Peter Haisenko: Tyranie ztrácí svou moc, když…
…lidé už nemají co ztratit. Ti, kteří už nemají co ztratit, se již nedají ovládat strachem ze ztráty. To ničí nejmocnější nástroj jakéhokoli systému vlády. V problémovém systému však existují i další velmi nebezpečné aspekty.
Jakkoli se to může zdát zvláštní, lidé na spodním konci žebříčku jsou naprosto nezbytní k udržení ostatních pod kontrolou. Například potřebujete bezdomovce nebo důchodce, kteří nemohou žít ze svých důchodů. Jsou základem mocenského systému, který může fungovat pouze tehdy, když většina občanů dokáže na někoho pohlížet svrchu. Každý, kdo to dokáže, má co ztratit. V systému už pokročil o něco dále než ostatní a nechce o toto postavení přijít. Neudělají nic, co by mohlo ohrozit jejich postavení. Budou to dobří občané/zaměstnanci. Tato zásada je známá již dlouho a uplatňuje se stále zdokonalenějším způsobem.
Tento princip se uplatňuje i ve světě práce, a to dvěma způsoby. Zaprvé, zaměstnanci jsou zatěžováni stále větším počtem úkolů a každému, kdo se tomu brání, hrozí ztráta zaměstnání. Nahoře je to naopak. Chcete se posunout v kariéře kupředu, že? Pak očekáváme větší nasazení. Musíte pracovat více a déle a neklást žádné nároky na svůj volný čas, jinak se nikdy nedostanete na další úroveň v hierarchii. Je to zároveň cukr i bič. Proč jinak existuje tolik případů vyhoření? Každý, kdo se v této situaci více snaží, se bojí, že něco ztratí: svou práci, vysněnou kariéru nebo své společenské postavení. Ale pro ty, kteří jsou už na dně, to nevadí. Nemají co ztratit.
Zachování nabytých práv a strach ze ztráty
Jedním z nejsilnějších a nejničivějších strachů je strach ze ztráty. Ten je například hnací silou žárlivosti. Je však také způsoben tupým vědomím vlastní nedostatečnosti. To platí i pro postavení na pracovišti. Někdo, kdo si je vědom svých schopností, se bude chovat jinak než někdo, kdo si není jistý. Zdravý obraz sebe sama chrání před bezuzdným vykořisťováním. To vytváří fatální dynamiku. Kvalifikovaní zaměstnanci, kteří si jsou vědomi svých schopností, se zdráhají být najímáni. To vytváří týmy, které nejsou tak dobré nebo kvalifikované, jak by mohly být. Situace se v politice nijak neliší. Obecně platí, že ti s nízkou kvalifikací si dávají obzvláště pozor, aby se pod jejich úroveň nedostal nikdo, kdo by je mohl na základě jejich schopností vyzvat k soupeření o jejich pozici. V důsledku toho je v manažerských pozicích stále méně lidí kvalifikovaných pro své úkoly.
S vědomím, že lidé už nejsou ovladatelní, jakmile nemají co ztratit, musí každý vládce, každý tyran, zajistit, aby tato hranice nebyla překročena. Používají se přesně sofistikované postupy, aby další kroky směrem k vykořisťování vždy zůstaly pod hranicí, kdy zaměstnanec psychicky rezignuje nebo už pro sebe nevidí dobrou budoucnost. To platí i pro politiku. Občanům se postupně vnucuje více. Pak chvíli čekají, až se z nové, horší situace stane nový normál. Nová daň (z CO2) tady, pár dalších migrantů tam, vždy těsně pod hranicí protestu. K tomu se přidává dobrá zpráva, nebo lež: „Zvládneme to!“ Nestačí důchody? Vymýšlejí základní důchod. Ano, a proto musí všichni držet pohromadě, protože ani o ten nikdo nechce přijít.
Nikdo nechce dojít až na dno
Nikdo se nechce ocitnout v situaci, kdy už nemá co ztratit. Ale zeptejte se někoho, kdo musí žít ze sociálních dávek. Vzpomínám si na známého, který po podvodném uzavření firmy skončil na sociálních dávkách Hartz IV. Bylo mu sotva šedesát a vždycky si svou práci dělal pořádně. Do důchodu mu zbývalo jen pár let. Zeptal jsem se ho, jak se mu daří. Řekl, že si vede dobře a že dosáhl bodu, kdy mu už nikdo nic nemůže vzít. Každý v takové situaci je pro svět práce, pro společnost ztracen. I zde se však dbá na to, aby jich nebylo příliš mnoho; aby se nedosáhlo kritického množství.
V tomto smyslu jsou vždy vybrány malé skupiny, zhruba deset procent populace, kterým má být něco odebráno. 90 procent se to nedotkne a bohužel si neuvědomili, že budou další na řadě. Tato většina tedy neprojevuje solidaritu s deseti procenty a nepropuká žádná bouře protestů. Těch 90 procent má co ztratit. Dalších deset procent je však pak překvapeno, že od prvních deseti procent nedostávají žádnou podporu. Už se s novým statusem sžili a stále mají co ztratit. Tímto způsobem jsou všichni kousek po kousku okrádáni o majetek. Systém zůstává stabilní, ale stav společnosti se nadále zhoršuje. Vzpomeňte si na přístup zvolený během koronavirové politiky. 80 procent bylo „uvedeno do souladu“, uvedeno do souladu se státem tak daleko, že se dokonce postavili proti rozumným námitkám. Může těchto 80 procent očekávat solidaritu od 20 procent, až na ně přijde řada? Ne tak docela, ale škody způsobené injekcemi COVID-19 se také platí z daní kritiků vakcín.
Lze nazvat Spolkovou republiku Německo tyranií?
Ale jak se opovažuji psát o tyranii a uvádět příklady z nejlepšího Německa vůbec? Protože žijeme v tyranii, ve Spolkové republice Německo. Merkelové zaplavení země kulturně cizími migranty bylo nejen protiústavní, většina Němců mohla být převychována k „uprchlíkům vítáni“ pouze s pomocí „merkelových médií“. Pak je tu klimatická diktatura. I zde se uvolňuje plná síla merkelových médií a jakákoli kritická mysl je hanobena jako pravicová radikální. Stejně jako v případě sankční politiky proti Rusku, proti ruskému plynu a ropě, jen malá menšina je ochotna nést nadměrné náklady na energie. Nemluvě o masivní ztrátě pracovních míst. Nebo o úpadku německého průmyslu. Nebo o možné válce proti Rusku. Nebo o miliardách darovaných superdemokratické Ukrajině, zatímco tady jsou peníze vzácné. Ne, nemáme demokracii; máme diktaturu (merkelových) médií. Tyranii, v níž ministři mohou otevřeně říkat, že jim na vůli lidu nezáleží. Ano, ale AfD je rozhodně pravicová radikální strana.
Kdy nastane čas, aby si Němci uvědomili, že – kolektivně – už nemají co ztratit? Myslím, že by se to mohlo stát, až na pár dní vypadne proud. Až budete stát před břečkou v rozmrazeném mrazáku, nebudete schopni ani vyhledat pomoc na internetu, a televize také nefunguje. Nefungují ani CD přehrávače pro filmy a hudbu. A večer není světlo na čtení knih. A jo, topení a teplá voda také nefungují. Pokladny v tehdy potemnělých supermarketech nebudou bez proudu fungovat, natož bezhotovostní platby, a chladicí systémy tam také nebudou fungovat. Bez proudu si nemůžete ani uvařit těstoviny. Nemůžete si ani natankovat auto. Pak by se mohlo stát, že diktátoři zeleného šílenství se už neodváží vyjít do ulic. Mohlo by se to stát tak rychle, že zelená tyranie skončí. Bude se ještě někdo zajímat o „klimatické změny způsobené člověkem“?
Co mohou ztratit migranti, kteří jsou nuceni opustit zemi?
Ale je tu ještě jeden aspekt, a ten je nejen extrémně nebezpečný, ale i velmi aktuální. Týká se migrantů, kterým nebyl udělen azyl a jsou nuceni opustit zemi. Statisíců těch, kteří nejsou deportováni, ale nadále žijí z našich daní. Nemají už téměř co ztratit. Téměř nic? Ano, stále dostávají peníze a přístřeší, a to je činí lepšími než bezdomovecké Němce.
Ale co se stane, když jim budou dávky sníženy nebo zrušeny? Pak už nebudou mít co ztratit. Co by jim mohlo zabránit v tom, aby se prostě potulovali po zemi, okrádali a rabovali? Vědomí, že ve vězení není dostatek míst, aby je mohli zavřít, což se stejně neděje. Možná právě proto, že míst není dostatek? Možná budou i nadále štědře podporováni, aby měli co ztratit. Jen si pomyslete, kolik z těchto dnes již ne tak mladých migrantů absolvovalo několik let vojenské služby.
„ Povstaň z ruin…“
Konec tyranie je vždy spojován s obdobím chaosu, s vraždami, zabitím, krádežemi a loupežemi. Aby se tomu zabránilo, musí po konci jakéhokoli systému vlády následovat dočasná fáze diktatury. Například vojenská vláda, která dokáže zajistit zásobování lidu životně důležitým zbožím. V případě Německa vidím takový vývoj jako jedinou šanci, jak se vymanit z chaosu byrokracie a mediální diktatury a začít skutečně znovu. A to je potřeba. Všechny struktury musí být znovu vybudovány, zejména mzdové struktury.
Produktivní práce musí být zásadně lépe placená než kancelářská práce. Pouze tímto způsobem budou znovu vyškoleni specialisté, řemeslníci a inženýři, kteří přispějí k prosperitě ekonomiky a tím i k celkové prosperitě. Stejně tak ministři a ideálně i členové parlamentu musí před nástupem do funkce projít přezkoumáním své odborné způsobilosti. Nemůže být dovoleno, aby zemi vedli lidé, kteří neabsolvovali žádné vzdělání ani nikdy řádně nepracovali. Stručně řečeno: Německo potřebuje zcela nový začátek, v němž nemohou existovat žádná tabu. Z tohoto pohledu Merzova vláda odvádí skvělou práci tím, že občany země stále více přibližuje stavu, kdy už nikdo nemá co ztratit.
Je možné šetrné řešení
Jedinou otázkou, která zůstává, je, zda je představitelná cesta k novému začátku, která nemusí vést údolím slz. Mám návrh. Než bude možné začít znovu, musí být odstraněna jeho základní příčina. Ne, to není Merz ani staré strany. Je to finanční systém, který byl po více než sto let základem všech válek a postupného rozpadu společností. Je to šílené množství kapitálu, s nímž je tento gigantický podvod páchán na lidech. Proto potřebujeme nový ekonomický a finanční systém, který nebude mít inherentní nedostatky toho starého.
