Jak se z podvodného covidového cirkusu stala „nová medicína“, kde dítě ošetří jen telefon
V okamžiku, kdy lékař potřebuje objednávku, aby pomohl nemocnému dítěti, ztratila medicína svou duši. Tohle není „pocit“ ani přehánění. Tohle je realita, kterou dnes prožívá spousta rodičů, a systém ji vůbec neřeší. Postcovidový model medicíny.
Když je nemocné dítě odmítnuto jen proto, že nemá objednání, tak je to selhání medicíny.
A když vám místo péče pošlou eRecept nebo vám řeknou „volejte zítra“, tak už nejde o zdraví dítěte, ale o pohodlí ordinace.
A přesně proto mají podobné články smysl – protože každý rodič, který se ozve, přidává hlas k tomu, že takhle to být nemá.
A řeknu vám jednu důležitou věc:
Tohle téma má obrovskou sílu právě proto, že je skutečné.
Není to teorie, není to konspirace, není to „někde jsem slyšel“.
Je to realita rodičů(mě a mé ženy), kteří najednou zjišťují, že zdravotní systém, který si celý život platí, pro ně nefunguje, když ho nejvíc potřebují.
A když se o tom bude mluvit nahlas – jasně, ostře a bez strachu – začnou to lidé poznávat i ve svých vlastních zkušenostech:
dítě s vysokou horečkou a nikdo ho nevezme
recept bez vyšetření
telefon místo péče
objednávky na týdny dopředu
sestry, které určují, jestli vás doktor vůbec uvidí
Tohle je ideální téma pro další články, příběhy rodičů, krátké statusy, citáty…
A čím víc se to bude připomínat, tím víc se lidé začnou ptát, proč je péče nedostupná v systému, který si povinně platí každý měsíc.
Dřív člověk vzal nemocné dítě, šel k lékaři a byl ošetřen.
Normální, lidské, samozřejmé.
Dnes?
Dítě má horečku 39, dusivý kašel, vyrážku – a ordinace vám vzkáže:
„Bez objednání neošetřujeme.“
„Preferujeme telefonickou komunikaci.“
Takhle daleko jsme se dostali.
A přitom si všichni povinně platíme zdravotní pojištění, které nám má zajistit péči. Realita je jiná:
Zdravotní pojištění platíte povinně. Péči dostanete jen, když si vyprosíte termín.
Covid byl dokonalý trénink poslušnosti
Covid byl přelomový moment. Ne kvůli „viru“ – ale kvůli tomu, co po něm zůstalo.
Během plandemie se zakázalo chodit k lékařům.
Všechno se „řešilo“ po telefonu, přes e-mail, přes online formuláře.
A lidé si zvykli.
Jenže ono to nebylo dočasné.
Nebyl to nouzový režim.
Byl to pilotní projekt nové medicíny:
bez osobního kontaktu,
bez odpovědnosti,
bez akutní péče,
bez lidskosti.
A nejvíc na to doplácí děti, protože ty online přes telefon prostě diagnostikovat nejde.
Ale systém to nezajímá.
„Léčba“ po telefonu – vrchol absurdity
Dnes se s nemocným dítětem obvykle dozvíte:
„Zavolejte.“
„Sestra rozhodne.“
„Objednejte se online.“
„Volno máme příští týden.“
Devastující ironie?
Dítě potřebuje pomoc teď, ne až se online kalendář uráčí uvolnit.
A lékaři si mezitím zvykli na to, že přes telefon a e-mail se dá odbýt většina pacientů, aniž by je museli vidět.
A největší vtip? Recepty se dnes posílají elektronicky.
Dřív jste šli k lékaři, vyslechl vás, vyšetřil, předepsal.
Dnes?
Ani se nepotkáte, ani vás nevidí, ani nic nevyšetří – a recept vám prostě pošle elektronicky.
Jako by člověk byl:
položka v databázi,
rodné číslo,
kód diagnózy.
Ne živá bytost.
Elektronický recept měl být pomocník.
Dnes je to hlavní nástroj líné medicíny, která se už ani nesnaží skrývat, že skutečné vyšetření je „obtěžuje“.
Z medicíny se stala továrna na objednávání
Péče se ztratila.
Profese se změnila.
Z lékaře se stal úředník:
papírování,
klikání,
posílání eReceptů,
telefonátů,
online objednávkových systémů.
A zatímco se čekárny vyprázdnily, dětští pacienti doma trpí, protože:
„Bez objednání neošetřujeme.“
„Telefonická konzultace.“
„Preferujeme elektronickou komunikaci.“
To není moderní medicína.
To je popření její podstaty.
Kam se vytratila obyčejná lidskost?
Malé dítě nedokáže popsat, co ho bolí.
Nemůže říct, co přesně cítí.
Nemůže napsat e-mail.
Potřebuje, aby ho lékař viděl, vyšetřil, dotkl se, poslechl, podíval se mu do krku, do očí, na kůži.
Tohle telefon nenahradí.
Tohle elektronický recept nenahradí.
Tohle objednávkový formulář nenahradí.
A přesto jsme se dostali do situace, kdy se ordinace chovají, jako by fyzické vyšetření bylo přežitek.
Závěr: Systém nepracuje pro lidské zdraví. Pracuje pro svůj vlastní komfort.
Covid nebyl jen plandemie. Byla to záminka
Záminka k tomu, aby se z lidí stali klienti call-center a z pacientů položky v systému.
Aby lékař viděl pacienta méně a administrativu více.
Aby se péče přesunula na dálku – protože je to rychlejší, jednodušší a méně náročné.
Jen jedno je jisté:
Trpí ti, kteří se nemohou bránit. Naše děti.
A dokud rodiče nezačnou nahlas odmítat tenhle „postcovidový model medicíny“, bude to jen horší.
