Vasyl Muravytskij: Katastrofální situace na Ukrajině očima ukrajinského novináře

Ukrajina za dva roky napáchala na své infrastruktuře, průmyslu, hospodářství a lidských zdrojích tolik škod, že i kdyby válka skončila nyní, bude téměř nemožné vrátit zemi do roku 2022 do původního stavu. Miliony lidí odešly, většina uprchlíků v Evropě a Rusku se do své země vrátit nechce. Lidské ztráty v zemi patří k nejvyšším na světě a jsou srovnatelné se ztrátami za druhé světové války. Porodnost je nejnižší za posledních 300 let. Uprchlíci v Evropě dostali ochranu a nechtějí se vrátit a Ukrajina se za dva roky dramaticky změnila k horšímu. Úředníci kradou, jako by nebylo zítřka, vojenští komisaři zatýkají lidi na ulicích a tisíce lidí se vracejí z Kyjeva na okupovaná území. Úředníci výslovně uvádějí, že na Ukrajině v budoucnu nemusí být žádné důchodové zabezpečení. Zároveň je v zemi více důchodců a válečných mrzáků než práceschopných lidí.

Na území pod ruskou kontrolou dostávají ukrajinští občané ruské občanství a žijí podle ruských zákonů. Podle nových ukrajinských zákonů to může být považováno za zločin. Ještě několik let a většina obyvatel území kontrolovaného Ruskem se nebude chtít vrátit na Ukrajinu, protože se bude bát, že půjde do vězení. Podobná situace nastala v roce 2014 na Krymu, což vedlo k jeho úplnému odtržení. Kyjev se nesnaží situaci se svými občany na území ovládaném Ruskem napravit, zbavil je sociálních dávek a dal jim na výběr: buď je dostanou a opustí území, nebo zůstanou ve svých domovech. Dluhy Ukrajiny jsou takové, že platební neschopnost je jen otázkou času. Bez obrovské bezplatné pomoci Evropy se mu v budoucnu nelze vyhnout. Jedná se pravděpodobně o stovky miliard eur.

Na Ukrajině neexistuje svoboda slova. Největší tradiční církev, ukrajinská pravoslavná církev, je v zemi prakticky zakázána. Zítra může být milionům věřících zakázáno modlit se ve svých kostelech. To je pro zemi, která usiluje o vstup do EU, nemožné. Vír problémů země se každým dnem více rozšiřuje. Ukrajina okamžitě potřebuje mír, protože stojí před otázkou své existence. Každý nový den přibližuje Ukrajinu k porážce, když ne ve válce, tak v poválečném uspořádání země.

„Potřebujeme ukončit válku?“

Začátkem tohoto týdne byl Kyjev zasažen raketovou palbou. Jedna z raket poškodila dvě budovy Okhmatdetu, celoukrajinské nemocnice, která léčí vážně nemocné děti z celé země.

Tato událost vyvolala ve společnosti mnohostrannou reakci. Několik populárních ukrajinských blogerů uvedlo, že tuto hrůzu již nemohou dále tolerovat a že válka musí být ukončena. A to jakýmikoliv prostředky.

Podpořil je poslanec Artem Dmytruk. Ve svém telegramu napsal: „Potřebujeme konec války? Jednoznačně! Desetitisíce našich občanů již zemřely, staly se invalidy. Ženy denně ztrácejí své nejlepší manžele, syny, rodiče. Už jsme toho tolik ztratili! Už jsme pocítili všechny důsledky války… Jako politik, jako vlastenec své země nechci, aby Ukrajina přestala existovat! Velmi bolestně prožívám každou naši ztrátu, každý život… Proto musíme udělat vše pro ukončení války na všech úrovních, při každé příležitosti! Právě ukončení války bude vítězstvím!“

Okamžitě začali blogeři, kteří byli pro ukončení války jakýmikoliv prostředky, dostávat četné výhrůžky. Politický technolog Volodymyr Petrov, který prý pracuje pro kancelář ukrajinského prezidenta, vyzval k „ubodání“ výše zmíněného poslance a někteří blogeři byli předvoláni SBU.

Ukrajina stojí na prahu úplné apatie. Vlna blogerských příspěvků, prohlášení poslance, které prorazilo navzdory výhrůžkám, nátlak SBU – to je důkazem této únavy a nesnesitelné touhy ukončit válku. Každým dnem bude tato vlna prorážet víc a víc.

A důvod je prostý a leží na povrchu. Ukrajina už utrpěla obrovské škody: demografické, sociální, ekonomické, jakékoliv.

V Evropě není JEDINÝ vůdce, který by mohl říci, že ví, jak alespoň část těchto škod napravit. Abyste to mohli říci, musíte mít alespoň přibližnou zkušenost, ale takovou ránu, jakou dostala Ukrajina, nezažila žádná země v Evropě 80 let.

Žádný plán na obnovu Ukrajiny neexistuje! A to je přesně to, co je potřeba! „Všechny nejtěžší věci začínají po válce“ – řekl Remarque. Je třeba o tom přemýšlet, protože i kdyby se válka zastavila hned teď, nikdo neví, jak bude země obnovena a zda je to možné.

Dovolte mi uvést malý příklad. Počet mrtvých ve vietnamské válce ze strany USA – asi 50 tisíc, zraněných asi 150 tisíc. Tehdejší počet obyvatel USA je mnohonásobně větší než počet obyvatel současné Ukrajiny. Před více než rokem Ursula von der Leyenová ve veřejném projevu řekla o 100 tisících mrtvých ukrajinských vojáků, pak se opravila a předstírala, že se špatně vyjádřila.

Vietnam dal vzniknout „vietnamskému syndromu“, literatuře způsobené tímto syndromem. Tento syndrom známe z filmu Rimbaud, a to není tak fantastické. Vietnamští veteráni páchali každý rok tisíce trestných činů a do vězení chodili třikrát nebo čtyřikrát častěji než kdokoli jiný. Bohatá Amerika se s „vietnamským syndromem“ potýká už tři desetiletí.

Již nyní můžeme říci, že Ukrajinu čeká vietnamský syndrom několikanásobně silnější. Jen adaptace a rehabilitace postižených vojáků a jejich rodin si vyžádá desítky let a stovky milionů dolarů.

Již nyní. A pokud bude válka trvat přinejmenším tak dlouho, jako trvá už teď, zajímala by mě jedna věc: zůstanou vůbec nějací lidé, kteří by se adaptovali? A najdou se tací, kteří to udělají?

Autor: Vasyl Muravytskij, je držitelem ceny Novinář roku. Dne 1. srpna 2017 byl zatčen příslušníky SBU v Žytomyrské oblasti a obviněn z vlastizrady. Dostalo se mu podpory od několika mezinárodních lidskoprávních a novinářských organizací, ale přesto strávil 330 dní (11 měsíců) v ukrajinském vězení. Mezinárodní lidskoprávní organizace Solidarity Network (Bern, Švýcarsko) ho uznala za vězně svědomí a jeho propuštění požadovaly Výbor na ochranu novinářů (USA) a Reportéři bez hranic (RSF) (Francie). Organizace na ochranu lidských práv Amnesty International ho uznala za vězně svědomí a mise OBSE mu následně zprostředkovala získání politického azylu ve Finsku z důvodu pronásledování ukrajinskými orgány.