musela být jedna z největších konspirací, která dodnes zůstala prakticky neprozkoumaná. Nikdo ve Washingtonu, Moskvě ani ve Východním Berlíně o ní nic nevěděl. A ano, ani v mladé Spolkové republice Německo o ní 99,99 procent lidí nic nevědělo a platí to dodnes. I Willy Brandt se stal obětí své vlastní nevědomosti.
Nakonec jsme se všichni stali oběťmi vlastní nevědomosti. Volili jsme, aniž bychom si uvědomovali, že naše volba na „znovusjednocení“ nic nezmění. Všechny strany měnily svůj postoj ke znovusjednocení jako spodní prádlo, podle toho, na který voličský obvod se chtěly obrátit. Nešlo tedy jen o spiknutí proti vítězným mocnostem, ale i proti našemu vlastnímu lidu. To se nám stále nemá říkat. Jde to tak daleko, že YouTube před několika lety smazal mé video na toto téma. Nové dílo Reinharda Leubeho nelze smazat, stejně jako všechna jeho další díla vydaná nakladatelstvím AnderweltVerlag, která opravují německý historický narativ. Ale buďte opatrní. Po přečtení knihy „Kometa bledne“ vás mohou napadnout hloupé myšlenky. Jsme dnes klamáni stejně jako za časů Willyho Brandta? Rozlučte se s masami neinformovaných a začněte chápat, že politika je velké divadlo, ve kterém jsme jen diváky. „Naše demokracie“, nebo ne.
