Thomas Röper: Jak se „anglosaští inkvizitoři“ vypořádávají se svobodou tisku
Vydání Assange bylo nejlepší zprávou minulého týdne, která také hrála důležitou roli v médiích v Rusku, jehož vláda vždy Assange podporovala.
V Rusku bylo Assangeovo propuštění přijato jako důvod k oslavě. Na vlastní kůži jsem zažil, jak byly zprávy toho dne nejdůležitějším tématem mnoha soukromých rozhovorů v Rusku. Ruská televize proto Assangeův příběh připomněla ve svém týdenním zpravodajství. Vzhledem k tomu, že západní média by o Assangeovi sotva informovala tímto způsobem, přeložil jsem ruskou zprávu .
Začátek překladu:
Anglosaští inkvizitoři udělali z Assange kajícího hříšníka
Pro globální žurnalistiku je to obrovská událost, že je Julian Assange svobodný. Za chvíli vám o tom ukážeme podrobnou zprávu. Zajímavé je ale i pozadí. Západ nadále omezuje svobodu projevu. 25. června vstoupil v platnost zákaz „jakékoli vysílací činnosti“ pro tři ruská média v EU. RIA Novosti, Izvestija a Rossijskaja gazeta spadaly pod cenzuru.
Ruské ministerstvo zahraničí poté oznámilo odvetná opatření. „Ruská strana opakovaně a na různých úrovních varovala, že politicky motivované pronásledování našich novinářů a neoprávněné zákazy ruských médií v EU nezůstanou bez námitek. Nicméně Brusel a další země EU zvolily cestu eskalace a donutily Moskvu přijmout zrcadlová a přiměřená protiopatření dalším nezákonným zákazem.
Tato zrcadlová opatření zahrnují zákaz asi 80 evropských médií v Rusku, včetně Spiegel, Zeit a Frankfurter Allgemeine Zeitung z Německa, Le Monde z Francie, La Stampa z Itálie, El Mundo a El País ze Španělska a tak dále.
Obvinění mluvčího amerického ministra zahraničí Matthewa Millera proti Rusku ohledně zákazu evropských médií v Rusku jsou v této souvislosti směšná: „Myslím, že je to další známka toho, že ruská vláda zatahuje na žurnalistiku, protože se bojí, že by se jejich vlastní lidé naučili pravdu, pravdu o činech Ruska v Rusku, o činech vlády k utlačování vlastního lidu, o ruských činech při invazi a okupaci území svého souseda. Už nějakou dobu tam pozorujeme zátah proti žurnalistice a bohužel pokračuje.“
Ani s Assangeovým vydáním to není tak jednoduché. Kandidát na amerického prezidenta Robert Kennedy Jr. to vyjádřil stručně: „To znamená, že USA uspěly v kriminalizaci žurnalistiky a rozšíření její jurisdikce na osoby bez státní příslušnosti po celém světě.“
Co to znamená „kriminalizovat“ povolání? Myslím, že to znamená, že ti, kdo chtějí dělat investigativní žurnalistiku jako Assange, musí vědět, že páchají zločin. Psát o střílení civilistů v irácké válce je zločin. A je zločinem psát o americkém násilí v Afghánistánu.
Zde je výňatek z rozhovoru našeho korespondenta z Velké Británie s Julianem Assangem v roce 2015:
„Myslím, že ruští námořníci na ponorce to cítí stejně,“ řekl Assange o svém pobytu na ekvádorské ambasádě v Londýně.
„Ale ne tři roky?“
„Ano, samozřejmě ne každé tři roky. No, pak mají ruští kosmonauti asi stejné výzvy jako já. Ale taky ne tak dlouho. Alespoň tu a tam vidí slunce.“
Když jsme nahrávali tento rozhovor, nikdo si nedokázal představit, že vězení v Londýně bude trvat tak dlouho. Pronásledování Juliana Assange trvalo téměř 14 let. Sedm z nich strávil v budově v centru Londýna, na ekvádorské ambasádě. Tam mu byl přidělen skromný pokoj, který jen stěží mohl opustit. Dalších pět let strávil v londýnské věznici Belmarsh, kde jsou vězněni zvlášť nebezpeční zločinci a teroristé.
Odtud byl Assange převezen na londýnské letiště Stansted v konvoji šesti policejních vozidel doprovázených vrtulníkem v ranních hodinách 24. června. Po krátké formalitě musel nastoupit do letadla, které ho odvezlo na tichomořský ostrov Saipan, který spadá pod americkou jurisdikci. Podle dohody s ministerstvem spravedlnosti USA musel Assange přiznat vinu ze spiknutí za účelem krádeže státních tajemství. Do soudní síně bylo vpuštěno pouze 25 novinářů. 26. byl sám obžalovaný.
Julian Assange u soudu řekl, že v té době věřil, že má zaručenou svobodu projevu: „Jako novinář jsem vybízel svůj zdroj, aby poskytl informace, které byly údajně tajné, abych je zveřejnil. Věřil jsem, že první dodatek ústavy USA tuto činnost chrání.“
Novela existuje, ale svoboda není pro každého. Assange byl odsouzen k pěti letům vězení za špionáž, ale byl okamžitě propuštěn, protože tu dobu strávil v britském vězení. To byl smysl dohody. Bez odpovědi na otázky novinářů se Assange vrátil do letadla a odletěl zpět do Austrálie, kde v roce 2006 založil s podobně smýšlejícími lidmi web WikiLeaks. Tento nápad mu přinesl světovou slávu a také problémy.
Na letišti v Canbeře ho přivítala manželka a otec. Emoce na tomto setkání byly pochopitelné, protože Assange mohl posledních pět let doufat pouze v krátké návštěvy své rodiny v londýnském vězení. Novinářům byla přislíbena tisková konference, ale zakladatel WikiLeaks nebyl mezi těmi, kdo se postavili před mikrofony.
Stella Assange, jeho žena, řekla: „Potřebuje čas, potřebuje se zotavit. Žádám vás, abyste nám dali prostor a klid, aby naše rodina mohla zůstat rodinou, než bude moci znovu promluvit v čase, který je pro něj vhodný.“
Assangeovi právníci uvedli, že dohoda byla intenzivně vyjednávána v posledních dvou týdnech. Důvody spěchu jsou ale nejasné. Mimo jiné se předpokládá, že Bidenova administrativa před debatou s Trumpem nutně potřebovala něco velkolepého.
Americká Sky News zprávu komentovala: „Zdá se, že je čas, aby Bidenova administrativa něco udělala, protože přesně to by Trump udělal, kdyby se vrátil do úřadu. Tak proč nejednat hned a neudělat z toho rozhodnutí Bidenovy administrativy vzhledem k tomu, kolik času uplynulo?
Assange měl tedy na výběr: buď dohodu přijme, nebo bude muset dříve či později čelit vydání do USA, kde mu hrozil obrovský trest odnětí svobody na 175 let.
Barry Pollack, propuštěncův právník, poznamenal: „Pronásledování Juliana Assange je bezprecedentní. Za 100 let, co zákon o špionáži existuje, Spojené státy nikdy nezažalovaly vydavatele nebo novináře. Assange zveřejnil pravdivé, důležité a zpravodajsky hodnotné informace, včetně odhalení válečných zločinů spáchaných Spojenými státy. A velmi trpěl ve svém boji za svobodu slova, za svobodu tisku a za to, aby americká veřejnost a globální komunita dostávaly pravdivé a důležité informace.“
A to je to, co Vaughan Smith, novinář a přítel Juliana Assange, řekl: „USA se tvrdošíjně snažily něco získat, a to považuji za nešťastné. Chování Washingtonu a Londýna vůči němu je velmi ohavné, protože je ve většině částí světa považován za politického vězně a vypadáme jako pokrytci.“ Vaughan Smith byl jedním z těch, kdo Juliana Assange v Londýně v roce 2010 přijal.
WikiLeaks vyvolalo rozruch po celém světě zveřejněním tajných dokumentů z Pentagonu a amerického ministerstva zahraničí. Nejskandálnější byl videozáznam zastřelení iráckých civilistů a novinářů agentury Reuters americkými vojáky.
Po těchto publikacích následoval švédský zatykač na Assange. Byl tam obviněn ze spáchání sexuálních deliktů. Tím se dala do pohybu mašinérie právního stíhání zakladatele WikiLeaks. Pravdivost obvinění byla od začátku velmi pochybná.
Julianův bratr Gaboriel Shipton vysvětluje: „Ve skutečnosti nebyly žádné reklamy. Bylo to nejdelší vyšetřování ve švédské historii. Žalobci to třikrát pozastavili, třikrát pokračovali a nakonec to zrušili, protože neměli dostatek důkazů, aby Assange obvinili.
Experti OSN opakovaně označili stíhání Assange za nezákonné a psychické mučení. Ale co je OSN pro USA, když americké zpravodajské služby bezostyšně špehovaly generálního tajemníka organizace Pan Ki-muna? Zároveň se neštítili odposlouchávat telefony svých spojenců, vrcholných politiků v západní Evropě. To zase odhalil Assange a jeho web WikiLeaks.
Další úryvek z našeho rozhovoru s Assangem v roce 2016:
„Německá kancléřka Merkelová, bývalý francouzský prezident Sarkozy, italský premiér Berlusconi, izraelský premiér Netanjahu a dokonce i generální tajemník OSN Pan Ki-mun. „Byly nějaké reakce na vaše odhalení a byly pro vás uspokojivé?“ zeptal se náš novinář.
„Ano, v některých zemích byly reakce. V Itálii byl předvolán americký velvyslanec a bylo požadováno vysvětlení. Tam bylo zahájeno vyšetřování incidentů. To je velmi důležité, protože italské státní zastupitelství je velmi nezávislé na státu a má bohaté zkušenosti s bojem proti mafii. Ještě zajímavější je, že Ban Ki-mun nereagoval. On ani OSN nic neřekli. „Angela Merkelová také mlčela navzdory hluku v německém tisku.“
V USA však došlo k reakci. Americké tajné služby, usilující o pomstu, pracovaly na plánech unést nebo dokonce zabít Assange. Na ambasádě byl sledován skrytými kamerami a vestavěnými mikrofony. Španělská společnost zodpovědná za to předala všechny nahrávky CIA.
V našem rozhovoru s Assange v roce 2016 řekl:
„Velká Británie má rozpočet spravovaný ministerstvem zahraničí na obranu lidských práv po celém světě. K dispozici je tam 10,4 milionu liber. Ale Británie už utratila 14 milionů liber na policejní operace, aby mě hlídali. To znamená, že utrácejí o čtyři miliony více na mé věznění, které se OSN ukázalo jako špatné, než na obranu lidských práv ve světě.“
„A jsi pořád pod dohledem?“
„Ano.“
V roce 2019 jsme všichni viděli trapnou scénu, kdy britská policie násilně vytáhla Assange z ekvádorské ambasády a využila zrady ekvádorské vlády. Sám na pódiu, již neskrytý za cizí zatykače, se objevily USA a požadovaly jeho vydání.
Právní bitvy v Londýně byly opět bolestivé tam a zpět. Někdy bylo rozhodnuto o jeho vydání, někdy ne. Celou tu dobu byl Assange ve věznici s maximální ostrahou. Jeho zdraví se zhoršovalo a propuštění bylo čím dál nepravděpodobnější. Musel se tedy přiznat ke špionáži, aby nezmizel za mřížemi.
Bývalý redaktor Guardianu Alan Rusbridger řekl: „Ať byl Assange kdokoli, nebyl špión. Byl vydavatelem, novinářem, aktivistou, informačním anarchistou, whistleblowerem a impresáriem. Ale nikdo, dokonce ani vláda USA, vážně netvrdil, že to, co udělal v letech 2010 a 2011, byla špionáž. Jeho činy v kombinaci s drakonickými zákony v zemích, jako je Británie a Austrálie, budou mít nepochybně mrazivý účinek na poctivé a legitimní zpravodajství o otázkách národní bezpečnosti. To se ale dotkne pouze vlád a tajných služeb. Na zbytku se toho moc nezmění.“
Dohoda s ministerstvem spravedlnosti USA nijak neomezuje budoucí aktivity Assange. Ano, do USA už nesmí, ale pravděpodobně už nebude chtít cestovat tam ani do Velké Británie. A má jiné starosti. Assange potřebuje získat peníze na splacení svých dluhů. Zakladatel WikiLeaks dluží australské vládě půl milionu dolarů za let z Londýna přes Saipan do Canberry. Z britského vězení tedy vyšel nejen s podlomeným zdravím, ale také zcela zadlužený.
Během let bojů za Assangeovo propuštění jeho příznivci doufali, že ho USA konečně přestanou stíhat, i když jen jako hezké gesto. Ale to se nestalo. Moderní inkvizitoři potřebovali kajícího hříšníka, aby nikdo jiný nekráčel v jeho stopách.
Konec překladu
