Ivo Šebestík: Mistrovství NATO v ledním hokeji

Vyloučení ruských hokejistů z mistrovství světa v ledním hokeji proměnilo tento svátek zimního sportu v pouhé „mistrovství NATO“. Postih Rusů (a s nimi i Bělorusů) totiž přinesl podobný efekt jako balíky západních sankcí vrhaných na Ruskou federaci. Stal se bumerangem, jaký se vrátil zpět svému vrhači.

Vyřadit ze soutěže jednoho z největších favoritů, a to nejenom kandidáta na jakoukoliv medaili, ale tým, který na každém mistrovství světa cílí na zlatou medaili, a jinou považuje za selhání, takový skutek de facto devalvuje medailové zisky všech ostatních úspěšných týmů. Jak se radovat ze zisku medaile, když byl ze soutěže vyřazen – aniž se čehokoliv dopustil – jeden z největších favoritů? To přece musí kalit radost z vítězství. Nebo snad ne?

Zastánci tohoto „exkluzívního trestu“ vybraného jen pro Rusy (a Bělorusy) budou argumentovat tím, že ruský tým není bez viny, neboť je to tým ruský a Rusko se přece dopustilo agrese proti cizímu státu. Takže se jedná o spravedlivý trest. Snad ani pirát s dřevěnou nohou z Ostrova pokladů nekulhal tak, jako tenhle argument. Pokud se omezíme jen na něj, a existují samozřejmě protiargumenty další a velmi silné, pak se tážeme, jak je možné, že se mistrovství světa mohou účastnit hokejisté ze Spojených států, které jsou jako mocnost skutečným neporazitelným mistrem světa v počtu a způsobech provedení nevyprovokovaných agresí v rozporu s mezinárodním právem? Američané na rozdíl od Rusů hrají, neboť Rusko není trestáno za svoji účast ve válce, ale za to, že je to prostě Rusko. A Západ trestá, protože je to prostě Západ, který se nachází tam, kde je, což pro něj rozhodně není žádná výhra.

Stejně tak se můžeme ptát, jak je možné, že z mistrovství světa v ledním hokeji nebyli vyloučeni hokejisté Kanady, jejíž celý parlament kompletně a ve stoje tleskal příslušníku jednotek SS?! Vždyť tohle je vlastně přiznání, jaké vylučuje polehčující okolnosti. Žádná dodatečná omluva zde neplatí. Tahle nevědomost by měla být trestná! Ale Kanaďané hrají. Rusové nehrají. Podíváme-li se na jiné sporty, opět vidíme, že jsou z účasti vylučováni exkluzívně ruští sportovci. Například na olympijských hrách startují bez omezení sportovci Izraele, který se dopouští genocidy obyvatelstva Palestiny, celá desetiletí drží anektovaná území, která mu nepatří, a docela běžné útočí raketami na teritoria suverénních států.

Takže, i na tomto příkladu vidíme, že trestání Rusů je motivováno pouze faktem, že se jedná o Rusy a zcela postrádá jakýkoliv objektivní morální rozměr. Kdyby měl Západ trestat agresory, musel by nejprve nafackovat sám sobě. Nejlépe hezky před zrcadlem, aby se podíval, jak se přitom sám tváří. Podíváme-li se ale na další motivy této diskriminace sportovců, pro které je účast na mezinárodních soutěžích existenční záležitost, cítíme celou hlubinu sprostoty takového rozhodnutí. Nejenom, že není spravedlivé, ale selektivní, je to vědomá snaha poškodit ruský sport, zanést do země další formu vnitřního rozkolu. A dokonce je zde evidentní snaha dosáhnout toho, aby ruští sportovci v mnoha oblastech z Ruska odešli a nabídli všechno to, co se doma naučili, cizím zemím, pod cizími vlajkami, s cizími dresy i hymnami.

Obecně platí, že sportu a sportovců by se neměla politika dotýkat vůbec. Sport byl a měl by zůstat apolitický. Ponižovat sportovce tím, že se nesmějí hlásit ke své zemi, pokud se jí nezřeknou, je rovněž mimořádná špinavost. Západní tajné služby nemají monopol na výklad událostí, které probíhají ve světě. Nemohou definovat pravdu, protože jsou samy vtaženy do hry. Jejich definice a definice vládnoucích „elit“ jsou z hlediska výkladu událostí absolutně bezcenné! Nikdo nemůže nutit sportovce, aby přijali jejich optiku, pod pohrůžkou, že nepřijmou-li, nebudou připuštěni na start nebo do hry. Vylučování sportovců je ze všeho nejvíce znakem ubohé a bezmocné zloby.

Ivo Šebestík
(Nové slovo)