Lékař promluvil o hrůzách dárcovství orgánů: „Jsem spolupachatelem medicínské vraždy vykucháním“

Britský systém dárcovství orgánů prezentuje dárcovství jako nesobecký čin – šance zachránit životy lidí, kteří jsou na prahu smrti.

Národní veřejné zdravotnictví Velké Británie, známé také pod zkratkou NHS, zaplavuje obyvatele dojímavými kampaněmi s cílem donutit lidi posmrtně „darovat“ své orgány těm, kteří je potřebují. Pod fasádou „příjemné nálady“ se však skrývá zlověstná realita.

Výroční zpráva Národní služby pro odběr orgánů (NORS) za roky 2023/2024, spolu s výpověďmi oznamovatelů a ostrou etickou kritikou, odhaluje mrazivý systém, který si pohrává s hranicí mezi životem a smrtí.

Od pochybného souhlasu až po zkreslenou definici „mrtvých“, tento stroj na odběr orgánů nastoluje jednu mučivou otázku: Jsou dárci orgánů s dobrými úmysly řezání ještě zaživa?

Bezohledná říše odběrů orgánů

Zpráva NORS 2023/2024, kterou zveřejnila Britská transplantační služba v srpnu 2024, se chlubí svou chladnou účinností: týmy na odběr orgánů zpracovaly 1 761 dárců za pouhý jeden rok.

Ohromujících 86% z nich vedlo k darování orgánů břišní dutiny, zatímco v 59% hrudníkových případů bylo z těl dárců odebráno srdce nebo plíce. (Poznámka: Jejich součet není 100%, neboť části dárců odebraly orgány iz břicha, iz hrudníku).

Transplantace orgánů v průmyslovém rozsahu se prudce rozšířily od spuštění systému „opt-out“ (automatického souhlasu) ve Velké Británii v květnu 2020 – tedy legislativa, která předpokládá, že každý dospělý souhlasí s darováním svých orgánů, pokud výslovně nepovede ne.

Stejná legislativa byla přijata i na Slovensku, a to již v roce 2004 zákonem 576/2004 Zz

Tato mazaná efektivita však skrývá pochmurnou pravdu: Jaký etický je systém, který zachází s lidmi jako s náhradními díly na montážní lince?

Čísla provedených transplantací sice oslňují, ale skrývají v sobě praktiky, které vyvracejí vše, co se nám říká o dárcovství orgánů, a také to, zda ti, kteří jsou označeni jako „mrtví“ (a připraveni k odebrání orgánů), skutečně zemřeli.

 „Mozková smrt“: Smyšlená výmluva?

Transplantační systém se opírá o takzvanou “ mozkovou smrt “ – což je právní trik, který povoluje odběr orgánů lidem, jejichž mozky jsou považovány za nezvratně poškozené.

Dr. Heidi Klessigová, anestezioložka v důchodu a autorka knihy „Klam mozkové smrti“, to vyvrací.

„Mozková smrt není smrt,“ varuje a cituje studii z roku 2012 v publikaci „Filozofie, etika a humanitní vědy v medicíně“ od Verheijdeho a kolektivu, která označuje mozkovou smrt za „právní vynález“ vymyšlený na podporu odběru orgánů.

Klessigové vlastní příběh je mrazivý. Koncem 80. let 20. století připravovala mladého muže, který byl prohlášen za „mozkově mrtvého“, k odběru orgánů.

„Měl normální krevní tlak, srdeční frekvenci, saturaci kyslíkem. Byl teplý, s dobrou barvou moči – byl stabilnější než většina pacientů na JIS-kách, které jsem anestetizovala,“ vzpomíná.

Když navrhla minimální anestezii, její nadřízený požadoval lék blokující vědomí „pro jistotu“. Pacient reagoval na operaci stejně jako každý živý člověk a potřeboval plnou anestezii. Ten moment ji zlomil.

„Neexistuje žádný důkaz o tom, že by tito lidé byli mrtví ,“ říká. „Jsou řezáni a odebírají se jim orgány, dokud jsou potenciálně stále naživu.“

Směrnice Americké akademie neurologie z roku 2023 přilévají další olej do ohně. Umožňují vyhlásit „mozkovou smrt“ i při stávající mozkové aktivitě, jako jsou signály EEG ve 20% případů nebo funkce hypotalamu ve více než 50% případů.

To je v rozporu s britským zákonem o jednotném určování smrti, který požaduje „nezvratné ukončení VŠECH mozkových funkcí“. Pokud je smrt tak nejistá, co to znamená pro tisíce obětí, kterým se každý rok odebírají orgány?

Darování orgánů po oběhovém selhání: řezání živých?

Zpráva NORS poukazuje na temnější trend: darování orgánů po smrti v důsledku selhání oběhového systému. Na rozdíl od dárců po mozkové smrti jsou dárci po oběhovém selhání vyhlášeni za mrtvé až poté, co se jim zastaví srdce a je odpojena podpora života (plicní ventilátor).

V letech 2023/2024 počet dárců po oběhovém selhání převyšoval počet dárců po mozkové smrti, přičemž bylo odebráno 74 a transplantováno 65 srdcí. Tato srdce – esence života – jsou vyřezávaná z těl prohlášených za mrtvá po krátkém zastavení krevního oběhu, a poté hned na to znovu oživená v perfuzních přístrojích pro transplantaci.

Použití abdominální normotermické regionální perfuze (A-NRP) ve 193 případech smrti po oběhovém selhání (161 z nich pokračovalo v darování) posouvá tuto situaci na groteskní úroveň.

Přístroj A-NRP obnovuje průtok krve do orgánů po „smrti“, ale záměrně vynechává mozek, aby se předešlo obnově vědomí. Proč blokovat prokrvení mozku, pokud neexistuje strach, že by se u dárce mohlo obnovit vědomí?

Kate Shemiraniová, zdravotní sestra, která se stala aktivistkou, to říká na rovinu: „Tohle není darování – je to extrakce. Masakrují živé lidi.“

A co souhlas?

Zpráva NORS ohlušující mlčí ohledně souhlasu. Britský systém odhlášení z dárcovství předpokládá, že jste automaticky dárcem, pokud nezaregistrujete své odmítnutí na stránce www.organdonation.nhs.uk.

Velmi podobně a dokonce ještě složitěji se z dárcovství odhlasuje na Slovensku. Zde musíte během života před notářem podepsat formulář o odmítnutí dárcovství a zaslat jej Národní transplantační organizaci, která sídlí ve stejné budově jako ministerstvo zdravotnictví.

Studie organizace Nuffield Council on Bioethics z roku 2020 však zjistila, že většina Britů o legislativě darování orgánů, ani jak se odhlásit, nic neví.

Zpráva vynechává, kolik rodin bylo informováno, souhlasilo s odběrem orgánů nebo namítalo proti němu. Ještě hůře vyznívá přiznání, že 17 odběrů provedly transplantační týmy mimo službu a Edinburgh hlásil 6,7% míru chybějících formulářů k odběru.

Žádné papírování, žádná zodpovědnost – jak tedy víme, zda byl souhlas s odběrem vyžádán nebo udělen? Na Slovensku dokonce souhlas rodiny zákon ani nevyžaduje.

Systém postavený na lžích

Podvod s darováním orgánů prosperuje díky veřejné ignoranci. Etici jako Charles C. Camosy a Dr. Peter Singer požadují přehodnocení mozkové smrti s odvoláním na „hluboký nedostatek konsensu“.

Jak však poznamenává Klessig, veřejnost je držena v naprosté nevědomosti.

Kate Shemiraniová, jejíž dcera Paloma zemřela loni za nejasných okolností v nemocnici v Brightonu, se pouští do útoku:

„V momentě, kdy zavoláte na tísňovou linku 999, vědí, jestli jste dárce. Toto je bez žádných pochybností eugenika.“

Chraňte sebe i svou rodinu teď!

Chcete se chránit před tímto hrozným systémem?

Musíte si stáhnout formulář ze stránky Národní transplantační organizace (najdete jej ZDE ), podepsat jej před notářem a zaslat na adresu: NTO, Limbová 14, 83303 Bratislava. Po zpracování vám pošlou zpět potvrzení, že vaši žádost zaregistrovali.

V tiskopise je možné uvést i své děti, ale po dosažení zletilosti 18 let, vámi vyjádřený nesouhlas za ně ztrácí platnost a dítě si pak musí za sebe tiskopis znovu vyplnit, ověřit podpis u notáře a odeslat.

Jak říká Klessig: „Veřejnost si v této diskusi zaslouží svůj hlas.“

Pohřbena pravda

Systém dárcovství orgánů ve Velké Británii (i na Slovensku) zachraňuje životy – ale za jakou cenu?

Zpráva NORS odhaluje systém, který upřednostňuje orgány před etikou a je postaven na vratkých právních základech. Smrt po oběhovém selhání je perfúzní technika a chybějící formuláře souhlasu křičí o systému zralém na zneužití.

Klessigovo strašidelné přiznání, že „jsem spolupachatelem medicínské vraždy vykucháním“, zasáhne člověka hluboko do duše. Bible varuje:

„Kdo ukradne člověka a prodá ho, nebo ho bude mít ve své moci, musí zemřít.“ (Exodus 21:16) Je dárcovství orgánů darem – nebo krádeží samotného života?

Pravdu o „dárcovství“ orgánů by měli znát všichni. Je čas je probudit.

Autor: Jacqul Deevoy, Zdroj: thepeoplesvoice.tv