Wolfgang Bittner: Je Německo suverénní?

Může se Německo stát neutrálním?

Pokus o objasnění

V poslední době se znovu objevily výzvy k německé neutralitě,[1] návrh, který poprvé předložil Stalin v roce 1952. Tehdy nabídl ostatním třem hlavním vítězným mocnostem druhé světové války možnost vyjednat s Německem mírovou smlouvu. Podmínkou byla neutralita budoucího sjednoceného Německa, s výjimkou východních území pod polskou správou. Vzhledem k tomu, že ve stejnou dobu Adenauerova vláda tajně vyjednávala o znovuvyzbrojení Německa a členství v NATO, západní spojenci sovětský návrh bojkotovali. Konrad Adenauer jej také odmítl jako nezodpovědný „rušivý manévr“ určený k zablokování integrace Západního Německa do Západu, a tím ztratil šanci na nezávislou německou politiku.

Místo toho zůstaly tyto dvě německé památky, jejichž svrchovanost byla vítěznými mocnostmi po bezpodmínečné kapitulaci odvolána, pod zahraniční kontrolou, která se jen postupně zmírňovala. Podle převládajícího názoru pak Spolková republika Německo jako „subjekt mezinárodního práva totožný s Německou říší“[2] znovu získala „plnou svrchovanost“ prostřednictvím dohody Dva plus čtyři z 12. září 1990 (článek 7, odstavec 2), takže – teoreticky – by německá neutralita byla dosažitelná i dnes.

Toto je oficiální stav věcí.[3] Udělení suverenity však bylo podmíněno dodatečnými dohodami, například Smlouvou o rozmístění vojenských stanic, členstvím v NATO, vojenskou aliancí Stálé strukturované spolupráce (PESCO),[4] dalšími vojenskými a ekonomickými dohodami a zastřešující legislativou EU. Zejména prostor pro zahraničněpolitickou akci je omezen kvůli výhradním a vlivovým právům Spojenců.[5]

I když dohody, jako je Smlouva o rozmístění vojenských stanic nebo Smlouva o NATO, mohou být ukončeny a Německo by dokonce mohlo opustit EU, je krajně pochybné, zda by se německá vláda odvážila k tomuto kroku nebo zda by se dokázala prosadit vůči USA a Velké Británii. Je také dobře známo, že USA nedodržují smlouvy, jakmile přestanou vyhovovat jejich současné administrativě.

Politik CDU Wolfgang Schäuble[6], který po celá desetiletí významně formoval německou politiku, 18. listopadu 2011, dvacet let po tzv. znovusjednocení a dohodě dva plus čtyři, na „Evropském bankovním kongresu“ ve Frankfurtu nad Mohanem prohlásil: „Kritici, kteří se domnívají, že mezi všemi oblastmi politiky musí existovat shoda, ve skutečnosti předpokládají regulační monopol národního státu. To byl starý právní řád, který je stále základem mezinárodního práva, s konceptem suverenity, který se v Evropě již dávno stal absurdním, nejpozději ve dvou světových válkách v první polovině minulého století. A my v Německu nejsme plně suverénní v žádném okamžiku od 8. května 1945.“[7] Toto je názor zkušeného politika.

V mezinárodním právu je suverenita podle starších právních výkladů absolutním právem státu řídit svou domácí a zahraniční politiku.[8] To zjevně neplatí pro Německo. Podle novějších mezinárodněprávních výkladů se však stát může prostřednictvím smluv s jinými státy vzdát určitých práv, a tím dobrovolně omezit svou suverenitu. To by se mohlo vztahovat i na Německo. Několik omezení, kterým Německo podléhá, ​​však není samo o sobě stanoveno.

Proto vyvstávají následující otázky:

1. Může být země, jejíž obyvatelstvo je neustále lháno, podváděno a ponižováno, která nemá mírovou smlouvu a která je podle Charty Organizace spojených národů (články 53 a 107) stále nepřátelským státem vítězných mocností druhé světové války, suverénní? Klauzule o nepřátelském státě stanoví, že donucovací opatření mohou být uvalena bez zvláštního povolení Rady bezpečnosti OSN, včetně vojenské intervence, pokud by Německo opět pokračovalo v agresivní politice. Význam této klauzule je otevřený širokému výkladu a tento výklad by nakonec provedly vítězné mocnosti druhé světové války, především USA.

2. Může být země s jedenácti obrovskými americkými vojenskými základnami, které v Německu permanentně drží přibližně 37 000 vojáků v ozbrojeném stavu (včetně jaderných zbraní) a zvou mezinárodní konference na svou vojenskou základnu Ramstein, odkud vedou zabíjení dronů, suverénní?[9]

3. Může být země, v níž si vítězné mocnosti druhé světové války stále udržely moc, suverénní? Názor je takový, že stále platí tzv. „zkamenělý okupační zákon“,[10] tedy „okupační zákon, který v době uzavření ‚Přechodné smlouvy‘ nepodléhal žádnému nařízení německého státního orgánu“ a jehož jednotlivá ustanovení zůstávají v platnosti.[11]

4. Může být suverénní země, které jsou bez protestů odříznuty dodávky levné energie z Ruska, která se neustále nechává regulovat a má ze strany Evropské komise vnucovány nevýhodné zákony?

Otázka německé suverenity je složitá záležitost, která existenčně ovlivňuje obyvatelstvo a oficiální zdroje se jí vyhýbají. Je však nejvyšší čas dostat ji do veřejné diskuse, o což se v současné době snaží několik mírových organizací.

Závěr

Dalo by se snad namítnout, že Německo není plně suverénní (pokud skutečně existuje neúplná suverenita) a že se sebevědomou, nezávisle jednající vládou by bylo možné dosáhnout alespoň přibližné suverenity ve smyslu novějšího pohledu podle mezinárodního práva. Vzhledem k výše uvedeným okolnostem se však zdá pravděpodobné, že německá vláda není schopna jednat autonomně ve prospěch svého obyvatelstva, a proto Německo není suverénní ve smyslu kodifikovaném v dohodě Dva plus čtyři.

Současná realita proto brání dosažení německé neutrality, která by vyřešila mnoho dnešních problémů. K vydláždění cesty k mírovější budoucnosti by bylo nutné intenzivní diplomatické úsilí na nejvyšší úrovni. V současné době je na to malá naděje. Navzdory zdánlivě nepřekonatelným překážkám by se však nemělo zapomínat na cíl německé suverenity a neutrality. V tomto ohledu existují chvályhodné iniciativy, které si zaslouží podporu.[12]

*

Spisovatel a publicista Dr. Wolfgang Bittner žije v Göttingenu. Nedávno vyšla jeho kniha „Geopolitika: Přehled. Německo-USA-EU-Rusko“. Je jedním ze zakládajících signatářů výzvy k německé neutralitě.

Poznámky a zdroje

1. Viz http://www.nrhz.de/flyer/beitrag.php?id=29559&css

2 Viz www.bundestag.de/webarchiv/presse/hib/2015_06/380964-380964

3. Podrobný, ale slabý argument viz výzkumné služby německého Spolkového sněmu „Přechodná smlouva a ‚klauzule o nepřátelském státě‘ ve světle mezinárodní suverenity Spolkové republiky Německo“: www.bundestag.de/resource/blob/414956/52aff2259e2e2ca57d71335748016458/wd-2-108-06-pdf-data.pdf

4 Viz Spiegel Online , 13. listopadu 2017, www.spiegel.de/politik/ausland/bruessel-23-eu-staaten-gruenden-pesco-zusammenarbeit-bei-verteidigung-a-1177685.html

5 Viz Sebastian Fries, „Mezi bezpečností a suverenitou: rozmístění amerických vojsk a rozsah zahraniční politiky Spolkové republiky Německo“, https://edoc.bbaw.de/opus4-bbaw/frontdoor/deliver/index/docId/359/file/26PiNaLFNd6L_327.pdf

6. Schäuble (1942-2023) byl v letech 1984 až 1989 spolkovým ministrem pro zvláštní úkoly a vedoucím úřadu spolkového kancléře, v letech 1989 až 1991 spolkovým ministrem vnitra a znovu v letech 2005 až 2009. V letech 2017 až 2021 byl předsedou německého Spolkového sněmu.

7 www.youtube.com/watch?v=hdg8_9diL2E (přístup 15. 10. 2025)

8 Viz: Burkhard Schöbener (ed.), „Mezinárodní právo. Lexikon ústředních pojmů a témat“, CF Müller, Heidelberg 2014, s. 393.

9. Viz Wolfgang Bittner, „Nikdo by neměl hladovět, aniž by zmrzl“, Verlag zeitgeist, Höhr-Grenzhausen 2024, str. 63 a násl.

10 Viz tamtéž: „Přechodná smlouva a ‚klauzule o nepřátelském státě‘ s ohledem na mezinárodní suverenitu Spolkové republiky Německo“, s. 7.

11 Podrobnosti viz: https://de.wikipedia.org/wiki/Überleitungsvertrag (přístup 15. 10. 2025).

12 Viz https://deutschlandneutral.de