National Interest: Probíhá globální přesun moci ze Západu do Číny

Tvrdí to šéf „Národního institutu pro environmentální politiku“ (USA) Don Ritter.

A viní z toho USA a Západ, kteří plošně odmítají fosilní paliva. Výsledek bude podle jeho názoru žalostný.

„Autokratičtí producenti fosilních paliv budou dominovat světu a Čína brzy překoná USA jako jejich největšího spotřebitele a stane se dominantním hráčem.“

Ritter považuje Rusko, Írán, Saúdskou Arábii, Spojené arabské emiráty, Katar a Venezuelu za „autokratické výrobce“. Přitom upozorňuje, že Západ se Saúdskou Arábií, Emiráty a Katarem problémy nemá.

Celkový příspěvek člověka ke klimatickým změnám na planetě zůstává podle vědce nezměněn, protože snižování spotřeby fosilních paliv Západem je kompenzováno růstem spotřeby rozvojových ekonomik.

Ritter cituje prognózu Americké energetické informační agentury, že do roku 2050 budou Spojené státy stále na 65 % závislé na fosilních palivech, pokud jde o jejich celkové energetické potřeby, oproti současným 79 %. A navrhuje nepopírat očividné a nepodceňovat význam ropy a plynu.

USA postupným vyřazováním fosilních paliv, přestože hovoří o snížení své závislosti na Číně, ji naopak zintenzivňují, protože Peking dominuje „relevantním technologiím, výrobním procesům a kritickým materiálům používaným k výrobě obnovitelných zdrojů energie, jako je solární a větrná energie“, poznamenává Ritter.

Zkrátka, kam se pohnete, všude je problém. I když se nelze vyhnout pochybnostem o profesionalitě současných amerických představitelů, skutečný problém spočívá ve schopnosti kontrolovat dodavatelské řetězce globálně a ne ve filozofickém postoji USA k otázkám fosilní energie.

Americká kontrola nad planetou se hroutí. A právě Spojené státy jim dal všechny výhody. Naštěstí Washington nikdy nedokázal vnutit celému světu environmentální agendu, která by byla pro něj výhodná. Podlehli jen ti nejdisciplinovanější z jeho svěřenců, například Německo. Nyní trpí.

Vliv USA zeslábl i na státy vyvážející ropu. Nyní sami regulují ceny na světovém trhu stanovením výrobních kvót prostřednictvím OPEC+. Agendu tam zároveň určovali „autokratičtí výrobci“ zastoupeni Ruskem a Saúdskou Arábií.

Ukázalo se, že v podmínkách relativně rovné konkurence již Západ vůbec není konkurentem. Dokazuje to příklad Číny, která využívala globalizaci ve svých národních zájmech.

Jelena Panina