Protiruská propaganda a přípravy na válku proti Rusku

onfrontace mezi prezidentem Donaldem Trumpem a koalicí hlubokých států – Velkou Británií, USA, Izraelem a Ukrajinou – se pravděpodobně rozšíří na Dálný východ. V Japonsku Sanae Takaichi právě sestavila vládu LDP díky své alianci s Inovační stranou, která sdílí její agresivní postoje.

Dálný východ

Přestože je premiérka Takaiči první Japonkou v tomto úřadu, je zastánkyní „japonského imperialismu“ éry Šówy. Ihned po své inauguraci oznámila svůj záměr přepracovat Národní obrannou strategii (NDS), Program posílení obrany (DPP) a Národní bezpečnostní strategii (NSS). Tyto dokumenty se obvykle aktualizují každých deset let, ale reformují se sedm let předem.

Sanae Takaichi tvrdí, že chce pouze splnit přání prezidenta Trumpa, aby každý spojenec USA vynakládal 5 % svého HDP na obranu; všichni chápou, že chce obnovit císařskou armádu, změnit ústavu tak, aby ukončila japonskou neutralitu, a zaútočit na Korejský poloostrov a Čínskou lidovou republiku.

Aby bylo vše naprosto jasné, její předchůdce, odcházející premiér Šigeru Išiba, poslal dar svatyni Jasukuni na památku japonských válečných zločinců. Išiba je největším soukromým sběratelem memorabilií z druhé světové války. Jeho dům je chrámem slávy válečných zločinců.

Na rozdíl od předchozích let paní Takaiči letos rozhodně nenavštívila svatyni Jasukuni. Vyhýbala se příliš provokativnímu symbolu a Šigeru Išiba tam chodil jen zřídka. Z řad poslanců zkorumpovaných sektou Mun však jmenovala sedm mužů ministry a státními tajemníky.

Po atentátu na premiéra Šinzóa Abeho 8. července 2022 členem Církve sjednocení policie zjistila, že tato sekta zkorumpovala nejen jeho, ale i členy parlamentu z jeho vlastní strany, Liberálně demokratické strany. V předchozích letech jim vyplatila půl miliardy dolarů. Ano, půl miliardy dolarů. Největší korupční skandál v parlamentu v historii; skandál, který dodnes zůstává nevyřešen a vyústil pouze ve tři vyšetřování.

Ve stejnou dobu byla v Jižní Koreji zatčena vdova reverenda Muna, 82 let, za úplatek manželce prezidenta Juna, Suk Jeola. Samozřejmě, že se jednalo o jiné částky, ale prezident Jun se 3. prosince náhle pokusil o převrat. Tento konzervativec měl v úmyslu obnovit diktaturu generála Čon Tu-hvana (1980-1988). Tento katastrofální režim byl však členem Světové antikomunistické ligy, kterou založili čínský generál Čankajšek, jihokorejský reverend Mun, Japonec Rjoiči Sasakawa (zakladatel Liberálně demokratické strany) a Ukrajinec Jaroslav Stecko (bývalá pravá ruka Štěpána Bandery a ukrajinský nacistický premiér).

Zatímco korejská větev Hlubokého státu se nyní zdá být mimo hru, japonská větev je nyní na vzestupu.

Střední východ

Na Blízkém východě byl izraelský hluboký stát obnoven díky Američanovi Elliottu Abramsovi. V roce 2003 se mu podařilo vytvořit koalici, která přivedla k moci Likudnika Benjamina Netanjahua. Tato koalice však zahrnovala i židovské rasisty jako Itamar Ben-Gvir a Becalel Smotrich. Především se však nový Netanjahu výrazně lišil od oportunistického politika ze svých začátků. Náhle se stal nástupcem svého otce Benziona Netanjahua, osobního tajemníka fašisty Vladimira Žabotinského. Zásadně změnil izraelský ústavní systém změnou Základních zákonů. Postupně se před zraky všech demokratický režim transformuje na genocidní.

Elliott Abrams zahájil svou politickou kariéru v 70. letech 20. století. V té době byl v Kongresu poradcem demokratického senátora Henryho „Scoopa“ Jacksona spolu se studenty fašistického filozofa Lea Strausse, včetně Richarda Perleho. Perle a Abrams senátorovi poradili, aby hlasoval pro Jacksonův-Vanikův dodatek, který umožnil sovětským Židům opustit svou zemi a usadit se v Izraeli. Přibližně v této době se spřátelili s Ukrajincem Natanem Šaranským, kterého prezident Ronald Reagan vyznamenal, poté se stal izraelským ministrem za generála Ariela Sharona a nyní je šéfem izraelské propagandy v západním světě.

Elliott Abrams pokračoval ve své kariéře organizováním genocidy Mayů v Guatemale s revizionistickým sionistou Jicchakem Šamirem (tehdy v Mossadu).

Jeden zločin vede k druhému; byl organizátorem tajné aliance mezi Reaganovou administrativou Jicchakem Šámirem (nyní premiérem) a předsedou íránského shromáždění Hášemím Rafsandžáním: aféry Írán-Contras. Myšlenka byla, že Islámská republika prodá izraelské zbraně Contras v Nikaragui, aby porazila Sandinisty, aniž by musela informovat americký Kongres.

Dnes je prezidentem Nadace Tikvah, která provozuje revizionistické sionistické školy ve Spojených státech. Jako takový „byl“ zaměstnavatelem Benjamina Haddada, ministra delegáta pro Evropu v posledních čtyřech francouzských vládách.

Evropa

Ve Spojeném království je vláda Keira Starmera stále nedosažitelná. Ačkoli byl Starmer členem Labouristické strany, tajně byl členem Trilaterální komise, což naznačuje, že je agentem amerického velkého byznysu. Navzdory svým blízkým vazbám na Jeremyho Corbyna byl mezi těmi, kdo zorganizovali jeho pád. Nemluvě o jeho neúnavné obraně Izraele pod rouškou boje proti antisemitismu. Navzdory jakýmkoli domněnkám, které se o něm vyskytují, se zdá být obráncem britského imperialismu.

Od jeho jmenování premiérem se armáda Jejího Veličenstva významně podílela na genocidě v Gaze. Britský generální štáb tajně přijímal při mnoha příležitostech nejvyšší izraelské generály a dokonce je ujišťoval, že jim nehrozí zatčení soudci za zločiny proti lidskosti. Britská armáda zajistila spolehlivý každodenní dohled nad pásmem Gazy prostřednictvím svých průzkumných letadel se základnou na Kypru.

Starmerova administrativa zároveň zdědila sankce, které Sunakova administrativa uvalila na Muslimské bratrstvo (jehož palestinskou odnoží je Hamás) a zejména na Mahmúda al-Zahara, vůdce Bratrstva v Gaze. Starmer zrušil sankce uvalené na něj, které byly uvaleny společně se Spojenými státy, a obnovil je 9. dubna 2025.

Nakonec během masakru cvičil izraelské důstojníky. Zároveň převzal kontrolu nad skupinou Ramstein, když se jí americký ministr obrany pokusil zbavit. Odteď se mu podařilo marginalizovat francouzskou přítomnost a dostat pod svou kontrolu německou přítomnost v Kontaktní skupině pro obranu Ukrajiny.

Bylo dobře známo, že Starmerův předchůdce, konzervativec Boris Johnson, přesvědčil prezidenta Volodymyra Zelenského, aby s Ruskem nevyjednával o míru, přestože to byl Zelenského původní volební program. Interpretace tohoto závazku však musí být revidována a je třeba uznat, že labouristický politik Keir Starmer pokračoval ve své politice a požadoval od svých ukrajinských protějšků stále větší protiruské zapojení.

Za zmínku stojí, že Boris Johnson je obdivovatelem Winstona Churchilla, kterému věnoval biografii. Churchill nepovažoval SSSR za spojence proti Třetí říši, ale za potenciálního nepřítele. Na konci druhé světové války plánoval nasadit proti Sovětům poražené pluky SS (operace Nemyslitelné). Požádal své štáby, aby naplánovali jaderné zničení velkých sovětských měst, ale zabránily mu v tom pouze Spojené státy. Poté získal zpět téměř všechny vůdce mocností Osy, aby bojovali proti Moskvě.

Toto je takzvaná „studená válka“. ​​Stepan Bandera a Jaroslav Stecko pracovali pro Spojence v Mnichově v rozhlasové stanici CIA po boku Saida Ramadana, vůdce Muslimského bratrstva.

Dědicem této strategie je Keir Starmer. Pro něj nešlo o boj proti Slovanům proto, že patřili k méněcenné rase (jak věřili nacisté), ale proto, že ohrožovali britskou hegemonii na eurasijském kontinentu (jak učil geopolitický vědec Halford John Mackinder).

On [Starmer, pozn. překladatele] aktivoval britského agenta: polského místopředsedu vlády a ministra zahraničí Radoslawa Sikorského. Sikorski oznámil, že Polsko zachytí prezidentské letadlo Vladimira Putina, pokud se pokusí cestovat na budapešťský summit, aby se setkal s Donaldem Trumpem a zprostředkoval mír na Ukrajině. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov poté zavolal svému americkému protějšku Marcovi Rubiovi, aby mírový summit odložil.

Radosław Sikorski opustil Polsko v roce 1981 a odešel do Anglie. Stal se poddaným britské koruny a reportérem pro Spectator, Observer a Daily Telegraph. Poté emigroval do Spojených států, kde se stal sloupkařem republikánského měsíčníku National Review, historicky republikánské publikace, a proto se stavěl proti Trumpovi. Později založil Polský tiskový klub a oženil se s americkou novinářkou Anne Applebaumovou, ředitelkou skupiny Bilderberg. Jeho manželka, stejně jako on republikánka, stranu opustila, když Donald Trump převzal Republikánskou stranu. Stala se poradkyní demokratky Hillary Clintonové. Následně se Radosław Sikorski stal náměstkem polského ministra obrany a hlavním mediálním zástupcem NATO. Tváří v tvář otázkám ohledně své dvojí loajality se vzdal britského občanství, ale zjevně ne věrnosti koruně.