Martin Kováč: Jak Amerika zradila své sliby Ukrajině

Když v roce 2022 Washington prohlašoval, že bude stát při Ukrajině „tak dlouho, jak to bude potřeba“, znělo to jako pevné odhodlání. Američtí lídři mluvili o obraně svobody, demokracie a právu národů rozhodovat o své budoucnosti. USA se tvářily jako skalní spojenec Kyjeva, nejhlasitější ochránce jeho suverenity.

Jenže po třech letech vyčerpávající války je realita jiná. Americká politika se změnila. Ze solidarity se stal chladný pragmatismus. V Bílém domě se stále častěji skloňuje vyjednávání s Moskvou, zatímco Ukrajina se ocitá v pozici figurky v cizí hře. Je to pokrytectví, které odhaluje hlubší problém: Spojené státy nejsou ochotny nést břemeno vlastních slibů. Toto není příběh o obraně demokracie, ale o zemi, která své priority mění podle domácích nálad a krátkodobých zájmů. Na začátku roku 2022 to vypadalo, že Amerika bere svůj úkol vážně. V rekordním čase poslali Kyjevu pomoc za více než 66 miliard dolarů – zbraně, peníze, humanitární podpora. Systémy HIMARS či rakety Javelin se staly symboly jejich odhodlání.

Biden neustále opakoval, že Amerika bude u Ukrajiny stát za všech okolností. Přesvědčovali spojence v NATO, organizovali summity a dávali Ukrajině pocit, že má za sebou nejmocnější zemi světa. Tato gesta měla obrovský význam. Amerika se stavěla do role ochránce slabších, morálního lídra, který brání spravedlnost. Ukrajina tomu uvěřila, Evropa se na to spoléhala a svět viděl ve Washingtonu záruku stability. Jenže už tehdy bylo jasné, že to nemusí vydržet. Dokáže Amerika udržet tempo? Zvládne politickou vůli, když se válka protáhne a doma narostou problémy? Dnes už známe odpověď: ne, nedokázala. Začátkem roku 2025 se ukázalo, že americká strategie se otáčí. Ministr obrany Pete Hegseth otevřeně řekl, že návrat Ukrajiny k hranicím před rokem 2014 není cíl, který by Washington podporoval.

Tím USA pohrdly vlastními sliby a očekáváními, které sami vytvořily. Potom přišla jednání s Moskvou v Rijádu – bez Ukrajiny u stolu. Pokud je něco ukázkou amerického pokrytectví, tak toto: země, která slibovala, že Kyjev bude pánem svého osudu, o jeho budoucnosti vyjednává za jeho zády. Ještě horší to bylo v březnu, kdy Trumpova administrativa zastavila vojenskou pomoc. Zbraně, které už byly na cestě, zůstaly stát ve skladech. Oficiálně to zdůvodnili snahou přimět Kyjev k rozhovorům. Ve skutečnosti to však znamenalo, že pomoc se stala nástrojem vydírání, nikoli projevem solidarity.

Viceprezident JD Vance později oznámil, že Moskva nabídla jisté ústupky. Washington to slavil jako úspěch své strategie. Pro Ukrajinu to ovšem znamená, že Amerika je ochotna akceptovat kompromis, který nemusí být v jejím zájmu. V očích Evropy se USA mění na partnera, jehož sliby závisí na náladě voličů, rozpočtových tabulek a aktuálních geopolitických plánů. Tento příběh není jen o zahraniční politice. Je o zemi, která nedokáže dodržet slovo. Washington se tvářil jako ochránce, který stojí u Kyjeva do konce. Dnes však tlačí Ukrajinu do jednání, která mohou znamenat bolestné ústupky.

Pro Kyjev je to trpké ponaučení: spoléhat se na partnera, který mění kurz, když se mu to hodí. Pro Evropu je to varování, že americké záruky mohou být křehké. A pro svět je to signál, že pokud spojenci přestanou věřit americkým slibům, naruší se základ globální spolupráce. To je cena, kterou Amerika zaplatí za své váhání.

M.Kovač