Curych: Senioři ven, migranti dovnitř – občané se brání!

Bývalý domov důchodců Leimbach je od 8. srpna prázdný. Kdysi nabízel 81 jednopokojových a 9 dvoupokojových bytů pro seniory, kteří tam mohli důstojně trávit svá poslední léta. Nyní plánuje červeno-zelená městská správa budovu využít jako hromadné ubytování pro žadatele o azyl – v čtvrti, která je již tak na hranici svých možností.

Leimbach je jednou z nejvíce sociálně znevýhodněných čtvrtí Curychu. Míra sociálního zabezpečení je 9 procent – ​​dvojnásobek celoměstského průměru. Příjmy jsou nízké, mnoho budov chátrá a procento zahraničních obyvatel je vysoké. Samotné město hovoří o „vysoké míře sociální zranitelnosti související s původem a jazykem“, jak cituje NZZ . V loňském roce odešlo ze škol šest učitelů, protože museli sami zvládat problémy s poruchami chování, většinou neněmecky mluvícími dětmi z problémového prostředí. Stručně řečeno, Leimbach je vším, jen ne vzorovou čtvrtí – a právě zde je nyní vyvíjen ještě větší tlak.

Ve výškové budově, která dříve sídlila pro seniory, by se mohlo ubytovat až 300 žadatelů o azyl, převážně mladých mužů. Budova se nachází v centru města: naproti komunitnímu centru, vedle školy, krytého bazénu a hřiště.

Pro seniory byl jejich starý domov ideální: „Hned vedle měli supermarket Coop a lékárnu,“ vzpomíná bývalá zaměstnankyně domova důchodců. Když se obyvatelé dozvěděli o blížící se rekonstrukci budovy, měli velký strach. „Obyvatelé byli šokováni a báli se nejistoty.“ Nyní již důchodkyně pokračovala: „Ti, kteří se nemohli bránit, byli jednoduše přestěhováni.“ Na závěr dodala: „Senioři, kteří vytvořili Švýcarsko, jaké je dnes, si nezaslouží, aby s nimi bylo takto zacházeno.“

Od roku 2030 se plánuje přestavba výškové budovy na byty pro rodiny a seniory. Do té doby se očekává, že se do ní nastěhují migranti. „Víme, co to znamená,“ řekla novinám „Blick“ mladá žena a matka ze sousedského sdružení Leimbach. „Mluvíme o pěti až deseti letech, během nichž bude Curyšská azylová organizace obsazovat nemovitosti. A ne pro naše seniory, ale pro žadatele o azyl. Naši senioři byli vystěhováni. Starší lidé museli odejít, byli vykořeněni.“ Požaduje, aby byla budova zrekonstruována, aby se senioři mohli znovu nastěhovat.

Místní obyvatelka, matka dvou dětí, shrnula pro NZZ obavy mnoha lidí: „Představa 300 mužů žijících pohromadě v tak těsných prostorách mě děsí.“ Její děti si každý den hrají poblíž. Předvídá problémy s nově příchozími: „Je těžké si představit, že by byli v budově pořád,“ řekla s odkazem na migranty. „Budou si muset najít nějaký způsob, jak si zabavit čas.“ Pokusy sociálního oddělení ujistit obyvatele, že o migranty je postaráno a že se účastní aktivit, jako jsou kurzy a integrační programy, se setkávají s nedůvěrou.

Sdružení obyvatel Leimbachu bije na poplach. Předseda Christian Traber (Střední strana) vysvětluje: V současné době v sousedství žije již asi 300 žadatelů o azyl – to jsou 4 procenta populace. S dalšími 300 by se toto číslo zvýšilo na téměř 10 procent. „Už toho bylo dost,“ uvádí se v petici, kterou sdružení společně s místními obyvateli spouští. „Jasně a jednoznačně“ odmítají dočasné využití oblasti k ubytování uprchlíků. Obávají se, že to zahltí infrastrukturu a povede ke ztrátě sociální soudržnosti. Obávají se také snížení bezpečnosti.

Město se snaží situaci uklidnit. Mluvčí odboru sociálních služeb upozorňuje, že město potřebuje větší ubytování – situace v oblasti azylu je napjatá. Podle Trabera jsou však skeptičtí k tvrzením, že migranti mají v ubytování strukturovaný denní režim. Říká, že když město oznámilo toto dočasné využití jako možnost, obdržel nespočet kritických reakcí.

Nové budovy jsou drahé. Jen letos na jaře byl zrušen projekt za 21 milionů eur na místě bývalého stadionu Hardturm. Uchylují se tedy k tomu, co je momentálně prázdné: bývalému domovu pro seniory. Skutečnost, že má být domov důchodců zbourán, aby se uvolnilo místo pro více migrantů, je více než jen symbolická: takové kroky ukazují místním obyvatelům, na kom v tomto městě stále záleží a na kom ne.

Rozhodnutí se očekává v nadcházejících týdnech, nastěhování je možné nejdříve v létě 2026. Do té doby obyvatelé Leimbachu sbírají podpisy. Bojují za své bydlení – a v konečném důsledku za právo nebýt ve své vlastní zemi redukováni na menšinu, bydlení za domem.