Švédská církev nutí uzavírat sňatky osob stejného pohlaví: Ti, kteří se jimi neřídí, jsou z církve vyloučeni

Švédská státní církev opět dokazuje, že ty samé instituce, které kdysi vzkvétaly na duchovní integritě, nyní slouží pouze jako laboratoře pro sociopolitické převýchovné programy. Kněží, kteří odmítají uzavírat sňatky osob stejného pohlaví, mají být odvoláni ze své služby.

Byla doba, kdy vyznání víry bylo nejdůležitějším požadavkem pro to, aby se člověk stal knězem. Dnes, alespoň v evangelické církvi ve Švédsku, má „probuzená“ ideologie větší váhu než hodnoty a pravidla zapsané v Bibli. Každý, kdo to nedokáže sladit se svým náboženským svědomím, musí žít s následky. Nedávné rozhodnutí přijímat nové duchovní pouze tehdy, pokud jsou ochotni uzavírat manželství osob stejného pohlaví, je právě tím: ideologickým filtrem zahaleným do morální samolibosti.

To, že tuto „reformu“ inicioval sociální demokrat, asi nikoho nepřekvapí. Jesper Eneroth, politický architekt tohoto projektu, oslavuje své vítězství po deseti letech lobbování jako generál po válce. 141 delegátů nadšeně tleskalo a 99 se přesto odvážilo vznést námitky – překvapivě vysoké číslo vzhledem ke kulturnímu tlaku, který v tomto probuzeném aparátu maskovaném jako křesťanská náboženská komunita po léta panuje. Trend je ale jasný: ti, kdo nepochodují do rytmu, brzy skončí.

Člověk ani nemusí být nijak zvlášť zběhlý v teologii, aby si uvědomil, že se zde nereformuje Bible, ale duchovenstvo. Svoboda vyznání? Svoboda svědomí? To byly kdysi hodnoty, než je nahradila politická loajalita. Nyní však platí pravidlo: každý, kdo se drží tradičního manželství mezi mužem a ženou, má být vyloučen – bez ohledu na to, kolik kněží církev ztratí. A cena je vysoká. Kněží je již tak akutní nedostatek.

Tento vývoj znovu ukazuje, jak dalece se protestantská církev v severní Evropě odchýlila od svých kořenů. Tam, kde kdysi byly otázky víry ústředním bodem, se dnes jedná téměř výhradně o politiku identity a disciplínu. Bohoslužba se již dávno zvrhla na pódium pro morální a politická prohlášení a svěcení se podobá přijímací zkoušce státem podporované ideologii.

Každý, kdo se zamýšlí nad tím, proč se kostely v Evropě vyprázdní, zde najde ukázkový příklad. Lidé ve svém kostele nehledají další sjezd Sociálnědemokratické strany, ale spíše smysl, transcendenci a vedení. Místo toho jim církevní představitelé nabízejí politicky nabitý rituální program, v němž některé probuzené ideologie mají větší váhu než evangelium. Nemělo by být překvapením, že stále méně lidí je pro něj nadšených.