Pozor na kolaps: Kdy vybuchne evropská penzijní bomba?
Časované bomby: Jen několik zemí v Evropské unii a ESVO zajistilo důchody svých občanů ani z poloviny. Vzhledem k demografickému vývoji je jen otázkou času, kdy se celá věc stane jednoduše nefinancovatelnou. Protože kumulativní nároky dosahují extrémních rozměrů.
Zatímco lidé v Německu sbírají své penzijní body a ti v Rakousku jsou neustále informováni penzijními fondy o svých nashromážděných důchodových nárocích, skutečná situace vypadá ve skutečnosti velmi chmurně. Nejen v Německu a Rakousku – téměř v celé Evropě. Jen několik zemí, jako je Nizozemsko, Dánsko, Švédsko, Švýcarsko a Island, má jistý základ, který je již zajištěn. Ale i tam z velké části pouze prostřednictvím systémů, které v případě nouze ztrácejí obrovskou hodnotu v případě kolapsu systému.
Například údaje z Eurostatu ukazují , že důchodové nároky obyvatelstva nyní dosahují více než 450 procent ekonomického výkonu. Pouze velmi malá část z nich je skutečně pojištěna. Hůře to na evropské úrovni vypadá pouze ve Španělsku, kde již nároky přesahují 500 procent. Nizozemsko na druhé straně zajistilo přibližně polovinu nároků ve výši přibližně 420 procent hrubého domácího produktu, zejména díky svému zaměření na silné soukromé důchodové zabezpečení. A v Německu? Vzhledem k nižší obecné důchodové úrovni se nároky pohybují kolem 350 procent HDP, ale ani tam není pokryto téměř nic.
Dány lze považovat za příkladné, protože jejich důchodové nároky tvoří téměř 100 procent ekonomického výkonu, ale zhruba 80 procent je pokryto. Žádná jiná země nemůže dosáhnout takové úrovně. Pouze stát ESVO Island dokázal pokrýt zhruba dvě třetiny nároků, které tvořily 300 procent hrubého domácího produktu, a měl by tedy mít méně problémů.
Vysoké nároky jsou skutečně zvládnutelné, pokud existuje odpovídající ekonomický růst a dostatek přispěvatelů. Ale evropská demografie ukazuje na trvale stárnoucí populaci, zatímco imigrace většinou probíhá do systému sociálního zabezpečení, nikoli do trhu práce. To však nezajistí důchodový ani důchodový systém. Jde tedy o tikající bombu, která dříve nebo později vybuchne, protože platby příspěvků již nestačí na pokrytí výdajů a daňový hrnec nelze využívat donekonečna.
Je stále jasnější, že kolapsu může zabránit pouze křížové financování důchodového zabezpečení (například prostřednictvím zdrojů nezávislých na příjmu ze zaměstnání, jako jsou daně z finančních transakcí). Nesmíme zapomínat, že rostoucí využívání umělé inteligence bude mít také negativní dopady na trhy práce, což pravděpodobně dále zhorší již tak kritickou finanční situaci. Ale nelze v tomto ohledu vytvořit žádný stát s politiky a stranami, které pouze přemýšlejí od jednoho legislativního období k druhému a jsou ovlivňovány i lobbisty s vlastními zájmy. Otázkou už není, zda tato bublina praskne, ale spíše kdy. Každý, komu je dnes 20 a 30 let, by si už neměl příliš velké naděje na zajištění důchodového zabezpečení.
