Bombardované kostely a letecké útoky: Oslavy Vánoc v jižním Libanonu
V Derdghaji se libanonští křesťané i přes izraelské útoky drží svých komunit a tradic.
Mše začala v 9 hodin ráno. Do malé svatyně se před vyjícím zimním větrem venku nahrnulo dvacet, pak možná třicet lidí.
Prořezávalo to zvuky arabských vánočních písní hrajících z reproduktorů umístěných vpředu.
Věřící shromáždění v neděli byli většinou starší lidé a jediní zbývající obyvatelé Derdghayi, malé vesnice v jižním Libanonu s převážně křesťanskou centrální čtvrtí. Byly mezi nimi i děti a mladí dospělí v uniformách katolické charitativní organizace Caritas.
Modlili se během bohoslužby, poslední před Vánoci, která přijde ve čtvrtek.
Jenže se nejedná o stálý kostel ve vesnici – spíše o provizorní kapli, která slouží jako sídlo místního kněze, a kterou věřící prozatím využívají jako alternativu.
Jejich skutečný kostel je hromada sutin.
Melchitský řeckokatolický kostel sv. Jiří, jen pár kroků od místa konání mše, byl loni zničen izraelským bombardováním. Hlavní modlitebna je nyní změtí kamení a betonu. Při útoku zahynuli nejméně dva lidé.
Izrael začal bombardovat Libanon v říjnu 2023 poté, co Hizballáh otevřel „frontu solidarity“ podél libanonsko-izraelské hranice na podporu Palestinců napadených v Gaze.
Násilí eskalovalo v září 2024, kdy Izrael odpálil tisíce nastražených komunikačních zařízení a zahájil těžkou bombardovací kampaň, která zničila velkou část jihu a jižní předměstí Bejrútu.
Během několika dní opustilo své domovy přibližně milion Libanonců. Izraelské útoky zabily více než 4 000 lidí.
Dohoda o příměří z listopadu utlumila totální válku a Izrael stále útočí na jižní Libanon téměř denně. Od doby, kdy měly zbraně utichnout, Izrael zabil více než 330 lidí.
Vytí větru a válečných letadel
V Derdghaji stále visí na ulicích plakáty s nápisy mučedníků, na kterých jsou uvedena jména mrtvých: mladý křesťanský dobrovolník z pátrací a záchranné jednotky Civilní obrany a také někteří členové Hizballáhu z okolních čtvrtí.
Navzdory nejistotě se v neděli ráno během mše několik stavebních dělníků v zářivě červených čepicích probíralo troskami zničeného kostela v Derdghayi, což je součást pomalého úsilí o zastavení chátrání budovy. Zničený beton podpírala kostra lešení. Venku ležely plastové cukrové hůlky a ve větru se kymácely usmívající se figurky Santy.
Někteří věřící si spletli vytí větru se zvuky izraelských válečných letadel, na které si za poslední dva roky zvykli.
Georges Elia sám sebe označuje za „sociálního aktivistu“ a je synem Derdghayova mukhtara, místního zástupce.
Vede úsilí o oslavu letošních Vánoc v Derdghayi, včetně převlékání za Santu a návštěv škol v sousedních muslimských vesnicích na motorce vystrojené jako Santovy sáně.
Většina obyvatel jižního Libanonu jsou šíité, ačkoli vedle nich žije velká křesťanská, sunnitská a drúzská populace. Všechny komunity do určité míry zdobí svá města na Vánoce navzdory přetrvávajícím obavám z války.
Hrstka vesnic ležících ještě jižněji od Derdghaye, těsně podél hranice s Izraelem, je převážně křesťanská a utrpěla ještě větší škody od izraelských útoků.
Ty, které neutrpěly vážné škody, jsou stále obklopeny zvuky téměř každodenních izraelských bombardování a v dálce stoupají zlověstné oblaka kouře.
„Už jsme si na to zvykli,“ zasmál se Rami, šestadvacetiletý univerzitní student z pohraniční vesnice Deir Mimas, který si z bezpečnostních důvodů přál být jmenován falešným jménem.
Deir Mimas, malá křesťanská zemědělská vesnice se středověkým klášterem, shlíží na izraelské město hned za hranicemi.
Izraelské síly loni poškodily část místního hřbitova a do vesnice vnikly s vojenským tankem a buldozerem.
Rami uprchla na sever během nejhoršího náporu loňského roku, i když jiní zůstali – „nejen starší lidé, i ti, co mají dobytek, a někteří tvrdohlaví lidé. Jedna z nich byla těhotná žena.“ Od té doby porodila.
Rami a jeho rodiče se vrátili domů před rokem, po údajném příměří. A ačkoli se letos Vánoce „jako by se vrátily“ s nějakými dekoracemi a návštěvníky, mnoho Ramiho vzdálených příbuzných se Deir Mimas během svátků vyhýbá.
Hrozící eskalace
Není přesně jasné, kolik křesťanů uprchlo z jižního Libanonu během nejhoršího izraelského útoku v loňském roce nebo v posledních měsících, jelikož letecké útoky pokračují i přes dohodu o příměří z listopadu 2024. Existují pouze částečné odhady, vesnice po vesnici.
Pierre Atallah, který byl v květnu zvolen starostou pohraniční vesnice Rachaya al-Fukhar, uvedl, že před válkou tam žilo 115–120 domácností. „Po válce jsem přišel o asi 20 domácností,“ odhadl. Vesničané jsou směsicí ortodoxních křesťanů a maronitů.
Podle volebních dat z květnových komunálních voleb v Libanonu, které Atallah sdílel, žije v jižních pohraničních oblastech přibližně 34 000 křesťanských voličů.
Kolik z nich uprchlo před izraelským náporem? Vnitřní vysídlení může být v Libanonu obtížné přesně sledovat, protože občané jsou v průkazech totožnosti a ve volbách uvedeni jako příslušníci svých rodových vesnic nebo měst, bez ohledu na to, kde v současné době skutečně žijí.
Atallah, kterému je přes šedesát a žije mezi Ráčájou al-Fuchar a předměstím Bejrútu, říká, že doufá, že se brzy natrvalo vrátí do důchodu ve vesnici.
Ale předtím plánuje přivést svou rodinu na Vánoce do Rachaya al-Fukhar. Čeká na ně tam veřejný vánoční strom a vesnice začátkem tohoto týdne uspořádala akci pro místní děti a jejich rodiny.
Přesto se nad svátky vznáší hrozba další eskalace násilí.
Blíží se konec roku, kdy musí libanonská vláda a armáda odzbrojit Hizballáh v oblastech jižně od řeky Litání, což je klíčový bod loňské dohody o příměří. Libanon se blíží k dokončení tohoto úkolu, uvedl v sobotu premiér Nawaf Salam.
V Derdghaji se zlaté pozlátko a lesklé vánoční ozdoby vlály v silném větru, který hrozil, že je odfoukne.
Podle sčítání Georgese Elii se zhruba 30 starších obyvatel vesnice vracelo domů z mše v chladu. Mezi nimi byla i Takla Nahhasová, která se v neděli choulila se svou rodinou doma bez vnitřního vytápění, které by je zahřálo.
Řekli, že vědí, že jejich počet zde v jižním Libanonu po letech války a libanonské hospodářské krize klesá.
Elia, vesnický Santa Claus, se ve svém červenobílém obleku statečně držel dál navzdory chladu a zraněním z vážné dopravní nehody před několika týdny, při které málem přišel o obě nohy.
V pondělí ráno chodil od školy ke škole a rozdával dárky dětem. Mnohé z nich patřily k rodinám, které byly vysídleny kvůli nejhorším loňským bombovým útokům.
Stejně jako Elia se i oni na Vánoce usmívali ve svých stejných kostýmech Santa Clause.
Úvodní fotografie: Plakáty zobrazující členy Hizballáhu a civilisty zabité Izraelem v jižním Libanonu za stromem pokrytým pozlátkem v Derdghayi, 21. prosince (João Sousa/MEE)
