Pepe Escobar: Nultá hodina se blíží

Takže celé toto drama se odvíjí: Buď Neo-Caligula zastaví svou „mocnou armádu“, vytvoří prostor pro jednání a tím zachrání globální ekonomiku, nebo jsme svědky otevírání bran pekla v západní Asii.

Čas se krátí. Prakticky všechny dílky skládačky zapadají na své místo.

I když je jeho „obrovská armáda“ nasazována, Neo-Caligula na sociálních sítích zveřejňuje/křičí Íránu: „UDĚLEJTE DOHODU“ (velkými písmeny). To je maximální tlak v akci. Ani možnost vyjednávání neexistuje. Znamená to kapitulaci nebo válku.

Tři nejdůležitější požadavky Neo-Caliguly:

1. Írán by se měl vzdát svého civilního jaderného programu, tj. zcela zastavit obohacování uranu.
2. Írán musí omezit svůj raketový program na minimum.
3. Írán musí přestat podporovat „zástupné síly“, jako je Hizballáh, jemenská Ansaralláh a irácké milice.

Je naprosto vyloučené, že by ajatolláh Chameneí, Islámská revoluční gardová jednotka a Madžlis – íránský parlament – ​​souhlasili s jakýmkoli bodem tohoto ultimáta, které samozřejmě nadiktovala sionistická osa. Proto ke kapitulaci nedojde.

To je pro Teherán signál k dramatickému zvýšení sázek.

Majlis již schválil uzavření Hormuzského průlivu. Konečné rozhodnutí je na íránské vládě/bezpečnostním aparátu. Toto rozhodnutí je závazné pro vládu i armádu a fakticky opravňuje IRGC, s plnou ústavní podporou, k uzavření Hormuzského průlivu.

O tom jsem v posledních deseti letech rozsáhle psal v Asia Times. Tehdy experti na deriváty z Goldman Sachs neoblomně tvrdili: pokud by byl Hormuzský plyn zablokován před nebo během totální námořní války v Perském zálivu, cena ropy by mohla dosáhnout 700 dolarů za barel.

A to by bylo jen dočasné – protože by se zhroutila celá globální ekonomika.

Blokáda Hormuzského prolivu by především spustila explozi trhu s deriváty v hodnotě dvou bilionů dolarů (kapitalizační důl) – což je aktualizace původního, zavádějícího výpočtu BIS (Banky pro mezinárodní platby), který činil 700 bilionů dolarů. V průběhu let s těmito „biliony“ soukromě souhlasilo několik obchodníků z Perského zálivu.

Navíc Sbor náčelníků štábů USA v uplynulém desetiletí přiznal, že jim chybí vojenské kapacity k udržení Hormuzského průlivu v provozu. A tomu tak stále je.

A teď k nic netušícímu malému Gusanovi Marcovi Rubioovi – koupenému a zaplacenému sionistickým miliardářem a supem Paulem Singerem, který již z operace ve Venezuele profitoval – který mluví o americké „vojenské přítomnosti“ poblíž Íránu.

Vzhledem k tomu, že 30 000–40 000 amerických vojáků je „v dosahu tisíců íránských dronů a balistických raket“, je „rozumné“ mít ozbrojené síly k „obraně proti možné (Rubiova vlastní definice) íránské hrozbě“.

Tato „hrozba“ by samozřejmě nikdy nepocházela z říše chaosu, drancování a neustálých útoků – což je zcela v souladu s neokonzervativním snem, který vznikl již na konci 90. let.

Podle Rubiovy logiky si americká armáda nyní vyhrazuje právo zahájit preventivní úder proti Íránu.

V případě, že k tomuto preventivnímu úderu skutečně dojde, Teherán již signalizoval, mimo jiné prostřednictvím poradce nejvyššího vůdce a ministerstva zahraničí, že se nejedná o omezenou válku.

Překlad: I stín útoku raketou Tomahawk na íránské území spustí „okamžitou a komplexní reakci“ namířenou proti Tel Avivu a americkým základnám v Perském zálivu.

Stručné shrnutí: Neo-Caligula – alespoň na první pohled – formuluje své hrozby jako předehru k „dohodě“, která by fakticky amputovala íránský jaderný program a všechny jeho obranné/odstrašující mechanismy.

Teheránská odpověď: Pokud na nás zaútočíte, zničíme Izrael jako funkční celek – k tomuto účelu máme k dispozici řadu hypersonických raket – a vy, Neo-Caligulo, budete zodpovědní za kolaps světové ekonomiky.

„Nekonvenční“ zbraně a „strategická překvapení“

Venezuela byla jen generální zkouška. Írán je svatý grál.

Neo-Caligula se nejen pokouší o vojenskou blokádu Íránu. Vede tvrdou ekonomickou válku obléhání – nejen proti Íránu, ale také proti Číně a Rusku, čímž současně narušuje integrační projekty iniciativy Pás a stezka (BRI) (Čína-Írán) a Mezinárodního dopravního koridoru Sever-Jih (INSTC), který spojuje Rusko, Írán a Indii.

Toto je další fáze – daleko za hranicemi hybridní, téměř horké – totální imperiální války proti BRICS, která je namířena proti nejméně čtyřem nejdůležitějším státům BRICS: Íránu, Rusku, Číně a Indii.

Jsme daleko za pouhým „zadržováním“ Íránu. Jedná se o systémovou hrozbu, která se rozprostírá v celém geopolitickém a geoekonomickém spektru a přímo narušuje energetické toky, komunikační koridory a strategická partnerství. A to vše je maskováno jako pouhá „bezpečnostní operace“.

Íránská asymetrická námořní strategie, pečlivě budovaná od začátku tisíciletí, disponuje nespočtem prostředků k odvrácení imperiálního útoku: přes 6 000 námořních min, použití rojových taktik s malými čluny vyzbrojenými raketami, nespočet protilodních střel s plochou dráhou letu a balistických střel rozmístěných podél pobřeží Perského zálivu a desítky kamikadze dronů, ponorek a protilodních střel rozmístěných po ostrovech Perského zálivu.

Írán soustředí veškerou svou palebnou sílu na to, co nazývá svou „první linií konfrontace“, konkrétně na Perský záliv. Na rozdíl od dvanáctidenní války bude tentokrát použito vše: „nekonvenční“ zbraně, série „strategických překvapení“, nové hypersonické rakety a masivní kybernetické útoky.

Ti, kteří by měli na Ministerstvu věčných válek IQ vyšší než pokojová teplota, by si například mohli dělat domácí úkoly na téma nadzvukové protilodní střely Khalij Fars, která je součástí íránské strategie protiletadlové obrany: rychlost Mach 3, dolet přes 300 km, hlavice o hmotnosti přes 650 kg s výbušným/infračerveným naváděcím zařízením. Khalij Fars by uvolnila svůj vztek na snadnou americkou kořist.

Írán již vypnul své radarové systémy a stává se neviditelným, včetně civilních radarových systémů na letišti imáma Chomejního, aby se ochránil před americkými raketami a zároveň umožnil instalaci ruských rušicích systémů Murmansk-BN (ty potřebují k řádné kalibraci radarového umlčování).

Na straně imperiálních sil se blíží nasazení BACN E-11A: nejde jen o průzkumný letoun, ale o jakýsi masivní „létající router“: vysoko v oblacích umístěnou WLAN, která propojuje letouny F-35 a F-22 s různými komunikačními systémy s pozemními jednotkami a loděmi, a to vše v reálném čase a obchází nechvalně známý hornatý terén Íránu.

Jste připraveni zničit globální ekonomiku?

NATO je, jak se dalo očekávat, nyní všudypřítomné a pronáší pronikavou rétoriku o změně režimu. Jeden pravděpodobný scénář naznačuje, že NeoCaligula možná uzavřel dohodu s euro-čivavami: Já se (prozatím) zdržím anexe Grónska, ale vy podporujete mou válku proti Íránu.

Formuje se další „koalice ochotných“ (ve skutečnosti „donucených“). Není divu, že Islámská revoluční gardová revoluce (IRGC) je nyní Bruselem klasifikována jako „teroristická organizace“ – na stejné úrovni jako Al-Káida a ISIS (obě organizace byly mimochodem plně normalizovány Washingtonem, Bruselem a dokonce i Moskvou).

Souběžně se zřizuje několik základen NATO na podporu americké „masivní armády“ masivním leteckým transportem.

Teherán nyní plně pochopil, že NeoCaligula a jeho sionističtí stoupenci ve skutečnosti chtějí změnu režimu. To nemá absolutně nic společného s íránským jaderným programem.

Předseda íránského parlamentu Mohammad-Baqer Qalibaf nicméně nadále zdůrazňuje, že Teherán se nebrání principu dialogu a diplomacie, pokud je založen na vzájemném respektu. Turecký prezident Erdoğan navrhuje třístrannou schůzku na vysoké úrovni mezi Íránem, USA a Tureckem, pravděpodobně prostřednictvím videokonference.

Teď je to na diplomaticky nepřátelském NeoCaligulovi a jeho megalomanských, narcistických výkyvech nálad. Celé drama se odvíjí takto: Buď NeoCaligula zastaví svou „masivní armádu“, vytvoří prostor pro rozhovory a nakonec zachrání globální ekonomiku, nebo se staneme svědky otevírání bran pekla v západní Asii.

Je nula hodin.