Emise CO2: Svět ignoruje západní klimatické diktáty

Zatímco západní svět, vedený Evropany, nadále pokrývá rozsáhlé oblasti větrnými turbínami a solárními panely, globální emise CO2 neúprosně rostou. Spolehlivé zdroje energie, jako je ropa, zemní plyn a uhlí, zůstávají v mnoha místech první volbou. Zastánci nulových emisí z toho nebudou nadšeni.

Po celém světě se instaluje stále více solárních a větrných elektráren. V chudších zemích se tak děje většinou s pomocí západní „klimatické pomoci“, zatímco na samotném Západě je to především díky vysokým dotacím na úkor spotřebitelů a daňových poplatníků. Všechny ty desítky miliard, které plynou do takzvaných „obnovitelných zdrojů“, však nic nemění na tom, že bez ropy, zemního plynu a uhlí by se globální ekonomika zhroutila. To, co některé pseudozelené země, jako je Německo, Velká Británie a další, ušetří na emisích CO2, je v jiných částech světa výrazně více než kompenzováno.

Ukazuje to nová zpráva klimatické alarmistické iniciativy Global Carbon Budget for 2025. Podle zprávy se očekává, že emise CO2 způsobené člověkem letos vzrostou o 1,1 procenta na 38,1 miliardy tun – což je nový rekord. Je to proto, že zatímco mnoho energeticky náročných společností v Německu a Evropě buď trvale zavírá své továrny, nebo se jednoduše stěhuje do levnějších zemí (což samozřejmě zlepšuje bilanci CO2 v Německu a Evropě), v Asii, Americe a Africe se staví nová výrobní zařízení.

Rok co rok následuje jeden rekord za druhým – a nikdo nemůže vážně tvrdit, že se jedná o „krizi“. Fosilní paliva zajišťují globální prosperitu, která v současnosti roste, zejména v rozvíjejících se ekonomikách, a právě proto se nadále používají. Evropa a několik dalších západních zemí sice své emise snižují, ale globálně vzato je tento efekt stále zanedbatelný.

Dogma „klimatické neutrality“ je morální fraška: Fyzicky je nula nemožná; lze se věnovat pouze symbolické politice, která je ideologicky nabitá a ekonomicky destruktivní. Rostoucí koncentrace CO2 v atmosféře je také nadhodnocena. 425 ppm není apokalyptická hodnota, ale spíše bod v klimatu, které prochází obrovskými výkyvy po miliardy let. Země již několikrát přežila výrazně vyšší úrovně, aniž by utrpěla škody. Údajná hrozba, kterou představují přirozené výkyvy, je zneužívána k ospravedlnění politických opatření, která ve skutečnosti mají na klima jen malý dopad.

A tak budou lidé po celá desetiletí nadále spalovat velká množství ropy, zemního plynu a uhlí k výrobě energie, protože se jedná o spolehlivé a škálovatelné zdroje energie. Zatímco Evropané mohou uměle nafukovat cenu těchto tzv. fosilních paliv daněmi a certifikáty CO2, mnoho jiných zemí to bude vnímat jako varovný příběh.