Andrew Korybko: Rusko-ukrajinská jednání se dostala do slepé uličky, kterou mohou prolomit pouze USA nebo hrubá síla
Nejrealističtějším scénářem pro Rusko by bylo, že se USA vážně pokusí donutit Ukrajinu k ústupkům, Rusko na žádné následné zoufalé ukrajinské provokace nereaguje zničujícím způsobem a Ukrajina krátce poté kapituluje, jakmile jí USA přeruší kontakt.
Druhé kolo nově obnovených rusko-ukrajinských rozhovorů v Istanbulu v pondělí nevedlo k žádnému pokroku směrem k míru. Obě strany si pouze vyměnily svá příslušná memoranda o svých předvídatelně předpokládaných vojensko-politických cílech s nulovým součtem a dohodly se na další výměně vězňů . Tento výsledek byl očekávaný, protože USA dosud nedonutily žádnou nebo obě strany k ústupkům. Pokud tedy USA nezakročí a nebudou úspěšné, může tuto patovou situaci prolomit pouze hrubá síla.
Pokud jde o možné řešení v podobě americké intervence, ta by, pokud k ní někdy dojde, měla různé formy s Ukrajinou a/nebo Ruskem. V prvním případě by USA musely věrohodně pohrozit, že Ukrajinu zcela odříznou od vojenské, zpravodajské a ekonomické pomoci, pokud nedodrží některé z ruských požadovaných mírových ústupků, a poté by je musely provést, pokud Zelenskyj odmítne. I když Evropané pravděpodobně nebudou následovat jejich příklad , nemohli by nahradit tehdy ztracenou roli USA v pomoci Ukrajině.
Pokud jde o formu, kterou by to mělo vůči Rusku, USA by musely zavést a poté vymáhat ochromující sekundární sankce proti všem ruským energetickým klientům bez výjimky, s důrazem na Čínu, Indii, EU a Turecko. Spolu s výše uvedeným, nebo místo toho vzhledem k bolestivým následkům, které by takové sankce mohly znamenat, by USA mohly také „eskalovat za účelem deeskalace“ zvýšením vojenské, zpravodajské a ekonomické pomoci Ukrajině, i když s rizikem války v důsledku chybného odhadu s Ruskem.
Pokud jde o možné řešení hrubou silou, i to by mělo z Ukrajiny a/nebo Ruska různé podoby, pokud k němu někdy dojde. Pokud jde o první možnost, Ukrajina by musela provést dostatek strategických úderů dronů proti Rusku, aby donutila Putina kapitulovat před Zelenského maximalistickými požadavky, ale bez vyprovokování zničující odvety s Orešniky (možná s taktickými jadernými zbraněmi). Tento cíl je však nereálný a prostředky jsou extrémně riskantní. I tak by se o to Ukrajina mohla pokusit.
Pokud jde o formu, kterou by to mohlo ze strany Ruska nabýt, Putin by musel výše zmíněnou odvetu schválit, aby donutil Zelenského kapitulovat před jeho vlastními maximalistickými požadavky, ale bez toho, aby Trumpa vyprovokoval k „eskalaci za účelem deeskalace“ v reakci ze strachu ze ztráty všech amerických investic do „Projektu Ukrajina“. Rusko by v takovém případě muselo být také připraveno reagovat na jakékoli zoufalé evropské provokace, jako je formální nasazení vojsk na Ukrajinu , a zároveň udržet USA stranou od boje.
Třetí možné řešení, které by některé mohlo napadnout, a to pokračování pozemní kampaně bez amerického nátlaku na kteroukoli ze stran a bez toho, aby se ani jedna strana „eskalovala za účelem deeskalace“ svým vlastním způsobem, by nevyhnutelně vedlo časem zpět k tomuto scénáři. Koneckonců, Trump by byl nucen buď Ukrajinu odříznout, nebo „eskalovat za účelem deeskalace“, pokud by se frontové linie zhroutily, v takovém případě by pak Ukrajina nebo Rusko mohly „eskalovat za účelem deeskalace“. Určitá eskalace by proto mohla být nevyhnutelná.
Vzhledem k této strategické dynamice by nejrealističtějším scénářem pro Rusko bylo, že se USA vážně pokusí donutit Ukrajinu k ústupkům , Rusko se na žádné následné zoufalé ukrajinské provokace zničujícím způsobem neodvetí a Ukrajina krátce poté kapituluje, jakmile jí USA přeruší kontakt. Trumpova nejnovější rétorika proti Putinovi a návrhu sankčního zákona jeho spojence Lindseyho Grahama bohužel naznačuje, že se na to nechystá, takže by se mohl odehrát nejhorší možný scénář.
