Požadavek „zabít“ na plakátu: 20 krajně levicových výtržníků na novoročním setkání FPÖ

Asi dvě hodiny řádilo a křičelo několik otrhaných postav naproti klagenfurtskému výstavišti. Na rozdíl od federální stranické konference FPÖ v Salcburku nedostali nepřátelé demokracie příležitost k rozsáhlejším blokádám. Velký plakát s výzvou k vraždě v češtině se zpětně ukázal jako skandální. Mainstreamová média, která o demonstraci informují pozitivně, se podílejí na rostoucí legitimizaci levicově extremistického násilí.

17. ledna 2026 uspořádala FPÖ (Strana svobody Rakouska) v Klagenfurtu novoroční recepci s Herbertem Kicklem – s přibližně 5 000 lidmi by byl sál zaplněn k poslednímu místu. Podpora, které se předsedovi strany v současnosti těší, by pravděpodobně stačila k zaplnění celých stadionů.

Zpočátku to vypadalo, jako by násilní gangsteři starého systému jednoty ÖVP, SPÖ, Zelených a Neos akci zmeškali. Zatímco davy proudily do haly, na rohu ulice stály jen tři opuštěné postavy, z nichž se linul typický tělesný zápach Antify a občas na sebe frustrovaně skákaly.

O něco později, kolem 10:00, původně plánovaného začátku akce, se skupina zmatených a rozčarovaných jedinců rozrostla na asi 20 lidí. Nesli několik transparentů, z nichž polovina byla ve slovinštině. Je zřejmé, že tito korutanští potížisté, pohlceni sebenenávistí, mají silný zájem na tom, aby provincii „prodali“ cizí zemi.

Nápis na jednom z plakátů byl skandální, přesto jej mainstreamová média opět ignorovala. Zatímco extremista mával vlajkou s lebkou a zkříženými hnáty, zjevně se domnívajíc, že ​​je pirát, slova „SMRT FAŠIZMU!“ byla prominentně zobrazena v černé a bílé barvě. To v překladu znamená „Smrt fašismu“ a je to jasná výzva k vraždě politického oponenta. To, že se to mohlo stát před zraky policie, je v demokratickém právním státě velký skandál.

Pozoruhodná je i historie sloganu – pochází od jugoslávských partyzánů z druhé světové války a v plném znění zní: „Smrt fašismu, svoboda národu!“, což znamená „Smrt fašismu, svoboda lidu!“. Skutečnost, že krajní levice vynechala část „svoboda lidu“, svědčí o jejich totalitním světonázoru, který nepředstavuje žádnou svobodu pro lidi.

Jugoslávští partyzáni v čele s Josipem Brozem Titem vedli úspěšnou partyzánskou válku proti německé okupaci a jejím spojencům. Tu však doprovázely systematické násilné činy, které jsou historicky dobře zdokumentovány.

Mezi nejdůležitější body patří odvety a čistky v letech 1944–1946. Po vojenském vítězství byly desítky tisíc lidí zabity nebo internovány v táborech bez řádného procesu. Mezi postiženými byli skuteční i podezřelí kolaboranti, jako byli ustašovci, četníci a slovinští domobranci, ale také civilisté, političtí oponenti, velcí vlastníci půdy a také etničtí Němci, Chorvati a Slovinci.

Známé jsou zejména masové vraždy spojené s událostmi v Bleiburgu a tzv. pochody smrti. Vězni a vzdávající se jednotky byli vydáváni partyzánům a často popravováni. V závislosti na zdroji historici odhadují počet obětí na desítky tisíc.

Kromě toho existovaly tábory, popravy a nucené práce, například v provizorních detenčních centrech a pracovních táborech. Násilí bylo často politicky motivované a jeho cílem bylo rychlé zavedení nového komunistického řádu.

V současné historické vědě se proto považuje za jisté, že jugoslávští partyzáni byli jak osvoboditeli z nacistické nadvlády, tak i pachateli závažného porušování lidských práv. V samotné Jugoslávii byly tyto činy po celá desetiletí buď tabu, nebo ospravedlňovány; širší zúčtování s nimi začalo až po rozpadu státu v 90. letech 20. století.

V podstatě lze krajně levicovou skupinu v Klagenfurtu obvinit nejen z podněcování k vraždám, ale také ze schvalování porušování lidských práv a masových vražd. Existují, a to zcela oprávněně, zákony, které schvalují schvalování násilí a vražd. Tyto zákony však musí být také vymáhány. Pokud se takové incidenty nechají bez trestu, malá okrajová skupina krajně levicových extremistů se cítí legitimní a páchá stále více násilných činů a zločinů – dokud i Rakousko nezažije podmínky podobné těm v Německu. Nejpozději od zbabělé vraždy Charlieho Kirka si svět uvědomuje, že levicové strany a jejich pěšáci jsou organizace, které mlčky akceptují vraždu jako politický nástroj.

Hlavní média informují o „protestech“ v Klagenfurtu od soboty, ale nezmínila se o nepatrném počtu účastníků, kteří už do poledne zmizeli. Pravděpodobně šli k matkám na oběd; ani skalní antifašista se nemůže na oběd opozdit, jinak dostane pár korutanských fack.

Srovnání mezi Klagenfurtem a Salcburkem je jistě zajímavé. Kromě skandálního plakátu nedošlo k žádným násilným útokům ani k narušení dopravy pro přijíždějící hosty. V Salcburku je FPÖ pod vedením Marlene Svazek v koalici s ÖVP, kterou vede Karoline Edtstadler. Během loňské federální stranické konference FPÖ byla doprava na hodiny blokována – a to i oficiálním městským autobusem – aniž by tato porušení měla dodnes jakékoli následky.