Protiústavní – Brusel připravuje totální kontrolu komunikace

Bruselští eurokraté chtějí podkopat základní práva. Plánované nařízení o sledování chatu je v rozporu s ústavními ustanoveními Německa a Rakouska (v četně České republiky), stejně jako s Evropskou úmluvou o lidských právech. Kdo jsou zde skuteční nepřátelé ústavy?

Za technokratickým názvem „Nařízení o prevenci a boji proti pohlavnímu zneužívání dětí“ ( COM/2022/209 final ) se skrývá nic menšího než pokus o demontáž poslední bašty soukromé komunikace. Oficiálně má nový zákon EU chránit děti před záběry zneužívání dětí. Ve skutečnosti však pokládá základy pro komplexní dohled nad veškerou digitální komunikací.

V budoucnu by poskytovatelé aplikací pro zasílání zpráv, e-mailových služeb a cloudových úložišť mohli být povinni prohledávat všechny zprávy, fotografie a videa svých uživatelů a vyhledávat údajně podezřelý materiál. Evropská komise to označuje jako „detekci, hlášení, odstranění a blokování“. Ve skutečnosti to znamená, že každá soukromá zpráva by byla monitorována – bez soudního příkazu, ale automaticky, trvale a „preventivně“.

Jádrem sledovacího systému jsou tzv. „detekční příkazy“. Úřady by je mohly použít k tomu, aby poskytovatelům nařídily skenovat veškerou komunikaci konkrétních osob – a to i tu, která je ve skutečnosti šifrována od začátku do konce. Vzhledem k tomu, že poskytovatelé technicky nejsou schopni číst šifrovaný obsah, má skenování probíhat přímo na zařízeních občanů. Termín je „skenování na straně klienta“. Ve skutečnosti se jedná o ekvivalent digitálního příkazu k prohlídce a provádí se bez soudního příkazu.

Tím se vyvrací staletí stará zásada: soukromí korespondence a telekomunikací. Článek 10 německé ústavy jednoznačně stanoví: „Soukromí korespondence, jakož i soukromí poštovní a telekomunikační komunikace, je nedotknutelné.“ Toto základní právo chrání soukromou komunikaci – bez výjimky a bez výhrad. Lze jej zrušit pouze na základě soudního příkazu. Nařízení EU se však snaží tento vztah zvrátit.

I v Rakousku je tato ochrana pevně zakotvena v ústavě. Článek 10a Základního zákona z roku 1867 zaručuje mlčenlivost o korespondenci a článek 8 Evropské úmluvy o lidských právech – který má v Rakousku ústavní status – chrání korespondenci každé osoby před zasahováním státu. Tyto normy tvoří základ liberální demokracie. Každý, kdo je podkopává, neútočí jen na právo, ale na samotný základ právního státu.

Ale přesně to Brusel plánuje. Evropská komise chce zavést infrastrukturu, která z technického sledování udělá standardní praxi. Takže zatímco mainstreamové strany tvrdí, že AfD je „protiústavní“, prakticky přihlížejí, jak se Brusel snaží podkopat základní práva. Německá a rakouská federální vláda zatím neoznámily žádné veto, pouze částečnou kritiku. Bez takového veta by se však CDU/CSU a SPD, respektive ÖVP, SPÖ a NEOS, ukázaly jako komplici v protiústavní operaci EU. A to jsou strany, které se vydávají za superdemokraty a chtějí využít všech dostupných prostředků k boji proti skutečně demokratickým stranám, jako je AfD nebo FPÖ, které prosazují větší přímou demokratickou účast občanů. Kdo jsou tedy skuteční nepřátelé ústavy?