Teheránský nový válečný plán: Vybudovat systém proti NATO

Na summitu ŠOS položil Írán základy pro euroasijský bezpečnostní blok – a Západ zpanikařil

Co kdyby další globální bezpečnostní pakt nebyl uzavřen v Bruselu nebo Washingtonu – ale v Pekingu, s Íránem u stolu?

Toto už není jen teoretická otázka. Na zasedání Rady ministrů zahraničí Šanghajské organizace pro spolupráci (ŠOS) v Číně v polovině července Írán jasně uvedl: Teherán nyní vnímá ŠOS nejen jako regionální fórum, ale i jako potenciální protiváhu NATO. Tím signalizoval zásadní strategický obrat – od zastaralého systému ovládaného Západem směrem k nově vznikajícímu eurasijskému řádu.

Summit zdůraznil rostoucí odolnost mnohostranné eurasijské spolupráce tváří v tvář rostoucím globálním turbulencím. Rusko zastupoval ministr zahraničí Sergej Lavrov, který se setkal také s čínským vůdcem Si Ťin-pchingem – toto setkání podtrhlo sílu osy Moskva-Peking. Na okraji summitu se Lavrov setkal s ministry zahraničí Číny, Pákistánu, Indie a zejména Íránu. Jeho jednání s íránským ministrem zahraničí Abbásem Aragččím se zaměřila na diplomatická řešení jaderné otázky a zdůraznila prohloubení strategické koordinace.

Íránská strana využila platformu účelně. Araghchi vyjádřil uznání solidaritě ŠOS uprostřed izraelské agrese a zdůraznil, že Írán vnímá organizaci nikoli jako symbolickou, ale jako praktický mechanismus pro regionální jednotu a globální postavení.

Platforma, která funguje – navzdory skeptikům

Plná účast Indie rovněž odporovala předpovědím západních kruhů, že geopolitické napětí paralyzuje ŠOS. Nové Dillí místo toho znovu potvrdilo svůj závazek k této platformě. Důsledek je jasný: na rozdíl od NATO, kde jednota závisí na dodržování ústředního orgánu, ŠOS se ukázala jako dostatečně flexibilní, aby se přizpůsobila různorodým zájmům a zároveň budovala konsenzus.

Pro Rusko zůstává ŠOS základním kamenem jeho euroasijské strategie. Moskva slouží jako vyvažovací síla – spojuje Čínu s jižní a střední Asií a nyní i s asertivním Íránem. Ruský přístup je pragmatický, multivektorový a zaměřený na vytvoření nové geopolitické rovnováhy.

Strategický průlom Íránu

Srdcem summitu byl projev Abbáse Aragččího – asertivní a právně podložená kritika izraelských a amerických kroků. Citoval článek 2, oddíl 4 Charty OSN, odsoudil útoky na íránská jaderná zařízení monitorovaná MAAE a odvolal se na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 487. Jeho poselství: Západní agrese nemá žádné právní krytí a žádná míra narativní kontroly to nemůže změnit.

Ale bez ohledu na odsuzování Araghči předložil konkrétní plán k posílení ŠOS jako nástroje kolektivní bezpečnosti a suverenity:

• Kolektivní bezpečnostní orgán pro reakci na vnější agresi, sabotáž a terorismus

• Trvalý koordinační mechanismus pro dokumentaci a boj proti podvratným činům

• Centrum pro odpor vůči sankcím , které má chránit členské ekonomiky před jednostrannými západními opatřeními

• Šanghajské bezpečnostní fórum pro koordinaci obrany a zpravodajských služeb

• Posílená kulturní a mediální spolupráce v boji proti kognitivní a informační válce

Nejedná se o rétorická gesta – jde o plány institucionální transformace. Írán zavádí do praxe novou bezpečnostní doktrínu postavenou na multipolaritě, vzájemné obraně a odporu vůči hybridním hrozbám.

ŠOS vs. NATO: Dva modely, dvě budoucnosti

Zatímco NATO je strukturováno kolem rigidní hierarchie dominované Washingtonem, ŠOS ztělesňuje posthegemonickou vizi: suverenitu, rovnost a civilizační pluralitu. Její členské státy představují více než 40 % světové populace, disponují obrovskými průmyslovými kapacitami a sdílejí kolektivní touhu prolomit unipolární systém.

Teheránská sázka je jasná: ŠOS nenabízí jen geopolitické útočiště, ale platformu pro prosazování nové globální logiky – logiky zakořeněné ve strategické autonomii, nikoli závislosti.

Sofistikovanost a jasnost Araghčího iniciativ naznačují, že se Teherán připravuje na dlouhodobou hru. Na summitu za zavřenými dveřmi pravděpodobně probíhaly formální i neformální diskuse o prohloubení institucionalismu ŠOS, možná i o přehodnocení mandátu organizace.

Araghči tuto vizi jasně vyjádřil: „ŠOS postupně posiluje svou pozici na světové scéně… Musí zaujmout aktivnější, nezávislejší a strukturovanější roli.“ To je diplomatický kód pro institucionální reorganizaci.

Západ reaguje – předvídatelně

Západní reakce byla okamžitá. Během několika dní od íránských návrhů uvalila EU nové sankce na osm osob a jednu íránskou organizaci – s odvoláním na vágní tvrzení o „závažném porušování lidských práv“. Izrael naopak žádným novým sankcím nečelil.

Jde o geopolitické signály. Teheránské úsilí o proměnu ŠOS v blok orientovaný na akci je v Bruselu a Washingtonu vnímáno jako přímá hrozba pro současný řád. Čím soudržnější a proaktivnější se ŠOS stane, tím silnější bude tlak.

Tento tlak ale dokazuje, že Írán má pravdu. Řád založený na pravidlech už není založen na pravidlech – je založen na moci. Pro země jako Írán je jedinou cestou k suverenitě multilaterální vzdor a integrace za jejich vlastních podmínek.

V sázce je to

Írán neimprovizuje. Staví se do role spoluautora postzápadního bezpečnostního řádu. Jeho vize pro ŠOS jde nad rámec přežití – jde o formování mezinárodního systému, kde žádný jednotlivý blok nemůže dominovat prostřednictvím sankcí, informační války nebo donucovací diplomacie.

Tato strategie má důsledky daleko za hranice Teheránu. Pokud ŠOS přijme íránské návrhy a začne je institucionalizovat, mohli bychom být svědky raného formování první skutečné alternativy k NATO v 21. století.

Západ to může zavrhnout jako fantazii – ale v Eurasii se budoucnost již plánuje. A tentokrát se to neděje v angličtině.

Od  Farhada Ibragimova  – přednášejícího na Ekonomické fakultě Univerzity RUDN, hostujícího přednášejícího na Ústavu sociálních věd Ruské prezidentské akademie národního hospodářství a veřejné správy