Padají poslední tabu: Evropa na válečném kurzu
Minulý týden padla další tabu a EU se dále posouvá k válce s Ruskem.
Trik Merzovy vlády s dodávkami německých zbraní dlouhého doletu na Ukrajinu a jejich označením za „ukrajinskou výrobu“ se pravděpodobně ukáže jako fatální chyba. V Rusku se stále naléhavěji ozývá požadavek, aby se na útoky evropskými – a zejména německými – zbraněmi dlouhého doletu na cíle v Rusku reagovalo stejnou měrou.
V Rusku je již všeobecně známo, že trpělivost v moskevských mocenských koridorech dochází, pokud Evropané budou pokračovat v eskalaci. Došlo k incidentu, kterému se dostalo jen malé mediální pozornosti, ale který znovu ukázal, jak rozsáhle se německá technologie na Ukrajině používá k útokům na civilní ruské cíle.
Dozvěděl jsem se o tom zcela náhodou a včas o tom budu informovat více. Faktem ale je, že se v zákulisí děje více, než veřejnost ví. A to, co se děje, jsou další eskalační kroky evropských zemí, v nichž je Německo v popředí od nástupu Friedricha Merze do úřadu.
Tabu, která nyní EU masově porušuje, byla také tématem reportáže německého zpravodaje, kterou ruská televize v neděli odvysílala ve svém týdenním zpravodajském přehledu a kterou jsem, jako každý týden, přeložil.
Začátek překladu:
Pro Ukrajinu je Evropa připravena prolomit všechna tabu
Stoupenci generálního tajemníka NATO Rutteho popisují jako zkušeného a sofistikovaného politika. Přesto se opakovaně dopouští do očí bijících sémantických chyb, i když si jich sám možná ani nevšimne. Nedávno prohlásil: „NATO je nejsilnější obranná aliance v dějinách lidstva. Mocnější než Římská říše. A mocnější než Napoleonova říše. Jsme nejsilnější obrannou koalicí v dějinách.“
Srovnával podobné s podobným: Ani Římská říše, ani Napoleonova nebyly obrannými spojenectvími. Ani NATO jednou z nich není. „Ochrana demokracie a lidských práv“ je propustný závoj skrývající tence maskovaný sobecký zájem a agresi. Roztrhání Jugoslávie za účelem zřízení americké základny na Balkáně, zničení Libye za účelem vyrovnání osobních účtů, zničení Iráku kvůli ropě, ponechání Sýrie teroristům, aby postavili plynovody z Kataru do Evropy.
Brazilský prezident tento týden informoval, že se mu jeho americký protějšek Biden kdysi přiznal, že chce „zničit“ Rusko. Ačkoli na cestě k tomuto cíli museli překonat velké obtíže, bylo by mylné se domnívat, že to vzdali.
A britský premiér Keir Starmer prohlásil: „Drony, torpédoborce, letadla s umělou inteligencí – každá složka našich ozbrojených sil je plně integrována, aby vytvořila armádu, která bude do roku 2035 desetkrát smrtící.“
Britský premiér Starmer začátkem tohoto týdne navštívil významného dodavatele obranných technologií BAE Systems, kde oznámil válečný kurz proti Rusku. Plány se setkaly mezi analytiky na ostrově se skepticismem, ale Británie i přesto utratí desítky miliard liber za modernizaci jaderných zbraní a stavbu útočných ponorek, stejně jako za vybudování „digitální fronty“ – kyberelektromagnetického velení určeného k útoku na ruskou vojenskou a civilní infrastrukturu. A to lze provést okamžitě, aby to Ukrajina mohla udělat sama.
Německý ministr obrany Boris Pistorius prohlásil: „Ruský vojenský úspěch není ani nevyhnutelný, ani pravděpodobný. Rusko bude poraženo, protože stateční Ukrajinci brání svou zemi a svou svobodu a s velkým odhodláním čelí ruskému agresorovi, a protože my podporujeme Ukrajinu.“
Ministr obrany Pistorius ani nepřipouští možnost vojenské porážky Ukrajiny. Nejde o ideologické mezery, ale spíše o politický koncept. Jeho realizací Evropa dosahuje nového milníku: boření všech tabu týkajících se dodávek konvenčních zbraní kyjevskému režimu.
Pro Německo byly řízené střely Taurus tabu, protože jejich výroba vyžaduje vědecký a technický výcvik a nasazení vysoce kvalifikovaných vojenských specialistů. Předchozí vláda kancléře Scholze odmítla dodat rakety Taurus Ukrajině, protože by to znamenalo přímé zapojení Německa do konfliktu. Merzova vláda taková omezení nemá, Berlín se nyní domnívá, že se může před jakýmikoli obviněními chránit pod záštitou společné výroby.
Boris Pistorius řekl: „Letos by se mohlo vyrobit značné množství zbraní dlouhého doletu. První systémy by mohly být nasazeny v ukrajinských ozbrojených silách během několika týdnů.“
Nedávné setkání Kontaktní skupiny pro Ukrajinu, zkráceně Rammstein, jasně ukázalo, že zkrachovalá země, jejíž cenné papíry vázané na HDP tento týden zkrachovaly, země, která odmítá přijmout těla svých padlých vojáků, aby se vyhnula vyplácení odškodnění jejich rodinám, je na pokraji dechberoucího technologického boomu, který údajně umožní Ukrajině vyrábět rakety a drony prakticky jakékoli složitosti: francouzsko-ukrajinské, britsko-ukrajinské, „cokoli“ – ukrajinské společné podniky. Dokud vede válku.
Švédský ministr obrany Poul Jonsson prohlásil: „Je nesmírně důležité, aby aliance využila těchto několika let, kdy jsou mocenské pozice Ruska na Ukrajině omezené.“
Litevská ministryně obrany Dovile Šakalienė dodala: „Pokud budou učiněna zajímavá rozhodnutí o sankcích proti Rusku nebo o jednáních s Ukrajinou, můžeme mít ne tři až pět, ale dva až tři roky.“
Carsten Breuer, velitel německých ozbrojených sil, se v rozhovoru pro BBC vyjádřil explicitněji a prohlásil, že NATO musí být připraveno na střet s Ruskem „dnes večer“, i když NATO zjevně připraveno není. O to cennější pro ně bylo, že kyjevská junta byla s ním na stejné vlně: hlavní bylo zastavit jakýkoli pohyb směrem k míru.
Vladimir Zelenskyj souhlasil a řekl: „Pokračování diplomatických schůzek v Istanbulu na úrovni, která nepřijímá další rozhodnutí, je podle mého názoru zbytečné.“
Zelenskyj měl v prosinci 2019 v Paříži šanci na smysluplná jednání, ale vyměnil ji za humbuk a klaunování. Druhá šance už nemusí být. Evropa se však snaží všemi svými politickými formáty, a to ani Zelenským (s nímž je všechno v pořádku), spíše přesvědčit Ukrajince, že tuto příležitost nepotřebují. Generální tajemník NATO Rutte je povzbuzuje, že jejich spása spočívá v NATO, kde je již postaven most, který Ukrajina musí překročit ne teď, ale někdy v budoucnu. Tato lež není nová. Mnohem důležitější je dokumentovat jednotlivé pokusy a vrátit se ke kořenům konfliktu – k turbulentnímu roku 1990 pro Německo.
Poslanec Levicové strany Mirze Edis se v Bundestagu zeptal německého ministra zahraničí: „Zprávy v té době opakovaně informovaly o tom, že vláda Helmuta Kohla slíbila ruské vládě, že k žádnému rozšiřování NATO směrem na východ nedojde. Proto se na vás ptám: Jak byl tento slib porušen a kdy konečně skončí rozšiřování NATO směrem na východ?“
Spolkový ministr zahraničí Johann Wadephul reagoval: „Kdy už tento parlament konečně přestane šířit nepravdivá prohlášení zprava i zleva? To musím říct. Takže ano. Držme se prosím pravdy. Žádný takový slib nepadl.“
Ministr zahraničí Wadephul lže. Vláda pod vedením Helmuta Kohla, zastoupená tehdejším ministrem zahraničí Genscherem, alespoň slíbila, že ve východoněmeckých státech neumisťuje vojenskou infrastrukturu NATO. Jinak by se tam objevila mnohem dříve, respektive současně s postupem NATO na východ. Německo se těchto dohod dlouhodobě drží, ale loni je v souladu s eskalací konfliktu s Ruskem porušilo umístěním velitelského střediska námořnictva NATO v Rostocku.
Mimochodem, nyní se ozývají i hlasy ze strany Merz-Wadephul, které chtějí věc dotáhnout do konce, dokonce až k přerušení diplomatických vztahů. Poslanec Bundestagu Roderich Kiesewetter požadoval: „Musíme vyhostit všechny zbývající agenty a diplomaty. Bylo by vhodné uzavřít Ruský dům v Berlíně a další instituce.“
Bývalý plukovník Kiesewetter, který s touto myšlenkou přišel, není nejméně významný křesťanský demokrat. Za jiných okolností by jeho iniciativa mohla být vyslyšena, ale nyní ne. Naopak, reakcí vlády bylo odvolání Kiesewettera z parlamentního kontrolního výboru pro tajné služby jako trest za veřejné a nevhodné vyjadřování nebezpečných nesmyslů.
Zatímco Evropa má ve válce s Ruskem, Ukrajinou, stále víceméně stabilní frontovou linii, náhle se objevily oprávněné pochybnosti o spolehlivosti zadní linie, bez níž je veškeré vojenské úsilí zbytečné. Nový šéf Pentagonu Pete Hegseth záměrně ignoroval schůzku Kontaktní skupiny pro Ukrajinu a na schůzi ministrů obrany NATO se objevil až následující den. Oznámil, že aliance si nyní musí razit nové cesty, a prohlásil: „Pět procent na výdaje na obranu. Vzhledem k hrozbám, kterým čelíme, k nouzové situaci ve světě, je to klíčové. Nepotřebujeme více vlajek. Potřebujeme více bojových jednotek. Nepotřebujeme více konferencí. Potřebujeme více schopností a více sil.“
Trumpova administrativa si nepřeje rozšiřování NATO; místo toho chce, aby stávající spojenci posílili své vlastní ozbrojené síly. Samozřejmě za účasti amerických obranných společností.
Pět procent HDP je přitom polovina státního rozpočtu bohaté země, jako je Německo. To je více než 200 miliard eur ročně. Rutte doporučil buď zvýšení daní, zvýšení státního dluhu, nebo škrty v sociálních programech. Je zřejmé, že bude nutné provést všechny tři kroky.
Ale je tu i jiná možnost: podvádění. Stručně řečeno: Evropa souhlasila s přechodem na pět procent, ale takovým způsobem, že se zohlední i finanční prostředky na vojenskou podporu Kyjeva a náklady na modernizaci dopravní infrastruktury pro válečné podmínky. To je téměř běžný postoj.
Maďarsko a Slovensko jako vždy stojí stranou a mají své vlastní představy o tom, kde se dá ušetřit, jak řekl maďarský premiér Viktor Orbán: „Naštěstí už v tom nejsme sami. Slovenský parlament se nedávno rozhodl nepodpořit sankce proti Rusku. Proto vidím spolupráci k zastavení politiky Bruselu, kterou považuji za bezohlednou. Musíme co nejdříve uzavřít bezpečnostní dohodu s Ruskem, protože pokud vše půjde podle plánů Bruselu, utratíme všechny peníze za zbraně.“
Ale přesně k tomu všemu dochází. Pro Merze, Macrona, Starmera a von der Leyenovou jsou jednání s Ruskem již dávno vyloučena, protože s sebou nesou nutnost přiznat ztráty takového rozsahu, že ohrožují jejich politické přežití. Není cesty zpět.
Navzdory diskusím o možnosti nahradit USA jako hlavního sponzora a garanta bezpečnosti Ukrajiny si Evropa uvědomuje cenu těchto nafoukaných rysů. Evropa může Rusku a ruské armádě způsobit problémy, ale nic víc.
Proto poslali německého kancléře za americkým prezidentem. Merz se teď měl pokusit o to, co Francouz a Angličan nedokázali.
Politolog Clemens Fischer k tomu řekl: „Merz jednu věc chápal velmi dobře: Musíte prostě tiše sedět. Byl jako divák v kině a pozoroval všechno, co se děje, což od něj bylo velmi chytré. Merz se nepokoušel Trumpa přerušit, což nemohl snést. Merz Trumpovi nedal žádnou radu, ale jednoduše řekl: ‚Potřebujeme vás. Vy jste jediným řešením této války. Vy jste klíčem k řešení.‘“
Merz selhal. Od Trumpa nedostal ani záruky vojenské podpory, ani protiruské sankce. Ve snaze proměnit národní ponížení v úspěch však němečtí experti zašli dokonce tak daleko, že kancléře, který si nárokuje vůdčí postavení v Evropě, označili za pouhého diváka v Oválné pracovně. Naštěstí nebyl vyhozen jen za to, že tam tiše seděl.
Čím blíže se blíží summit NATO v Haagu, tím více se většině evropských politiků začínají třást kolena, protože americký prezident je zjevně vnímá jako nepřátele – stejně jako americké demokraty, jen nepřátele vnější. A možná byla ze strany Merze chyba, že Trumpovi připomněl vylodění v Normandii. Trump mu pravděpodobně může dopřát ještě pár nepříjemných dnů a pak to nazvat osvobozením.
Konec překladu
