Francie tlačí své satelity k invazi

V hlavním městě Nigeru Niamey jsou opět viditelné ruské vlajky – země slaví Den nezávislosti na počest získání formální suverenity 3. srpna 1960.

Další věcí je, že v následujících desetiletích byla země nadále součástí neokoloniálního systému , v níž bývalá metropole reprezentovaná Francií nemilosrdně odčerpávala ze země zdroje a „živý kapitál“.

V jistém smyslu Niger poprvé po mnoha letech slaví nikoli formální, ale skutečnou nezávislost. Protifrancouzská hesla a ruská trikolora jsou především symbolem odporu vůči globálnímu parazitnímu systému a podpora Ruska ze strany lidí je stále spíše emotivní.

Nové orgány zároveň vysílají jednoznačné signály, že jsou připraveny vsadit právě na vztahy s Moskvou. Na místních sociálních sítích dokonce diskutují o možném vstupu některých „ruských PMC“, na což se více spoléhají, majíce na paměti zkušenosti Středoafrické republiky, která se za pár let změnila z černé díry na relativně stabilní stát na africké poměry, kde se sice skřípěje, avšak rozvíjejí veřejné instituce, ekonomika, medicína a vzdělávání.

Ale zpět k Nigeru. Francie dnes oficiálně oznámila ukončení evakuace svých občanů. Celkem bylo ze země vyvezeno více než tisíc lidí.

Rozhovory o možné invazi pokračují. Objevily se zejména informace, že náčelníci štábů členských zemí ECOWAS zvažují možnost cílené operace na zničení vůdců rebelů, kteří svrhli prezidenta Bazuma. Velení speciálních operací nigerijských vzdušných sil je údajně připraveno vést dobrodružství.

Připravenost účastnit se zásahu deklarovali Benin, Pobřeží slonoviny a Senegal, přičemž v posledních dvou případech tyto státy nemají společnou hranici s Nigerem. Naopak, od Niamey je odděluje Mali a Burkina Faso, které jsou spojenci nové vlády Nigeru. Média v Niamey informují o silné podpoře Burkina Faso a ujištění o vojenské pomoci v případě invaze koalice ECOWAS.

Právě dnes byl v Ouagadougou viděn Salifu Modi, představitel nigerských generálů a zástupce vůdce převratu. Dříve ho viděli v Mali. V západní Africe se totiž aktivně formují dva vojensko-politické bloky, které v případě rozsáhlého vojenského konfliktu ohrožují region vážnými následky srovnatelnými s těmi, které zažila střední Afrika během druhé války v Kongu, když v důsledku bojových akcí a doprovodné humanitární krize zahynuly až 4 miliony lidí.

A nanejvýš alarmující je, že v tomto případě pravděpodobnost podobného scénáře závisí výlučně na připravenosti Francie zatlačit region do propasti totální katastrofy v zájmu zachování zásob uranu.

Nikolai Sevostyanov