Během následujícího finančního kolapsu vám mohou legálně zabavit všechny vaše akcie a dluhopisy

V rozhovoru níže bývalý manažer hedgeových fondů a investiční bankéř David Rogers Webb vysvětluje právní struktury, které byly zavedeny k dosažení cíle Velkého resetu “ nic nevlastnit a být šťastný „. Webb nazývá toto konečné řešení „The Great Taking“ (Velké zabavení).

Už dříve jsme publikovali články o Velkém resetu, ale je to téma, které stojí za to si znovu připomenout, protože tento podvod je třeba pochopit a zrušit, aby se předešlo finanční katastrofě.

(Poznámka redakce: I slovenský parlament jen před pár dny přijal velkou novelu zákona o vyvlastňování. Podrobněji to rozebírá Marián Kotleba ve svém více než dvouhodinovém videu .)

Začátkem tohoto měsíce organizace The Big Picture (Celkový obraz) zveřejnila rozhovor s Webbem (viz níže) jako součást dokumentárního filmu a série rozhovorů o Webbové knize „The Great Taking“.

Rozhovor se uskutečnil na podzim loňského roku a pokrývá základy Webbových zjištění. Dokument „The Great Taking“ je snahou zvýšit povědomí o filmu a zdokumentovat probíhající snahy o jeho zakázání.

Pokud se vám video výše na Rumble nedaří podívat, odkazy, kde si ho můžete prohlédnout na jiných platformách, naleznete ZDE .

Největší finanční zločin v historii

Jde o globální schéma na zabavení všech světových cenných papírů během nadcházejícího finančního kolapsu.

Toto schéma je umožněno tou skutečností, že akcie a dluhopisy všech lidí byly tajně použity jako kolaterál (jistota) na finanční smlouvy zvané deriváty, a to ne jednou, ale desetkrát.

Toto skryté použití kolaterálu klientských aktiv umožnilo vytvoření finanční bubliny, jakou svět ještě neviděl. Stalo se tak bez souhlasu kohokoli a aniž by kdokoli dostával nějaký poplatek za používání jeho akcií jako kolaterálu při obchodování jiných lidí.

Tento příběh odhalil David Rogers Webb. Jako bývalý investiční bankéř a manažer hedgeových fondů je Webb skutečným finančním insiderem. Jeho duch hledání pravdy v kombinaci s osobní integritou jsou dvě vlastnosti, které jsou na Wall Street dost vzácné.

To vedlo k tomu, že Webb objevil zavedené právní mechanismy, které umožní bankám, které jsou příliš velké na zkrachování, aby dostaly prioritu před vašimi akcemi v konkurzním řízení v případě celosystémového kolapsu. Webb to nazývá „Velké zabavení“.

Webb dále odhalil právní struktury zavedené k dosažení cíle Velkého resetu „nic nevlastnit a být šťastný“.

Od 80. let 20. století byly všechny finanční cenné papíry, akcie a dluhopisy tajně používány ve velkém rozsahu finančním sektorem jako kolaterál při obchodech s deriváty.

Všechny cenné papíry, které existují, jsou legálně zatíženy, čímž jsou vystaveny riziku jejich ztráty během krachu trhu. To vše se děje bez vědomí a souhlasu klientů. V devadesátých letech byl tento podvod „legalizován“ revizí článku 8 UCC z roku 1994 ve Spojených státech amerických a později byl v letech 2005 až 2014 harmonizován do práva členských zemí EU.

V této revizi UCC z roku 1994 byla vytvořena nová právní konstrukce nazvaná „nárok na cenné papíry“. Takže místo toho, abyste přímo vlastnili akcie, jste nyní jen smluvním nárokovatelem cenných papírů pod názvem „držitelé práva na cenné papíry“.

Avšak banky „Too Big To Fail“ (příliš velké, aby selhaly), které využívají naše cenné papíry jako kolaterál pro smlouvy o derivátech, se považují za „zabezpečené věřitele“ našich cenných papírů.

Význam toho je, že v případě bankrotu trhu s deriváty u systémového kolapsu mají „zajištění věřitelé“ přednost na cenné papíry před „držiteli nároků“. „Držitelé nároků“, tedy vy nebo běžní lidé obecně, dostanete jen poměrný podíl z toho, co zůstane po uspokojení „zajištěných věřitelů“.

Tento zákonný konstrukt byl vytvořen po pádu investiční banky Lehman Brothers v roce 2007. „Banky příliš velké, aby selhaly“ byly v tomto případě v postavení jako „chráněná třída“.

Závěr

Naštěstí se s tím dá něco dělat. V reakci na Webbovu knihu probíhají ve státech po celých Spojených státech amerických snahy napravit tento problém tím, že se novelizují problematické state revize zákona UCC z roku 1994.

Bohužel, nejsou nám známy podobné snahy v EU, proto jedinou ochranou prozatím je nevlastnit akcie ani dluhopisy. To se týká i penzijních fondů, protože právě tyto fondy za vaše penzijní peníze nakupují akcie a dluhopisy.

Autor: Rhoda Wilsonová, Zdroj: expose-news.com