Petr Hannig: Ukrajinizace ČR probíhá mílovými kroky

Když ještě byly časy normální, nebyl covid a hysterie s ním spojená, jako umožnění přístupu do kaváren, restaurací jen těm, kteří měli doklad o tom, že prodělali očkování, když bylo v podstatě v jednu chvíli zakázáno cestovat mezi okresy a další úkazy dříve nepochopitelné, to jest někdy v devadesátých letech, kroutil jsem hlavou nad mnoha věcmi, které se teď v podstatě stávají i u nás běžnými.

Tehdy jsem slyšel, že na Ukrajině spousta důchodců nedostává své zasloužené důchody. Že tamní stát jim je nedokáže vyplatit, i když mají na ně podle zákona nárok. A navíc, že při inflaci důchodci nedokáží pokrýt ani ty nejzákladnější životní potřeby. Zdálo se mi to naprosto nepochopitelné. Vyplácení důchodů bylo za minulého režimu u nás naprosto bezproblémové, důchod ve své většině stačil na pokrytí životních nákladů, jako bylo bydlení, strava, ale i kulturní vyžití.

Po převratu, v devadesátých letech, důchodový systém pokračoval celkem bez problému, s jedinou výjimkou. Po rozdělení Československa nastala hluboká nespravedlnost v tom, že ve smíšených manželstvích česko-slovenských, při přestěhování jednoho z manželů do ČR, toho s místem narození v ČR, tak druhý z manželů, ten nebo ta, co měl/a místo narození na Slovensku, ačkoliv přispíval ve společném státě vzhledem k výdělkům naprosto stejnou částkou, tak vlivem rozdělení měny a jejího propadu na Slovensku dostával výrazně menší důchod než ten, který se narodil v ČR. A stát těmto postiženým nevyšel vstříc žádnou částkou, která by dorovnala tuto nespravedlnost.

Pomiňme tyto věci, o kterých většina našich občanů nemá žádné povědomí. Ti, kterých se to dotklo, to však vnímají jako hlubokou nespravedlnost. Rozdělení státu proběhlo pouze za účasti politických reprezentací a stále velká spousta lidí považuje toto rozdělení ČSR, státu T. G. Masaryka, Edvarda Beneše, Karla Kramáře, Aloise Rašína a dalších mužů 28. října, za protiústavní, protože občanům společného státu nebyla dána možnost vyjádřit se o této zásadní věci v referendu.

Ale zpět k tomu, co jsem v názvu označil jako ukrajinizaci ČR. Myslíte, že bylo v minulých dobách, a to nemyslím jenom v minulém režimu, ale i do doby zcela nedávné, obvyklé, aby nedostali svůj zasloužený důchod ti, kteří na něj mají nárok a řádně svůj nárok v čase, který vyhovuje všem zákonným předpisům, písemně vyjádřili? Přes tři tisíce lidí, ačkoliv splnily veškeré zákonné podmínky pro výplatu důchodů, svůj důchod už několik měsíců nedostávají. Navíc musí platit sociální pojištění, jako kdyby byli zaměstnaní, a dostávají upomínky a pokuty, že tak nečiní.

Co je jim platné, že úřady nestíhají. Stát, respektive ministerstvo práce a sociálních věcí, má učinit nápravu stávajících problémů. Má navýšit počet pracovníků na příslušném úřadě tak, aby úřad byl schopen činit to, co má činit ze zákona. Navíc v rámci úsporných opatření vlády chce ministr Jurečka naopak snížit stav zaměstnanců úřadů spadajících pod ono ministerstvo. To je přímo na jeho demisi. Evidentně nestačí zvládat tak náročný úkol, jako je řízení komplikovaného ministerstva práce a sociálních věcí.

Ale jak jsem slyšel od některých svých přátel, farmářů, nestačil ani na řízení oboru, který byl jeho životní náplní, to jest na řízení ministerstva zemědělství. To se pak člověk nemůže divit, že strana, jejíž je předsedou a jejímiž voliči jsou ve velké míře i důchodci, KDU-ČSL, má tak mizerné preference. Řada lidí si myslela, že nemůže být ministrem tohoto ministerstva někdo horší, než byla Jana Maláčová z ČSSD (SD). A ejhle. Zase se potvrzuje heslo »a bude hůř«.

Petr Hannig, předseda strany Rozumní