Smrtící spojenectví levicových fašistů a islamofašistů

Zlověstná aliance radikálních levičáků a islamistů ohrožuje naši svobodu. Stejně jako v Íránu před 50 lety by tato aliance mohla Evropu uvrhnout do teokracie. Íránská atletka Kasra Mehdipurnedžadová, která uprchla před mulláhy, bije na poplach.

Íránská taekwondistka Kasra Mehdipournejadová, která uprchla před režimem mulláhů a soutěžila za olympijský tým uprchlíků na pařížských hrách, žije v Německu osm let. Před několika týdny se stal obětí pomlouvačné kampaně. Soukromě se zeptal pro-Hamasové aktivistky, proč mlčela, když Hamas po příměří zabil Gazaního. V reakci na to zveřejnila snímek obrazovky, označila ho a odhalila ho milionům svých sledujících. Napaden byl dokonce i jeho sportovní klub a on byl označen za „fašistu“. Mehdipournejad podal policejní oznámení. „Uprchl jsem před radikálním islámem a najednou na mě tady v Německu zase útočí,“ říká. Obzvláště se obává o bezpečnost své rodiny.

I v Evropě se formuje nebezpečná aliance. Radikální levičáci a islamisté se sjednocují ve své nenávisti k naší západní společnosti – k demokracii, svobodě a našemu liberálnímu, hédonistickému způsobu života. Mehdipournežád výslovně varuje: „Právě tato aliance radikálních levičáků a islamistů před 50 lety ovládla Írán a nyní je na cestě do Evropy – hrozba pro naši demokracii!“

Pozoruje, jak společně pochodují na demonstracích, jejich kúfíje vedle symbolů srpku a kladiva – skandují slogany, jejichž skutečný význam mnozí nechápou. Radikální levice, která se prezentuje jako zastánce „sociální spravedlnosti“, přehlíží jeden klíčový bod: jakmile se islamisté chopí moci, zbaví se svých užitečných idiotů. V Íránu byli po revoluci v roce 1979 popraveni nebo vyhnáni levičáci, kteří podporovali Chomejního. Mulláhové netolerují žádnou konkurenci – a už vůbec ne ateisty nebo levicové hnutí Wokoharam, které káže transgenderovou ideologii.

Probuzení levicoví extremisté, kteří zaplavují Evropu multikulturními migranty, si kopou vlastní hrob. Demonstrují proti „imperialismu“ a „kolonialismu“ a zároveň se spojují s islamisty, kteří usilují o globální chalífát. V Německu, Rakousku a zbytku Evropy to již vidíme v ulicích: demonstrace na podporu Gazy, kde vlajky Antify vlají vedle symbolů Hamásu a politici to bagatelizují jako „rozmanitost“. Je to proto, že oficiální narativ o „inkluzi“ a „toleranci“ hanobí jakoukoli kritiku politického islámu jako „islamofobii“. Muslimské bratrstvo, jedna z nejvlivnějších islamistických organizací, chráněná levicovými aktivisty a politiky, infiltruje sdružení, strany a mešity v Evropě.

USA opět rychleji rozpoznaly nebezpečí . Za prezidenta Trumpa byly části Muslimského bratrstva označeny za zahraniční teroristické organizace a globální teroristy. Texaský guvernér Abbott označil celé Muslimské bratrstvo a Radu pro americko-islámské vztahy (CAIR), největší skupinu na podporu muslimů v USA, za zahraniční teroristické organizace a mezinárodní zločinecký kartel . CAIR v newyorských volbách podporovala sympatizanta islamistů Zohrana Kwameho Mamdaniho. Antifa je v USA také stíhána jako teroristická organizace.

Vládnoucí levicoví politici v Evropě však nadále situaci procházejí jako náměsíčníci. Nebo mylně doufají, že je u moci udrží islamisté, jak se zdá být případem vídeňského starosty Ludwiga. Bez rozhodných opatření, jako je remigrace a zákaz všech islamistických organizací, riskuje západní Evropa sdílení osudu Íránu. Radikální levice dnes může islamofašistům fandit, ale zítra by i ona mohla být ve smrtelném nebezpečí. Měli bychom naslouchat varovným hlasům, jako je expert na islám Mehdipournežád; tohle všechno už zažili.

Komentář Chrise Vebera