Peter Haisenko: Sýrie – mohou výpočty Západu fungovat?

Pokud sledujete média, máte dojem, že Spolková republika Německo vyhrála válku proti Asadovi. Ve skutečnosti to není tak špatně, protože i Spolková republika Německo vedla svými věčnými sankcemi proti Sýrii minimálně sankční válku proti Asadovi. Mohlo by však dojít k hrubému probuzení, protože nového velitele hledají USA už deset let jako teroristu spíše mrtvého než živého s odměnou 10 milionů dolarů na jeho hlavu.

Damašek je jedním z nejstarších trvale obydlených měst. V tomto krásném městě jsem byl poprvé v roce 1977 a pak znovu a znovu. Je to působivé zažít při jízdě z letiště do města. Přicházíte z pouštní vyprahlé zóny do subtropické zelené oblasti, která se mění řezy ostrými jako břitva. Rozprostírá se kolem Damašku a využívá se k zemědělství. Samotné město mělo ještě pozůstatek francouzského nádechu a během všech svých následujících pobytů jsem se tam vždy cítil velmi pohodlně a bezpečně. Sýrie byla sekulárním státem, ve kterém všechna, ano všechna náboženství měla své místo pro mírové soužití. To bylo v době Asada staršího.

Bashar al-Assad, mladší, žil jako oftalmolog v Londýně. Nástupcem Asada staršího byl Basharův starší bratr. Ten ale při nehodě zemřel, a tak mladší musel jako prezident následovat svého otce. Bašár to nechtěl, nikdy se nechtěl stát prezidentem, ale nechal se přesvědčit, aby ustoupil svému otci. Bashar al Assad je dobrý člověk. V rozhovoru asi před 12 lety na otázku, proč se stal očním lékařem, odpověděl: „Tam mohu lidem pomoci nejlépe a kde teče nejméně krve.“

Bašár al-Asad byl úřadem ohromen

Bašár ale není ani mocenský politik, ani nemá žádné znalosti o vojenských záležitostech. V tomto ohledu byl tedy zdrcen. Zvlášť, když Izrael znovu provedl své útoky na syrské území. I když Západ, zejména USA, vyslal v roce 2013 zbraně a teroristy vycvičené v americkém Camp Bondsteel v Kosovu k pokusu o převrat, je třeba předpokládat, že svou armádu a své generály skutečně vést nemohl. Problém, který měl vždy se svými generály, byl ten, že byli frustrovaní, když jim Bašár nedovolil adekvátně reagovat na izraelské útoky. Bašár al-Asad je tragická postava a dá se předpokládat, že je nyní rád, že se zbavil své nemilované práce.

Proč ale režim Asada Staršího vůbec existoval? Toto je dlouhý, bolestivý příběh, který určily cizí mocnosti. Zde velmi stručně: do roku 1916 patřila Sýrie Osmanské říši. Byl klid. Pak přišli Angličané, zničili Osmanskou říši a sdíleli toto území s Francií. Sýrie patřila Francii. Následovala dlouhá série podvodů, násilí a měnící se okupace, dokud nebyla 17. dubna 1946 vyhlášena „Arabská republika“. To ale nevedlo ke klidu a míru.

Sýrie má dlouhou, bolestivou historii

Velké potíže začaly poté, co byl v roce 1949 vyhlášen Stát Izrael. Od té doby se aliance měnily, ale Sovětský svaz měl vždy vliv. V roce 1971 byl prezidentem zvolen Háfiz al-Asad, starší z nich, a od té doby vládne Strana Baas. Během tohoto období docházelo k opakovaným pokusům různých více či méně radikálních muslimských skupin dostat sekulární Sýrii pod kontrolu islámu a zakázat všechna ostatní náboženství. Sýrie je sudem s prachem od roku 1916, a tak tam bylo vždy snadné podněcovat povstání, až dodnes. Stojí za to podívat se na historii Sýrie podrobněji, například zde:
https://de.wikipedia.org/wiki/geschichte_Syriens#Undependent_Syrisch_Republik_seit_1946

Od roku 1916 je Sýrie státem, jehož existenci a hranice určovala Anglie. Stejně jako celé rozdělení Blízkého východu na menší státy. Stát Izrael také vyrostl z anglického svinstva. Když se podíváte na toto rozdělení, můžete vidět, že tyto hranice nejsou vhodné pro navození klidu a míru. Anglii se tam podařilo vytvořit věčný zdroj konfliktů. Předpokládám, že Anglie chtěla zabránit vytvoření panarabské říše, od Středomoří až po Arabský záliv. Pravděpodobně s přední účastí Židů, kteří se přistěhovali z Evropy. Tato velká říše by měla obrovskou moc, protože zejména v té době se tam nacházelo největší ropné bohatství. A nezapomeňte: Až do roku 1916, kdy přišli Angličané, nebyla mezi Židy a Araby žádná nenávist ani nepřátelství. Nyní si pro zajímavost porovnejme neoficiální plány Izraele na Velký Izrael. Více se o tom můžete dozvědět v tomto díle:
https://anderweltverlag.com/p/england-die-deutschen-die-juden-und-das-20- Jahrhundert

Izrael vstupuje do mocenského vakua

Asad musí pryč! Z jakéhokoli důvodu. Tohoto cíle bylo dosaženo. Ale můžeme nyní očekávat, že se tam lidem něco zlepší? Izrael se každopádně už tlačí do mocenské mezery a podnikl již stovky útoků na syrské území a jeho části obsadil. S oznámením, že už to nikdy nedají. Tomu nyní čelí nový vládce v Sýrii, vůdce HTS Abu Muhammad al-Joulani. Před více než sedmi lety vypsaly USA odměnu na tohoto teroristu z IS a Al-Káidy. Před lety al-Joulani mluvil o osvobození Damašku a Jeruzaléma z rukou nevěřících. Chce to teď tajit, ale má své kolegy, kteří to teď otevřeně vykřikují před kamerou. Všichni chválí Alláha za vítězství a modlí se za osvobození Jeruzaléma a mešity Al-Aksá z rukou Židů. Musí být jasné, Sýrii neosvobodili andělé, ale džihádisté.

To je pravděpodobně důvod, proč Izrael shodil své bomby na vojenská zařízení a vybavení v Sýrii. Je zbytečné zdůrazňovat, že tento přístup není pokryt mezinárodním právem a válečným právem. Ale taková směšná maličkost nikdy Izraeli v ničem nezabránila. Nicméně to otevírá minimálně dvě možnosti. Jedním z nich je, že al-Joulani jednoduše převálcuje Izrael obrovským množstvím stíhacího materiálu. V případě potřeby pistolí a noži. Druhým je, že Izrael tak ustavuje „právo“ dobýt a okupovat další části Sýrie na cestě k Velkému Izraeli. Někdo by si teď mohl myslet, že druhá možnost by mohla přinést mír. Pokud ano, kdyby Izrael nebyl státem apartheidu. Hrdí Arabové se budou vždy bouřit proti jakékoli cizí vládě a my jsme se již měli naučit, že se to neobejde bez násilí.

Islamisté nenávidí USA

Další aspekt by neměl být ignorován. Al-Joulani není přítelem USA a už vůbec ne Izraele. Ostatně je stále v hledáčku USA. S Ruskem ale nemá špatné zkušenosti, stejně jako žádný z arabských států. A Turecko? Co Erdogan plánuje? Dlouho chtěl převzít Sýrii pod svou kontrolu a my víme, co řekl o Izraeli. Izrael stojí v cestě jeho mocenským fantaziím. Není tedy jasné, jak se bude situace v Sýrii a jejím okolí a ve vztahu k Izraeli vyvíjet.

Velká otázka, která stojí nad postojem Spolkové republiky Německo a Západu k Asadovi, zní: Co Asad udělal Německu, co by mohlo ospravedlnit tuto nenávist vůči němu? Jsou to lidé na Západě, kteří vždy obviňují své odpůrce z nenávisti, ale sami jsou nenávistí tak pohlceni, že riskují vlastní zničení, aby ublížili objektům své nenávisti. Proč jsou na Blízkém východě vůbec problémy? Protože Západ uvrhl fungující státy do chaosu s útočnými válkami a spustil tak migrační krizi.

Nenávist je špatný rádce

Sýrie je nyní také jedním z rozpadlých států, protože kdo může věřit, že tamní noví vládci udělají něco lepšího, jako ti v Libyi nebo Iráku? Už se objevují zprávy o rabování, vraždách a zabití. Opravdu se syrští migranti vrátí do Sýrie? Nyní přibudou další, kteří utíkají před islamisty. Například křesťané a jezídové.

Sýrie byla vzorovým státem, pokud jde o sekularismus. Bylo by to poprvé, kdy by islamističtí vládci respektovali jiná náboženství a umožnili by jejich praktikování v míru. Nelze zapomenout ani na sklon ke krevní mstě, který není cizí ani židovskému světu. Výpočty Západu, pokud vůbec nějaký plán existoval nebo existuje, nebudou fungovat. Nenávist je špatný rádce a politika západních hodnot je nenávistí vedena příliš dlouho. To nemůže dopadnout dobře a v současné době to zažíváme ve Spolkové republice Německo. Bude těžké vysvětlit, zda jsou nyní sankce proti Sýrii zrušeny, protože se transformovala ze sekulárního státu na islamistický. Sýrie, stejně jako Libye nebo Irák, zůstane trvalým zdrojem konfliktů a toho si Západ a jeho válečný průmysl tolik cení. Od druhé světové války Západ namísto prosazování mírových smluv a trvalého míru vyrábí „zmrazené“ konflikty.

A tady je další příklad neutrálního zpravodajství na Západě.